Félicien Ntezimana se prodírá liánami, hageniemi a kapradím s tichým hmm, hmmm. „Takhle se gorily zdraví. Napodobujeme ten zvuk, abychom s nimi komunikovali a uklidnili je,“ říká pro list Le Mode muž, který pracuje v národním sopečném parku na severozápadě Rwandy jako průvodce. Ve své khaki uniformě téměř splývá s tropickým lesem masivu Virunga, což je pás sopek oddělující Rwandu, Kongo a Ugandu. Dva mexické páry kráčejí za ním a tají dech.
Najednou se zachvěje listí a objeví se gorilí samice zaměstnaná pojídáním kořenů keře. Za ní se vynoří ohromná šedivá záda vůdčího samce skupiny, který váží asi dvě stě kilogramů. Jemně z větve svými prsty trhá listy a vkládá si je do úst. Kolem pobíhají čtyři mladé gorily a navzájem se zastrašují tlučením do hrudníků. Je slyšet jen pomalé žvýkání dospělých, šum listí a klikání spouští fotoaparátů.
 |
Na světě žije asi tisíc jedinců těchto zvířat a nacházejí se jenom zde, ve střední Africe. Za hodinu možnosti je pozorovat musí turista zaplatit patnáct set dolarů (asi 36 tisíc korun). V Kongu a Ugandě je to levnější, ale Rwanda si z pozorování „svých“ goril učinila luxusní záležitost určenou jen vyvoleným.
„Někdy lidé přijdou bez ohledu na cenu i dva dny po sobě, jiní si přejí individuální program, což vyjde na patnáct tisíc dolarů (asi 364 tisíc korun),“ říká Ntezimana. K pozorování dvaceti gorilích rodin vodí do kopců každé ráno skupinky návštěvníků ubytovaných v blízkosti lesa v luxusních hotelech. Některé chtějí za noc tisíc dolarů, a to v zemi, kde podle Světové banky čtyřicet procent občanů žije pod hranicí chudoby.
Temná válka v pralese. Horské gorily umírají kvůli dřevěnému uhlí |
Ředitel bezpečností firmy v Mexiku José Carlos Mapelli přijel s novomanželkou na svatební cestu. Rwanda je v Mexiku pro tento účel velmi doporučovaná. V roce 2019, před epidemií způsobenou šířením koronaviru, ve Rwandě gorily pozorovalo 17 tisíc lidí, což zemi vyneslo zhruba 107 milionů dolarů (2,6 miliardy korun). Skoro čtvrtina z nich byla investována zpět do ochrany.
V šedesátých letech se v parku zabydlela bioložka Dian Fosseyová. Gorilám tehdy hrozilo velké nebezpečí od pytláků – v osmdesátých letech žilo pouze dvě stě padesát zvířat. V posledních dvaceti letech se vládám a nevládním organizacím podařilo vývoj zvrátit, horských goril je nyní přes tisíc a byly překvalifikovány z kriticky ohroženého druhu na ohrožený.
Je to výsledek důsledné ochrany. Každého jedince sledují vědci a stopaři, při sebemenší známce nemoci je povolán veterinář, park procházejí protipytlácké hlídky. „Funguje to, protože gorily jsou mimořádná zvířata. Turista tady neplatí patnáct set dolarů jenom za možnost je vidět, ale taky aby pomohl financovat záchranu tohoto druhu. Právo vidět je mají jenom ti, kteří se podílejí na jejich ochraně,“ říká ředitelka programu s názvem Gorilla založeného nadací Fosseyové Veronica Vecelliová.
Rwandská vláda investuje od roku 2005 deset procent zisku z pozorování goril do místní komunity, kde díky tomu vzniklo sedm set projektů promítnutých do nových silnic, škol nebo klinik. A zdá se, že tato politika byla možná až příliš úspěšná. Na začátku nového tisíciletí žily ve sledované oblasti tři gorilí rodiny, dnes se o stejné území dělí deset skupin. Takže sto šedesát kilometrů čtverečních parku jim brzo přestane stačit. Už teď přibývá konfliktů.
Fotka, která roku 2007 zasáhla svět: stříbrohřbetý samec Senkwekwe byl zastřelen spolu s dalšími třemi gorilami.
„Mohou při tom zabít mláďata, samci se mohou v soubojích zranit,“ říká Vecelliová. Úmrtnost mláďat se ztrojnásobila na začátku tisíciletí, kdy začalo goril přibývat. Vláda chce proto do roku 2028 rozšířit park o 23 procent. Přijde to na 255 milionů dolarů (6,2 miliardy korun) a vynese 3 700 dalších hektarů pro zvířata a rostliny a ještě 6 000 hektarů pro zónu, která oddělí park od lidí, aby se zabránilo jejich střetům s divokými zvířaty. Bude to znamenat i budování nových hotelů, což dá práci dalším Rwanďanům. Nebudou se už muset živit zemědělstvím jako dosud, říká ředitel parku Prosper Uwingeli.
Zemědělství je nyní zdroj příjmu pro sedmdesát procent občanů Rwandy, vláda chce ale víc lidí zaměstnat v turistice a obchodě. V zemi ale vzbuzují plány na rozšíření parku obavy. O pozemky přijdou čtyři tisíce rodin, které se budou muset přesunout do „modelových vesnic“. Dostanou za to odškodnění, jehož výše zatím nebyla zveřejněna. První letošní vlaštovkou je pět set obydlí v okolí vesničky Bisate, kde stojí od roku 2017 pětihvězdičkový hotel.
Rwandská vláda investuje od roku 2005 deset procent zisku z pozorování goril do místní komunity, kde díky tomu vzniklo 700 projektů promítnutých do nových silnic, škol nebo klinik.
Jean Bosco se tam narodil a zdědil pole k pěstování brambor. Díky nim vydělává měsíčně v přepočtu 6 100 korun. Pravidelně slýchá vrtulníky přepravující turisty do hotelu, který patří k nejluxusnějším v zemi. Úřady mu oznámily, že na místě, kde teď stojí jeho dům, budou v roce 2024 vysázeny stromy. „Je těžké odejít z místa, kde jste se narodili. I když nám dají peníze, nemusíme jinde najít stejně dobré podmínky. Tady je půda mimořádně úrodná, ale vláda rozhodla, a tak se nedá nic dělat,“ říká muž.
Rwandská vláda je zvyklá lidi přemísťovat s pomocí armády a lidé vědí, že nemají moc šancí se bránit. Jean Bosco doufá ve vyhovující vyrovnání. „Chceme, aby nám dali tolik, abychom si mohli koupit totéž, co máme teď. A to přesně,“ říká.
