Chceš auto? Až porazíš Spartu. Grmela o Chovancových nadávkách i krádeži titulu

Soupeře z Letné zažil Grmela ve vypjatých bitvách jako hráč i kouč. Nepřekvapilo by ho, kdyby Sparta v Brně ztratila i zítra, kdy se tam v zápase kola představí znovu. „Spartu má teď šanci obrat skoro každý. Věřím, že i my,“ prorokuje.

Prožil jste před devíti lety velké zadostiučinění, když Zbrojovka s vámi na lavičce Spartu vyprášila?
Šlo o to, že jsem tehdy jako hlavní trenér nastoupil osm kol před koncem v katastrofální situaci s katastrofálním losem před námi. Tehdy jsem s juniorkou Brna vedl soutěž, áčko nemělo výsledky a lidé kolem fotbalu do tehdejšího manažera Zdeňka Kudely hučeli: dej tam Grmelu. Kudela to udělal šalamounsky. Domácím lidem zavřel hubu tím, že tam Grmelu dal – stejně se spadne, tak co. A ono se to otočilo.

Kudela si musel mnout ruce, jak se mu povedlo zachránit ligu.
Těžko říct. Celý týden před Spartou jsem s ním vedl debaty o tom, kdo bude hrát. On nemohl hlavně skousnout nominaci Davida Paška, úplného bažanta. Chodil se ptát, jestli to s ním myslím vážně. Já Pašovi věřil. Platný, tahový hráč na křídlo, odjezdí devadesát minut. Kudela by býval raději viděl na hřišti jiné hráče. Postavil jsem ty, které jsem chtěl, do poločasu jsme vedli 2:0 a po přestávce dal Pašek na 3:0. Stadion málem spadl.

Z katastrofálního losu se možná stala vaše výhoda, na Spartu se celé Brno vždycky umělo vyhecovat. Souhlasíte?
Část pravdy na tom je. Druhá je ta, že jsem viděl, jak kluci ze Sparty přijeli. Sluchátka, žvýkačky, zahrát si a sebrat body. Nečekali, že remizují, natož aby prohráli. Nám to extrémně sedlo, hráli jsme jednoduchý fotbal do křídel a do vápna. Čtyři hráče – Kroupu, Paška, Mezlíka a Frejlacha – jsme měli v sestavě kola.

Byla velká sláva?
Obrovská euforie. Hned jsem vzal telefon a volal Pavlu Vrbovi, který trénoval Plzeň, že jsme mu titul předložili na zlatém podnose! (směje se) Znali jsme se už jako hráči, on hrál za Havířov, já za Gottwaldov. Studovali jsme spolu trenérské béčko. Pavel nám děkoval, tak mu říkám, ať místo děkování pošle bečku piva.

Ludevít Grmela.

Dorazila?
Už nevím, to byly jen takové kamarádské řeči. Pak jsme byli vedle sebe vyfocení v novinách, já jako trenér kola a Pavel za výrok kola. A já jsem za Spartu dostal ještě jeden zajímavý dáreček.

Povídejte.
Měl jsem pocit, že mě manažer Kudela moc nemusí. Hráči už šli na zápas, když si mě chytil u tunýlku a říká: když dneska vyhrajete, dám ti služební auto. Tehdy jsem ho neměl. Počítám, že si myslel, že nevyhrajeme. My jsme vyhráli, bylo velké objímání na hřišti, a tak se ho ptám: Kam si můžu přijít v pondělí zaparkovat? Kudelu to namíchlo – vyhráli jsme a ty myslíš na auto? Říkám mu: Myslím na něho stejně jako ty před zápasem. Za tři týdny jsem dostal jakousi fabii, hráči by s ní asi nejezdili. Tak to bylo tehdy ono.

Jaké dáváte Zbrojovce šance v sobotu?
Sparta je porazitelná. Nedaří se jí, nehraje, jak si tam představují. Přijede určitě bodovat, tak jako každý jezdí kamkoliv, ale někde vzadu v hlavách ti kluci musí mít, že jim to nejde, jak by chtěli. Věřím, že my budeme vybavení větší bojovností, a i když tu frázi nemám rád, tak i srdíčkem. Brno slabý soupeř není! Je relativně v euforii, výsledky má nečekaně dobré. Věřím, že bez bodu to nebude, kluci budou nahecovaní.

12 fotografií

Se Slavií to mělo být také tak a Zbrojovka odešla s debaklem.
To se stane, mám s tím zkušenost jako trenér. Čekal nás zápas se Slováckem, do novin jsem řekl, že kluci budou žrát trávu, a otočilo se to proti mně. Postihla nás marodka, zápas se nám nepovedl. Tak zase příště nezapomeň říct, jak budete žrát trávu, předhazovali mi. Nikde není psané, že to dopadne v sobotu dobře, kvalita je na straně soupeře. Já jen říkám, že brněnští kluci můžou mít navíc velkou vůli a bojovnost. Můžou se chtít i ukázat Spartě.

