Zelené nebo udržitelné natáčení – v angličtině green filming – je termín, se kterým se „lidé od filmu“ setkávají čím dál častěji. Co to vlastně znamená? A jaký to má smysl? Zdaleka nejde jen o zákaz plastových kelímků na place nebo povinné třídění odpadu. Filmová produkce šetrná k planetě má daleko větší možnosti a začíná už dávno předtím, než režisér poprvé křikne: „Jedem!“
Cílem veškerého „zeleného“ snažení je maximálně snížit uhlíkovou stopu při výrobě filmů a seriálů. Uhlíková stopa vyjadřuje naši produkci a spotřebu v souvislosti s emisemi skleníkových plynů, jež pronikáním do atmosféry přispívají k nežádoucímu ohřívání planety a stavu, který nazýváme globální oteplování. Filmový průmysl sice není největším znečišťovatelem planety, jeho podíl ale není zanedbatelný.
Studie Britského filmového institutu z roku 2020 ukázala, že uhlíková stopa výroby průměrného velkorozpočtového filmu je 2840 tun CO2, což se v přepočtu na vzdušné míle rovná jedenácti cestám ze Země na Měsíc. Uhlíková stopa z ubytování v rámci natáčení pak odpovídá spotřebě elektřiny, kterou má 34 domácností za jeden rok. Právě Británie je průkopníkem zeleného natáčení, jež spočívá ve snižování uhlíkové stopy a jejím měření pomocí tzv. uhlíkových kalkulaček.
