Oscarová Joan Crawfordová (†73): Trpěla neurotickou poruchou!
Patřila mezi hereckou špičku a americký filmový institut ji dokonce zvolil za jednu z největších filmových hvězd v dějinách americké kinematografie. Joan Crawfordovou (†73) však ničilo psychické onemocnění. Měla šílený strach z bakterií a trpěla nezadržitelnou touhou pořád uklízet. Na nábytek i oblečení používala speciální plastové obaly, do kterých všechno balila. V soukromém životě oscarová herečka prožívala peklo. Pětkrát se vdala a adoptovala si pět dětí, se kterými neměla nejlepší vztahy. Jedna z dcer ji dokonce obvinila z týrání.
Oscar v posteli
Začátky byly těžké, ale Joan byla rozhodnuta, že se proslaví za každou cenu. Říká se, že se díky své kráse seznamovala s vlivnými muži, o kterých věděla, že by jí mohli pomoct prosadit se ve světě filmu. Úspěchu prý obětovala téměř všechno, dokonce si měla přivydělávat i účinkováním v lechtivých snímcích, to ale herečka nikdy nepřiznala. Když jí bylo devatenáct, vyhrála taneční soutěž. O rok později dostala příležitost zahrát si v menším filmu a hned ve své druhé roli uspěla. Následně přinutila šéf MGM Mayera, aby jí změnil jméno. Z Lucille LeSueurové se stala Joan Crawfordová. Nové jméno jí přineslo velkou slávu. Hvězdou stříbrného plátna se stala v roce 1927 rolí v thrilleru Alonzo, muž bez rukou. O rok později všechny uchvátila v černobílém němém snímku Cudná Diana. Pak následovala smršť dalších úspěšných filmů, ve kterých Joan zářila. V roce 1946 získala herečka Oscara za roli ve snímku s názvem Mildred Pierceová. Zajímavostí je, že když probíhalo slavné udílení zlatých sošek, Joan byla tak nemocná, že se nemohla ceremonie zúčastnit. A tak filmový režisér Michael Curtis odevzdal vítězce sošku u ní doma v posteli. Pak v roce 1947 následovala další nominace na Oscara a v roce 1952 třetí. Její kariéra však v té době už pomalu skomírala. Crawfordová pak účinkovala převážně jen v televizi. Na plátno ji v roce 1962 vrátil film Co se vlastně stalo s Baby Jane?, kde jí sekundovala herečka Bette Davisová (†81). Joan si odnesla cenu BAFTA a Bette byla nominována na Oscara. Není však žádným tajemstvím, že se dámy neměly rády. A byl v tom, jak jinak, muž.
Zklamání v lásce
Crawfordová nikdy neměla nouzi o přízeň mužů. Byla krásná, okouzlující a stačil jediný pohled a muži jí padali k nohám. Celkem se vdala pětkrát. Poprvé stanula u oltáře v roce 1923 s Jamesem Weltonem a hned rok poté se s ním rozvedla. Pak následoval sňatek s hercem Douglasem Fairbanksem Jr., kterého si vzala v roce 1929 a v roce 1933 se s ním rozvedla. Za herce a producenta Franchota Tone se provdala v roce 1935, a právě on byl příčinou sváru mezi ní a Bette Davisovou. Bette milovala Franchota, jenže on se zakoukal do Joan a Davisovou opustil. „Ona ho ode mě odvedla. Udělala to chladně, záměrně a bezohledně,“ svěřila Davisová před svou smrtí v roce 1987 v jednom z posledních rozhovorů. Manželství s Franchotem však Joan vydrželo pouhé čtyři roky, stejně jako to s hercem Phillipem Terry. V roce 1955 se provdala za šéfa společnosti Pepsi Cola Alfreda Steela. Ten však o čtyři roky zemřel a Joan ho nahradila ve firmě. Během manželství adoptovala herečka celkem 5 dětí. Jedno však musela vrátit na žádost jeho biologické matky. Zůstala jí dcera Christine, syn Christopher, se kterými měla komplikované vztahy. Dokonce Christine o matce prohlásila, že ji psychicky a fyzicky týrala. „Jednou mě ve dvě hodiny v noci vzbudila a uhodila mě otevřeným jogurtem, který jsem nechala na kuchyňské lince,“ svěřila Christine. Matka ji a Christophera pak vydědila. Dvojčatům Cathy a Cindy v závěti odkázala ze svého několikamilionového majetku jen pár desítek tisíc dolarů. Zbytek věnovala církvi.
Strach se špíny
Joan byla psychicky nemocná, trpěla neurotickou poruchou. Děsila se bakterií, špíny a všechno svoje oblečení, nábytek, lampy nebo malé spotřebiče balila do speciálních plastových obalů. Ruce si myla každých deset minut. Nikdy nekouřila cigaretu z krabičky, kterou někdo otevřel. V hotelích si před tím, než se tam ubytovala, uklidila celý pokoj i koupelnu. Pokaždé, když se provdala, změnila jméno svého sídla a vyměnila záchodovou mísu. Svým fanouškům odepisovala na speciálním modrém papíře se jmenovkou. Každý dopis musel být napsaný stejně. Nikdy se nekoupala ve vaně, pouze myla ve sprchovém koutu. Odmítala totiž sedět ve vlastní špíně. V posledních letech života propadla alkoholu a bojovala s těžkou artritidou. V kostele trávila víc času než doma, a když onemocněla rakovinou, šlo to s ní dolů z kopce. Vyhýbala se společnosti a žila v ústraní. Zemřela 10. května ve svém New Yorském bytě na infarkt.