To se může chtít ukázat i sparťanský kapitán Ladislav Krejčí, bývalý hráč Zbrojovky, v Brně.
Nebude to mít jednoduché. Teď se po něm kde kdo vozí, že v minulém kole nepřiznal teč hlavou do ofsajdu, ze kterého padl rozhodující gól Sparty. Vyblázní to, nepochybuji o tom, jen aby to ale nepřehnal. Oslabit mančaft a pak se omlouvat, to už je k ničemu.

Mluvíte i z vlastní zkušenosti? V památném semifinále Českého poháru proti Spartě v roce 1988, kdy druholigové Brno před 40 tisíci lidí vybojovalo remízu 1:1 a vypadlo až na penalty, jste se nechal vyloučit.
Na to se nedá zapomenout. Všichni ti to omlátí o hlavu, ještě víc při tom výsledku. Kdybys to neudělal... nikdo to ale udělat nechce. Já jsem byl tehdy možná přemotivovaný a hlavně jsem tak hrával. Byl jsem důrazný, nepříjemný a kombinační typ hráče.

Co ještě si z toho utkání pamatujete?
Tehdy tím žil celý region, i pro nás to byl vrchol. Čuměli jsme, kolik přišlo lidí. Roman Kukleta měl odejít od nás do Sparty, trénoval ji tehdy Václav Ježek a na svoje hráče permanentně řval, že si Kukletu neumí uhlídat. My jsme na to byli zvyklí, všichni z něho byli nešťastní. Roman si v té době dělal, co chtěl, místo jeden na jednoho chodil rovnou do dvou. Řeči, že mu máme dát balon a jít se radovat z gólu, měl pořád. Chtít po něm, aby se vracel do obrany, bylo k ničemu, on byl flegmatik.

A taky samorost.
Rozhodoval zápasy, a tak to všichni brali. I trenéři, jimž dělal výsledky. Kouřil, sotva slezl z hřiště, krabičku bral automaticky. Jednou v Liberci jsme vyhráli, Roman se svlékl, dal si ručník kolem pasu, šel za dveře a báňal. Trenér nás chválil za výkon a dva metry od něho hulil Kukin. (usmívá se) Muselo to být cítit, i kdyby měl člověk zacpaný nos.

Poprvé pod Grmelou. Zkusíme to trochu jinak, hlásí Brňané

Užíval si, že je v rámci Brna slavný?
Neřešil to, bavil se s každým jako rovný s rovným. Každému řekl, co si myslí, kolikrát si nadělal nepřátele nebo si uškodil. Museli jsme se společně smát, když se vrátil do Brna z Betisu Sevilla, s čím ho vyhodili.

Proč?
Končil tam trenér Jozef Jarabinský, se kterým se znali ze Sparty. Pod tím novým prý Roman moc nehrál. Vyprávěl mi to takhle: potkal šéfa klubu a ten se ho na změnu zeptal. A Roman mu prý řekl: Šéfe, hrozný. Buď ten trenér skončí, nebo skončím já. Podíval se na mě a ptá se: Kdo myslíš, že šel? Řekl jsem mu, že tomu se snad ani nemůže divit.

Pojďme zpátky do března 1988.
Zápas byl skvělý. Já jsem si ho trochu zkrátil, v 77. minutě jsem šel ven. Júlia Bielika jsem vyvezl až na škváru, jasný faul. O vteřinu později jsem přišel do souboje, ve skluzu jsem ho trefil a poslal jsem ho ven.

Hrklo ve vás, co jste to vyvedl? Pár měsíců předtím jste ještě hrál za Gottwaldov a teď jste sestřelil takového borce.
To mi bylo jedno, na hřišti jsme si byli všichni rovni. Akorát se hned přihnali jeho ochránci, Straka a Chovanec, stáli nade mnou a řvali, jako kdybych Bielika zabil. Co jsem jim měl říct? Zranit nikoho nechceš, stalo se to v zápalu boje. Jenomže oni byli ti reprezentanti a my jsme byli nějací hoši z Brna. Co se jim musí nechat, je, že jejich kvalita byla obrovská.

Brněnský trenér Ludevít Grmela při své premiéře.

Na soupisce měla Sparta plno reprezentantů. Znali jste se z trávníku osobně?
Jestli někdo někoho znal, tak my je, oni nás asi těžko. K tomu můžu říct historku, jak jsme se Spartou hráli na konci sezony hned po revoluci. My jsme byli zachránění, oni jistí mistři. Den před zápasem jsme zašli na diskotéku a tam se baví (útočník Sparty) Tomáš Skuhravý. Dali jsme řeč: Čau, tak co, jak zítra?

Tuším, že historka tím nekončí.
Vedli jsme, Sparta to otočila. Dva góly nám dal Kukleta, už sparťan, a jeden i Skuhravý. To byl válec.

Vybavíte si, že s jedním protihráčem ze zmíněného pohárového mače, Vítězslavem Lavičkou, jste pak proti sobě stáli jako trenéři v lize? A zrovna tehdy, když jste Spartu připravili o titul.
Však jsem se tehdy Víťovi šel omluvit, že mě to vůči němu jako kolegovi mrzí. On byl ten slušný, normální. Bylo mi líto, že jsme mu titul vyfoukli. Ale stejně jsem se pak otočil a zařval jsem si: Jo! Byl jsem šťastný, že jsme se zachránili.