Násilí je projev nedostatku síly. Tam, kde chybí jakákoli forma pořádající síly, nastupuje násilí. Použít násilí pro dosažení nějakého cíle není totéž, jako použít sílu. Silou se snažíme něco uspořádat, harmonizovat, vybudovat, napravit. Silou ducha probouzíme v člověku jeho lepší já, zavádíme a střežíme spravedlivý řád ve společnosti. Silou idejí burcujeme v lidech vůli k činům a horoucí zápal pro společnou věc. Násilí dokáže toto všechno zabít. Násilí má pouze rozkladný účinek, jeho účelem je vyvolat strach, chaos či rozkol. Síla povznáší, násilí ponižuje.

Prvním příkladem je rodina. Násilí v rodině ukazuje na chybějící vůdčí sílu disponující oprávněnou mocí. Tam kde chybí uznávaná autorita otce, svoji vůli k moci si pořádá každý po svém. Každý za sebe podle vlastní vznětlivosti a fyzické síly, podle míry životní nouze a vnitřní beznaděje. Křesťanské zákony na to pamatovaly tím, že přikazovaly ženě a dětem bezvýhradnou poslušnost otci. Nevěra ženy byla dokonce hrdelním zločinem. Vůdčí síla v rodině dostala poprvé v historii represivní podporu zvenčí a byla vynucována násilím. A jako taková pozbyla autority.

Terorismus jako fenomén doby
Typickým vzorem bezuzdného násilí je terorismus. Terorismus je fenomén postmoderní doby. Kvete všude tam, kde společnost postrádá sílu ducha a morálního odhodlání, kde nevládne dostatečná síla idejí a kulturní převahy, kde lid není stmelen silou vlastenectví a přesvědčivé ideologie. Pouze síla národní myšlenky dokáže porazit násilí páchané alogenními vetřelci.

Zvláštní úlohu má v současné době terorismus státní. Jeho hlavními strůjci jsou Anglosasové a svými kořeny sahá do dob britského koloniálního impéria. Násilí Angličanů páchané na domorodých obyvatelích Afriky vešlo do dějin v souvislosti s obchodem s otroky, z něhož Velká Británie získala velkou část svého bohatství a moci. Anglosasové přirozeně nemají dost síly na to, aby ovládli svět. O to silněji po světovládě touží. Rozsévají proto násilí a strach po všech koutech naší zeměkoule. To dnes samozřejmě platí především pro USA. Vzpomeňme jen, v kolika zemích rozpoutali barevné revoluce, aby v nich vyvolali vnitřní rozvrat a chaos a vytvořili tak živnou půdou pro násilí bořící jakoukoli suverénní vládu.

Američané se stali učiněnými mistry ve vymýšlení a uskutečňování strategií, jimiž páchají násilí na neposlušných státech a terorizují jejich obyvatele cizíma rukama. Ať už se jedná o ruce islámských hord, místních najatých žoldnéřů, zkorumpované opozice nebo jimi financovaných pátých kolon. Rovněž většina válek vedených z USA má charakter státního terorismu, při němž nejde o boj za spravedlivou věc, nýbrž o nastolení řízeného chaosu, jímž je eliminován nepřítel jejich imperiálních zájmů i po odchodu vlastních či spojeneckých vojsk NATO ze země. Pro Anglosasy je dobré rozpoutat násilí všude tam, kde ucítí slabost – států, národů či celých vládních garnitur. K tomu mají nejrozvinutější tajné služby, které ruku v ruce s těmi izraelskými jako chobotnice zasahují svými chapadly do všech zemí světa a místních mocenských vrstev.

Síla spočívá v pravdě
Na druhé straně Rusům bylo vždy násilí odporné a pokud to bylo nutné, prosazovali své zájmy silou (ducha, kultury, zbraní). Ukrajina byla od barevné revoluce roku 2014 permanentním ringem násilí podporovaného z USA – útoky proti Donbasu, zastrašování obyvatelstva banderovskými nacisty, nenávistná propaganda proti „moskalům“. A toto násilí doléhalo na všechny rozumně smýšlející obyvatele především ruského původu. Rusové však dlouho (celých osm let) hledali smířlivé cesty urovnání konfliktu, přitom neustále upozorňovali svět na podlé jednání kyjevského režimu a eskalaci násilí banderovskými bandami. Po celou dobu se však připravovali na den, kdy budou dostatečně silní na to, aby učinili násilí na Ukrajině přítrž. Jinými slovy, na Ukrajině zasáhli proti násilí Ukrajinců v okamžiku, kdy byli dost silní na to, aby nastolili spravedlnost silou. To se nyní děje cestou Speciální vojenské operace, která pomalu přerůstá v otevřený konflikt s armádami USA a NATO.

