Magistrát: Adaptační opatření chrání Pražany před dopady městského tepelného ostrova

Teplota je v Praze měřena v meteorologické stanici v Klementinu, přičemž výsledky těchto měření dlouhodobě ukazují, že se průměrná roční teplota ve městě zvyšuje. Zatímco v letech 1911 až 1960 se roční průměr držel konstantně pod 10 °C, v nadcházejících letech se situace změnila a průměrná roční teplota od roku 1961 pod tuto hranici neklesla.

 Konstantně navíc přibývá tropických dní, kdy teploty překračují 30 stupňů. Praha a především její centrum tak setrvale dominuje žebříčkům nejteplejších oblastí v celé republice.

„Metropole musí řešit problémy, které jsou v podmínkách globální klimatické krize společné pro všechna velká města. Tepelné ostrovy pro ni tudíž nejsou nikterak exkluzivní, což ale rozhodně neznamená, že nad zhoršujícími se podmínkami stačí bez dalšího mávnout rukou. Zejména historické centrum Prahy je z převážné části zastavěné území, na kterém se nachází velké množství asfaltových a betonových povrchů. Tyto materiály mají tu vlastnost, že pohlcují sluneční záření a akumulují teplo. Většina dešťové vody je navíc urychleně odvedena do kanalizace a v místě svého dopadu, které by mohla alespoň nějakou dobu ochlazovat, nezůstává. To je zjednodušeně důvod vzniku městských tepelných ostrovů,“ vysvětluje Tereza Líbová, specialistka adaptace z Odboru ochrany prostředí Magistrátu hl. m. Prahy (OCP MHMP).

Hustota zástavby a struktura povrchů je pak v centru města důvodem propastných teplotních rozdílů. Nezastíněný asfalt či beton a plochy bez zeleně či vodních ploch můžou v létě přes den nastřádat teplotu až ve výši přesahující 50 °C – ve srovnání například s vodními plochami tak jde o skok až o desítky stupňů. Městské ulice se však nedočkají klidu ani během nocí, kdy povrchy vyzařují teplo, nasbírané během dne. Tepelné ostrovy se kvůli tomu stávají dlouhodobě negativním průvodním jevem života ve velkoměstě.

Zmírňováním negativních dopadů se zabývají právě tvůrci tzv. adaptačních opatření. Oproti mitigačnímu přístupu, tj. snaze o minimalizaci tvorby skleníkových plynů na území města, adaptace uznává, že globální klimatickou změnu nelze snadno odvrátit, a proto se maximálně snaží vypořádat se s jejími důsledky. Před nebezpečími městských tepelných ostrovů v nedávné době varovali i experti Akademie věd ČR a České zemědělské univerzity s tím, že si vedra mohou vyžádat i oběti na životech. Během posledních deseti let toto nebezpečí vzrostlo dvojnásobně a nedá se počítat s tím, že se bilance bude zlepšovat. Jak uvádí jejich studie publikovaná v odborném časopise Urban Climate, v průběhu let 2010 až 2019 zemřelo v pražských ulicích v průměru na 90 lidí.

Není proto divu, že je realizace adaptačních opatření jednou z hlavních priorit hlavního města v oblasti ochrany životního prostředí v metropoli. Tuto závažnost zohledňuje nejen Klimatický plán hl. m. Prahy do roku 2030, ale i samostatná Strategie adaptace hl. m. Prahy na klimatickou změnu.

„Jedna věc je zdravotní aspekt – extrémní vedra jsou logicky velkou zátěží pro lidský organismus. Demografická skladba obyvatelstva se navíc mění a ohrožená skupina seniorů nad 65 let se stále rozrůstá. Právě oni jsou jednou z nejrizikovějších skupin, společně s malými dětmi a pacienty s kardiovaskulárními nebo respiračními diagnózami. Vysoké teploty se ale projevují i v jiných oblastech – ztížené podmínky ovlivňují naši efektivitu práce, a v důsledku toho klesá celková ekonomická výkonnost. Negativně se to projevuje i v dopravě. Se stoupající nepozorností řidičů se zvyšuje počet dopravních nehod. Jde skutečně o problém, který se propisuje do mnoha oblastí života v metropoli,“ podotýká Líbová. 

Možných postupů, jak na tuto situaci reagovat, se nabízí celá řada. Jedním z nich je péče o stávající modrozelenou infrastrukturu a hledání možností jejího rozšiřování. Jsou to hlavně zelené plochy a parky, které přispívají k udržení vhodných mikroklimatických podmínek na území města. Důležité jsou proto komplexní revitalizace, ale i dílčí úpravy spočívající ve výsadbě nových a údržbě stávajících stromořadí, zřizování závlahových struktur a přeměně nepropustných cest na propustné z důvodu udržení dešťové vody v místě jejího dopadu.

Dále zřizování nejrůznějších objektů zasakování a hospodaření s touto vodou. To všechno jsou způsoby, jak zajistit, aby modrozelené plochy nadále plnily svoji mikroklimatickou funkci – fungují jako taková přírodní klimatizační jednotka. Obdobnou péči je pak nutné věnovat i vodním plochám – spravovat ty stávající, přiblížit je více k lidem, potoky uvolnit ze zpevněných koryt, založit nové vodní plochy a spravovat jejich rekreační funkci. 

„Monitoring a zlepšování stavu modrozelené infrastruktury v Praze je jedou z našich hlavních priorit. Jen za poslední rok realizoval magistrát nebo radnice městských částí desítky menších projektů zaměřených na výsadbu zeleně či obnovu vodních ploch a toků. V dohledné době vznikne nový rybník na Letné a o další travnaté plochy se rozroste i návštěvníky oblíbená Stromovka. Konkrétní změny je ale možné sledovat i přímo v ulicích – jde třeba o stále častěji se vyskytující veřejná pítka nebo mlžítka, která mohou zprostředkovat nutné osvěžení v těchto horkých dnech,“ vyjmenovává specialistka adaptace z magistrátního odboru.

Existují ale i opatření, která jsou dlouhodobějšího a strategičtějšího rázu. Zastupitelé například v minulém roce schválili Standardy hospodaření s dešťovou vodou na území hl. m. Prahy, od kterých si OCP slibuje udržení nastřádané vody v lokalitách po delší dobu. To pomůže ochladit veřejné prostory přírodní cestou a vyvarovat se tak kumulaci tepla na původně rozpálených plochách.

Mezi další významné dokumenty patří i Akční plán výsadby milionu stromů, jehož cíle jsou už z více než poloviny splněny, a Městský standard pro plánování, výsadbu a péči o uliční stromořadí, taktéž přijatý v loňském roce. Stromy ve městech navíc plní více funkcí naráz – kromě stínění také čistí vzduch a přirozeně zachytávají vodu.

„Podobný efekt mohou mít i zelené střechy nebo fasády. Proto se snažíme motivovat i soukromé vlastníky, aby taková adaptační opatření na svých nemovitostech instalovali. Je ale jasné, že středobodem problému je veřejný prostor. Proto vynakládáme maximum úsilí právě tímto směrem,“ uzavírá Líbová.