Výtěžek z jejich prodeje opět v plné výši poputuje na konto spolku Pod střechou, který poutní kostel postupně obnovuje.
„Letos máme přihlášených 17 lidí,“ říká Terezie Unzeitigová, spoluorganizátorka plenéru. Stejně jako v minulých letech se mladí umělci průběžně střídají. Najednou jich v ruinách posledního z objektů kostelního areálu pracuje deset až dvanáct.
 |
Letos přijela řada účastníků poprvé. Mezi nimi je i studentka etnologie a kulturní antropologie Anna Behenská. Účast na plenéru vidí jako šanci napravit si vztah k výtvarnému umění. „Na gymplu mi totiž říkali, že nejsem umělecký typ. A tato akce je otevřená i lidem, kteří nemají s výtvarným uměním moc zkušeností,“ vysvětluje Anna.
Ve Skocích vyzkoušela techniku linorytu, která ji zaujala. „Jsem přesvědčená, že každý člověk v sobě má kreativní jiskru. Akce tohoto typu jsou důležité, nabízejí každému možnost nahlédnout do výtvarného umění. A není to tady o tom, že někdo blbě kouká, když se ptám. Naopak. Vždy se mi dostane podrobného vysvětlení,“ líčí své zážitky začínající výtvarnice, ze které se zřejmě stane další pravidelný návštěvník. „Příští rok přijedu znovu. A na delší dobu,“ dodává Anna.
Podobné předsevzetí si dává i další z nových účastníků plenéru Standa Kolařík. I jemu učaroval linoryt. „Vždy se mi líbil, ale dosud jsem si ho nikdy pořádně nezkusil,“ říká muž, který se rovněž nepovažuje za profesionálního výtvarníka.
Projekt, který se ve Skocích rozhodl zrealizovat, vymyslel cestou na místo. „Zaujaly mě štíhlé a vysoké kmeny stromů, které se kříží v různých úhlech. Inspirovalo mě to k navržení několika vícebarevných vertikálních kompozic, které teď vyrývám do lina,“ představuje svou vizi.
I on tvrdí, že každý v sobě má kreativní jiskru. „Těch jisker ale může být i víc. Nejdůležitější je udržovat stálý ohýnek,“ zdůrazňuje. Na plenér se chystá i v příštím roce. „Tady je nejlepší prostředí na to, aby se člověk mohl soustředit,“ dodává.
Novinkou jsou živé projekce
I když je i letos dominantní technikou tvorby linoryt, organizátorky plenéru přizpůsobují tvorbu možnostem a situaci. „Letos jsme například dostali darem měď, takže zkoušíme i suchou jehlu. Anebo dřevořez,“ vysvětluje Terezie Unzeitigová.
Absolutní novinkou letošního ročníku Listů z Gasthausu je zpestření tvorby v podobě živých projekcí. Ty dokáže Laura Hedérvári, jedna z účastnic plenéru a členka uskupení Meograf, vykouzlit jen s pomocí dvou klasických školních zpětných projektorů, meotarů.
„Měli jsme dvě otevřené dílny. Všichni měli možnost improvizovat a vyzkoušet si tuto formu umění doplněnou o živou hudbu,“ dodává spoluorganizátorka plenéru.
Listy z Gasthausu vyvrcholí o nadcházejícím víkendu. Jen v loňském roce přispěli prodejem svých děl jeho účastníci na obnovu kostela částkou téměř devět tisíc korun.
