Miroslav Paleček miluje „Ježkárny“ a také skrze tyto písničky rozdává radost

Tentokrát pro vás máme ohlédnutí za druhou částí sólového koncertu Miroslava Palečka ve studiovém sále Českého rozhlasu České Budějovice, který se uskutečnil v únoru roku 2019.

Jestliže první část vystoupení tvořily víceméně písničky vzešlé ze společné písničkářské cesty s Michaelem Janíkem, tak v té druhé se Mirek Paleček soustředil především na svou velkou lásku, a to jsou písničky Osvobozeného divadla.

Už je to sedm roků, co vydal Supraphon jeho album Ježkárny, jež je poctou nadčasovému autorskému mistrovství Jaroslava Ježka, potažmo Jana Wericha a Jiřího Voskovce. „Snažil jsem se přístupem, zpracováním a interpretací zachovat písničkám jejich pel, hravost i přirozenost a představit je tak v současnější písničkářské podobě,“ řekl zakrátko sedmasedmdesátiletý Miroslav Paleček.

Při intepretaci těchto časem dokonale prověřených písniček volil jednodušší, ale možná působivější výrazové prostředky, tedy svůj hlas a kytaru. „Zatímco jiní šli cestou velkého zvuku, velkého hlasu a velkých aranžmá, já hledal cestu prostší a šel rovnou za písničkou,“ poznamenal.

Z alba čerpal při samostatném vystoupení u Tří lvů, v němž zazpíval a na kytaru zahrál nestárnoucí  písničky Tmavomodrý svět, Pra-pra-prabába mé prabáby, Klobouk ve křoví, V domě straší duch, Strejček hlad, Ezop a brabenec a na závěr jemu zřejmě nejmilejší Svítá.

autor: Jiří Kasal
Spustit audio

Související