Západokarpatská populace medvěda hnědého má kolem tisícovky jedinců a v poslední dekádě se moc nezměnila. Medvědi na Slovensku tak zřejmě nejsou přemnoženi. Vyplývá to ze sčítání, na kterém spolupracoval česko-slovenský tým. O výsledcích informoval Michal Andrle z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy (PřF UK). Střety medvěda s člověkem nejsou na Slovensku ojedinělé a slovenští lesníci požadují regulaci medvědů, které označují za přemnožené. Téma ožilo na Slovensku poté, co loni v červnu došlo k prvnímu případu úmrtí člověka po útoku medvědem v novodobých dějinách země.
Po celém světě už je zhruba jen 200 000 medvědů hnědých. Jejich slovenská populace podle vědců představuje unikátní genetickou linii, poněkud izolovanou od zbytku karpatského oblouku.
Experti ze slovenské Státní ochrany přírody republiky při aktuálním výzkumu nasbírali během dvou vegetačních sezón přes 2000 vzorků, především medvědí srsti a trusu. Vědci z PřF UK pak provedli analýzy DNA, které umožnily odhadnout početnost a genetickou strukturu slovenské populace medvědů. »Výsledek srovnání této studie s předchozím genetickým sčítáním lze shrnout tak, že na Slovensku pravděpodobně nedochází v poslední dekádě k výrazným změnám velikosti populace medvěda hnědého,« uvedl Pavel Hulva z katedry zoologie PřF UK.
»Z hlediska evoluční genetiky existuje koncept minimální životaschopné populace, tedy populace, která má šanci dlouhodobě přežívat i přes ztrátu variability vlivem genetického driftu a působením dalších náhodných událostí, jako jsou např. epidemie,« popsal Hulva. »Stanovení prahové hodnoty je obtížné, číslo okolo 1000 jedinců pro západokarpatskou populaci, která je navíc unikátní fylogeografickou linií, však rozhodně není výrazně nad ní,« zdůraznil pak vědec.
Podle aktuálního odhadu měla v letech 2020 až 2021 západokarpatská populace 1056 jedinců. Interval spolehlivosti při modelování velikosti populace se pohyboval mezi 1012 až 1275 zvířaty. Odhady z genetického sčítání jsou podle odborníků v dobré shodě s daty z klasického dlouhodobého monitoringu pomocí přímého pozorování nebo pobytových stop. Dřívější genetická studie, zaměřená na léta 2013 až 2014, podle expertů odhadla slovenskou populaci medvědů na 1214 jedinců. Tým nicméně upozornil, že výsledky těchto dvou genetických výzkumů nejsou přímo porovnatelné, neboť jejich autoři použili odlišný způsob sběru dat i statistiky. Tým tak pracuje na sjednocení statistické analýzy obou studií, aby bylo možné výsledky lépe srovnat.
Podle Hulvy celý koncept údajného přemnožení medvědů je z odborného hlediska problematický. „Početnost vrcholových predátorů v přírodě není regulována jinými organismy, v jejich populacích se proto vyvinuly samoregulační mechanismy, jako je například pomalý vývoj, teritorialita, reprodukční inhibice nebo infanticida čili zabíjení mláďat,« vysvětlil zoolog.
Hulva upozornil, že ačkoliv je standardní medializovat výsledky studií až po jejich vydání ve vědeckém časopise, v tomto případě tým udělal výjimku, a to právě kvůli potřebě informovat veřejnost. Podle vědců lze předpokládat, že odhady aktuální i starší studie se i při případných úpravách metodiky během publikace zásadně nezmění. Rozdíly v početnosti by měly být v řádu statistické chyby.
Tým zároveň upozornil, že zjištěná data nepopírají, že medvěd může být člověku nebezpečný. Podle vědců ale pravděpodobnost interakce medvěda s člověkem představuje velmi složitý soubor otázek, na kterých experti na ochranu přírody pracují. Jde třeba o snahu zamezit adaptaci medvědů na lidský faktor, mimo jiné omezit jim přístup k lidské potravě. Za klíčové odborníci považují také dobré povědomí o preventivních opatření potřebných v lokalitách, kde medvědi žijí.
(mac, čtk)
FOTO – wikipedia, natur.cuni.cz/Michal Kašala