Klímová se historii školství a pedagogiky věnuje již dlouhá léta, a stala se tak jedním z několika málo odborníků na školní obrazy v Česku.
„Na obraz se podívám a většinou ho přímo určím. Poznám, o který jde, kdy byl vydán i kdo jsou autoři. Když vědomosti chybí, vím, kde informace hledat,“ popsala.
Muzeum sbírku stále rozšiřuje, mnoho exponátů například získalo po zrušení nakladatelství Komenium. Přibyly další obrazy k prvouce, zoologii, botanice nebo dějepisu. A to včetně originálů.
Nástěnných obrazů v posledním desetiletí ve školství ubývá. Jedním z důvodů je rozvoj moderních technologií. Dříve však představovaly pro děti mnohdy jedinou možnost názorné ukázky.
„V 19. století se vydávaly učebnice bez obrázků. Někdy byly dokonce školní obrazy přímo propojené s učebnicemi. Tyto pomůcky však mají i dnes mnohé výhody. Když je dáte na zeď, tak je mají žáci stále před očima. Naopak když se třeba dívají na film, nebo jim učitel promítá obrázky, často si mnohé věci ani nestihnou zafixovat,“ řekla Klímová.
Zdůrazňovaná témata se měnila
Ve druhé polovině 19. století se mnoho obrazů vydávalo k názornému vyučování.
„Dnes bychom řekli, že to byla prvouka a vlastivěda. Byly pro první stupeň a děti přes ně poznávaly postavy, stromy, činnosti, změny v přírodě a podobně,“ shrnula Klímová.
Mezi nejstarší obrazy v muzeu patří ty z roku 1850. „Jde o Amerlingovy obrazy k názornému vyučování. Jsou tabulkové, protože dřív neměly školní obrazy formu nástěnnou, ale vzhledem k technice té doby byly vydávány spíše jako takový větší atlas,“ přiblížila kurátorka.
Díky obrazům lze pozorovat, na co byl v dané době kladen důraz a jak se postupně měnil obsah výuky.
„Když jsme patřili do Rakouska-Uherska, tak se kladl důraz na vlastenectví. Byla zobrazována témata jako příchod Čechů na Říp či Karel IV. V době první republiky pak husitské období a to, co podněcovalo češství a utvrzovalo v tom, že jako národ máme hluboké kořeny,“ nastínila Klímová.
Jeden z dochovaných nástěnných obrazů pak mohl citlivější školáky při hodině dějepisu i vyděsit.
„Připomíná velmi realisticky událost z roku 1631, kdy byly z mostecké věže Karlova mostu sňaty hlavy popravených účastníků stavovského povstání. Z dnešního pohledu bychom obraz už určitě nevyužili,“ podotkla Klímová.
Zimní radovánky jsou stále stejné
Vydávání obrazů poté ovlivnila i ideologie 50. let. Objevila se budovatelská témata a osvobození sovětskou armádou. Existuje i obraz připomínající události z února 1948.
Některá díla se však svým charakterem v průběhu let téměř vůbec neměnila.
„Mnohé se věnují lidem, každodenním činnostem, jak se baví, a podobně. Zajímavé je, že to ukazuje jakousi českou každodennost za posledních sto let. Činnosti lidí se stále opakují, děti si třeba v zimě pořád hrají na ledě, sáňkují a koulují se tak, jak to bylo už v době Rakouska-Uherska, jen se proměňuje jejich okolí a předměty, které používají,“ popsala Klímová.
Mezi nejcennější kousky, jež muzeum má, patří netypické originály školních obrazů Zdeňka Buriana nebo Komenského škola v Blatném potoku, což je obraz od Vladimíra Stříbrného. Muzeum vlastní také originály Živé abecedy z 50. let, kterou si pamatují starší generace.
Muzeum se snaží podle získaných katalogů školních obrazů utvářet kompletní edice. Mnohé obrazy mu však zatím ještě chybějí, a proto je aktivně vyhledává.
„Třeba na internetu, občas nám něco nabízejí i samy školy. Náš seznam přání je dlouhý, ale finance jsou bohužel omezené. Největší radost samozřejmě máme, pokud výhodně získáme chybějící obraz. Tato část muzejní práce má obrovské kouzlo. Neděláte stereotypní činnost, je to naopak taková vyloženě pátrací a dobrodružná práce a vlastně vás pořád něco překvapuje,“ uzavřela Klímová.
