Obě jsou mořské panny, mytičtí tvorové lákající lidi zpěvem pod hladinu, aby je následně mohli pozřít. Ačkoliv jsou sestry, každá je docela jiná. Zlatá je nevyzpytatelná a pod rouškou noci občas dostane nezvladatelnou chuť na lidské maso odněkud z břehů řeky Visly. Stříbrná více tíhne k lidem a jejich obyčejům, což zpečetí i její vznikající láska k jednomu z doprovodných členů kabaretní kapely. Jak už to ale někdy bývá, nakonec těmi nejhoršími bestiemi mohou být sami lidé.
Hororové řádění i erotika
Vábení sirén je debutový film polské režisérky Agnieszky Smoczyńské, která se na letošním festivalu v Karlových Varech představila vizuálně uhrančivým dramatem Tichá dvojčata. Snímek by se dal na první pohled smést ze stolu jako polská variace na příběh o Malé mořské víle Hanse Christiana Andersena, ale v jádru je Vábení sirén mnohem víc.
VÁBENÍ SIRÉN (Polsko, 2015) Žánr: horor, muzikál, komedie K vidění na: Netflix Režie: Agnieszka Smoczyńska Scénář: Robert Bolesto Kamera: Jakub Kijowski |
Často se stává, že filmy, které si ze žánrového koláče ukousnou příliš mnoho, pak nabízejí povrchní a rozháraný zážitek. Příběh mořských pan se na žánry nerozděluje, ale smysluplně je na sebe vrší. Obě hrdinky jsou kabaretní zpěvačky, proto je velká část snímku zpívaná v rytmu rocku, popu i punku. Příběh veliké lásky je správně pohádkový. Efektní horor obstará řádění mořských panen. V neposlední řadě má film i nepomíjitelný erotický náboj, protože nahotou se zde skutečně nešetří.
Smoczyńská s divákem hraje vizuální hru plnou kontrastů. Teplo blikajících světel kabaretu je v efektní juxtapozici ke chladným okachlíkovaným koupelnám s vanami, kde mořské panny tráví čas mezi vystoupeními. Jejich fyzická přitažlivost je v přímém rozporu s šupinatým a nevzhledným rybím ocasem. Film obsahuje snad až překvapivé množství šokujících scén a brutality. I ty hezké věci, které se na plátně dějí, se v mžiku mohou stát noční můrou, živočišným sblížením nebo třeba jen chytlavou písničkou o tom, proč je život vodních kreatur v našem světě nesnadný.
Příběhově film sice v poslední třetině ztrácí dech a tragické finále je cítit dlouho dopředu. Kde ale scenárista Robert Bolesto (skvělá Poslední rodina, Srdce lásky) v dané chvíli nestrhává příběhem, tam si dokáže zručně hrát s psychikou postav. Zlatá i Stříbrná procházejí zřetelným charakterovým vývojem. Dvě mořské panny uprostřed polské metropole činí složitá rozhodnutí i navzdory tomu, že jsou dopředu obeznámeny s pravděpodobnými následky svých činů. Film není žádnou psychologickou studií, ale velkých otázek se neštítí.
Vábení sirén z velké části funguje právě díky fantastickému hereckému výkonu dvou hlavních hereček. Herečky spolu mají skvělou chemii, ať už komunikují slovy, písní či jenom gesty a pohledy. Obě dvě Polky ostatně čeští diváci mohou dobře znát z filmu Já, Olga Hepnarová. Michalina Olszańska v něm ztvárnila titulní antihrdinku. Určitě stojí za pozornost, že roli postavy osamělého člověka proti společnosti si mohla nacvičit právě ve Vábení sirén, které mělo premiéru rok před Olgou. Marta Mazureková, představitelka smířlivé Stříbrné, v dramatu o české vražedkyni vystupuje jako Olžina spolubydlící Alena.
Kvalita od sousedů
Film je ve svém provedení tak odvážný a přímý kousek, že se na jeho rybí hrátky správný divák chytí i s navijákem. Ačkoliv se všechny streamovací služby plní den za dnem novým obsahem často pro velmi specifické publikum, nic podobného Vábení sirén na nich určitě nenajdete. Film skutečně vybočuje ze všech standardů. Překvapení je o to příjemnější, nejde totiž o „béčkovou“ americkou produkci, ale kvalitní filmařské řemeslo našich sousedů.
