RECENZE: Jan Žižka chce být českým filmem, ale záleží na divácích. Jákl odvedl řemeslně dobrou práci

Zřejmě nejočekávanější český film letošního roku dorazil do kin. Jan Žižka vypráví v podstatě neznámý příběh slavného válečníka, protože tvůrci v čele s Petrem Jáklem zasadili děj do doby, z níž toho o husitském vojevůdci mnoho nevíme. Po zhlédnutí historického dramatu se přitom dá konstatovat, že je to ku prospěchu věci.

Režisér Petr Jákl v rozhovoru pro EuroZprávy.cz o Žižkovi řekl, že chce, aby šlo o český film, ale aby zároveň byl něčím, co se v Česku běžně nedělá. Bude především na divácích, zdali snímek přijmou jako český. Otazníků je totiž v této věci příliš mnoho. Někomu mohou vadit zahraniční herci v čele s Benem Fosterem a Michaelem Cainem, jinému zase určitá míra megalomanie, která pro naše filmy opravdu není typická. Jákl ostatně připustil, že se nemusí trefit do vkusu každému.

Naopak o tom, že historické drama o husitském vojevůdci je něčím výjimečným v rámci české kinematografie, není pochyb. Jde ostatně o nejdražší film, jaký kdy v zemi vznikl, s rozpočtem kolem 450 milionů korun. Peníze se projevily v mnoha ohledech, ať už na hereckém obsazení nebo na výpravě. Digitálně upravená Praha nebo soustava jámových vápencových lomů Amerika nedaleko hlavního města. To je jen malá ochutnávka toho, v jakých prostředích se natáčelo.

Co se Žižkovi také nedá moc vytknout, je scénář. Navzdory tomu, že se o ději jistě povedou velké debaty a leckdo bude odcházet zklamaný z toho, že neprobíhá za husitských válek. Tvůrci na to ale šli moudře, když jej zasadili do doby na začátku 15. století, z níž mají historikové o slavném válečníkovi jen kusé informace. Není proto třeba se tolik ohánět uměleckou licencí, kterou Češi u historických látek zatím stále moc neberou. Jsou spíše pro faktickou správnost, ačkoliv ta téměř nikdy není tak atraktivní.

Jan Žižka se kvůli dějové lince nakonec pohybuje na pomezí historického dramatu a dobrodružného akčního filmu. Velké bitvy stovek či tisíců mužů se nekonají, naopak pár statečných bojovníků bloumá překrásnou krajinou a snaží se splnit nelehký úkol. A pronásleduje je mimo jiné Ben Cristovao, který je společně s Karlem Rodenem v roli krále Václava IV. či Janem Budařem z českých herců na platně nejčastěji.

Nechybí ani ve scéně, která je poněkud přehnaná, až přitažená za vlasy. Pro děj je přitom poměrně zásadní. Boj dvou relativně početných skupin v jeskyni se nezdá být moc reálný. Takových scén je ve filmu hned několik.

Když už přišla řeč na herce, největší role mají samozřejmě zahraniční hvězdy. Nejen Foster a Caine, ale i Sophie Lowe, Matthew Goode či Til Schweiger se jich zhostily slušně. O filmu jako celku se ostatně dá konstatovat, že je řemeslně dobře odvedenou prací.

Jan Žižka s největší pravděpodobností nezamíří do zlatého fondu české kinematografie, o úspěch v žebříčcích návštěvnosti ale usilovat bude. Dá se také očekávat, že lidé se na jeho hodnocení často neshodnou. Podle mého názoru jde o lehce nadprůměrné dílo, které si zaslouží pozornost, ačkoliv nejspíš ne až takovou, jaké se mu díky doprovodným kampaním dostává.

Celkové hodnocení: 65 %

Jan Žižka (2022)

Hrají: Ben Foster, Michael Caine, Til Schweiger, Sophie Lowe, Matthew Goode, Roland Møller, William Moseley, Karel Roden, Jan Budař, Ondřej Vetchý, Ben Cristovao a další

Režie: Petr Jákl 

Scénář: Petr Jákl

Kamera: Jesper Tøffner

Česko / 125 min / historické drama

Související

Papežův zákon

RECENZE: Papežův zákon o prohnilé církvi stojí i padá na velikášském akademismu

Poté, co byl u nás snímek Papežův zákon uveden v rámci nesoutěžní sekce karlovarského festivalu, se dostává i do široké distribuce. Italský film se noří do temné historie církve a skrze příběh na základě skutečných událostí reflektuje krutost lidské manipulace, společenskou rozštěpenost i individuální osudy na pozadí velkých dějin.

Více souvisejících

recenze film Jan Žižka Jan Žižka film Petr Jákl (režisér) Jan Žižka z Trocnova filmy

Aktuálně se děje

před 42 minutami

Charles Michel, Summit skupiny G7, Hirošima, Japonsko, 19.–21. května 2023

Před 20 lety se EU masivně rozšířila. Michel naznačil, kdy dojde k dalšímu přijímání států

Přijetí deseti států do EU v roce 2004 symbolizovalo odstranění železné opony a překonání historického dělení Evropy. Německý prezident Frank-Walter Steinmeier zdůraznil v úterý na konferenci "20 let Česka v EU" na Pražském hradě, že to byl zásadní průlom. Připomněl, že i tehdy existovaly obavy, zda EU bude schopna zvládnout výzvy spojené s takto rozsáhlým rozšířením.  

před 1 hodinou

před 2 hodinami

před 3 hodinami

před 3 hodinami

před 4 hodinami

Ilustrační fotografie

Muž s mečem zaútočil na lidi v Londýně

Muž zaútočil s autem a mečem na lidi na severovýchodním předměstí Londýna. Uvedla to v úterý místní policie, která podezřelého zadržela. Se zraněními bylo hospitalizováno v Hainaultu pět osob, informuje BBC.

před 5 hodinami

před 6 hodinami

před 7 hodinami

před 8 hodinami

před 8 hodinami

před 10 hodinami

včera

včera

Aktualizováno včera

včera

včera

včera

včera

včera

Dnes je Mezinárodní den tance. Kdy a jak začali lidé tančit?

Tanec je starý tak jako samo lidstvo. Během dlouhé historie prošel tanec vývojem a mnoha proměnami. Vznikly jeho specifické podoby pojící se s obdobími v roce, důležitými okamžiky v životě člověka nebo nejrůznějšími rituály. Pomocí tance se vyjadřovaly emoce či národní identita. Jaká je historie tance, který má dnes svůj mezinárodní den?

Zdroj: Lucie Žáková

Další zprávy