Ruské přísloví říká: Síla spočívá v pravdě. A jestliže Západ dosáhl dokonalosti v používání lži, manipulace a násilí v rámci tak zvaného boje proti terorismu, což je eufemismus k prosazování vlastních mocenských zájmů cestou terorismu státního, potom Rusko nastoupilo cestu porážky západní dominance postavené na násilí a morálním rozkladu silou pravdy, morální převahy a nejrozvinutějších zbraňových systémů. O vítězství Ruska v tomto spravedlivém boji nemůže být pochyb, protože síla jeho ducha a odhodlání dalece převyšují dávno vyčpělé machiavelistické metody vládnutí, s jakými mocenské vrstvy Západu již po celá staletí usilují o podmanění a znásilnění světové populace.

Střet Východu se Západem
Systematické znásilňování lidského vědomí podsouváním falešných hodnot a vzorů, podprahová manipulace a prosazování nejnižších forem popkultury a konzumního způsobu života vedly celou západní civilizaci ke ztrátě lidskosti a zapříčinily kognitivní pasivitu, nevědomost a snadnou mentální ovladatelnost většiny jejích obyvatel. Západ postrádá duchovní sílu, která by ho dokázala vyvést z morálního marasmu. Tuto úlohu měla plnit katolická církev. Ta však jako první začala masově uplatňovat násilí na západní křesťanské společnosti už v dobách inkvizice, kdy pozbyla propagandistické síly a přesvědčivosti. A všechny vynalezené formy násilí, jimiž se lidé udržovali v nevědomosti, existují dodnes, jen nabyly sofistikovanější podoby.

Totéž nelze říci o zdravém jádru ruské společnosti, která si právem přisuzuje vlastní civilizační status. Ruská civilizace vyznává pravoslaví, jehož křesťanské kořeny sahají až do Byzancie a svoji mízu sají ze země po tisíce let zúrodňované védskými tradicemi slovanských starověrců. Současný střet Východu se Západem, který se odehrává na Ukrajině, rozhodne jak a kdy se svět navrátí ke svým lidským počátkům a zbaví se parazitického jha západních globalistů a finanční oligarchie.

Otázka násilného převratu
Zbývá pojednat o názoru, že současný liberálně demokratický či neoliberální režim nelze svrhnout nenásilnou cestou. Tvrdím, že ho nelze svrhnout ani násilnou cestou. Násilím lze svrhnout jeho představitele – například defenestrací. Ale bude tím zároveň svržen i režim jako takový? Naprosto ne! Současní vládní politici jsou pouhé figurky v politické hře někoho jiného, o němž tito ve své nevědomosti nemají často ani potuchy. Navíc jde většinou o zkorumpovaná individua lačná ze svých postů zbohatnout. Jejich sesazením dojde k pouhé výměně figurek, aniž by to mělo valný dopad na směřování celé společnosti.

Rovněž tak násilné protesty nikoho o ničem nepřesvědčí, protože nejsou vedeny jasnou vizí a ideologií, pouze napadají současný řád bez síly nastolit řád nový. Násilné převraty můžeme pozorovat pouze u primitivních černých kultur v Africe, kde nikdy žádný pevný řád v podstatě zaveden nebyl. Bude znít špatně sluchu horlivců toužících jakýmikoli prostředky napomoci kvalitativní změně režimu, když řeknu, že zde neexistuje žádná síla, která by byla schopna takovou změnu uskutečnit. A co je ještě horší, pokud by se přece objevila, bude nepochopena společenskou většinou a umlčena vládnoucí menšinou. Jak již bylo řečeno, pro podobnou změnu nám tu chybí pozitivní síla duchovní požívající úctu a disponující obecně uznávanou autoritou.

Totéž platí pro vojenský převrat, který má vždy jepičí život, pokud se neopírá o duchovní sílu mající zásadní vliv na veřejné mínění, jako tomu bylo například u generálka Franka ve Španělsku nebo Pinocheta v Chile.

Plán depopulace planety
Na závěr si dovolím předložit ještě jednu tezi. Každé násilí, trvá-li příliš dlouho a není z něho úniku, ztrácí svůj účinek. Buď totiž svoji oběť docela zničí, nebo ta se mu vší silou vzepře. To obzvlášť platí pro násilí, které si lidé ani neuvědomují a nevěří v jeho strůjce. Všechny strasti z něho vzešlé přikládají falešným příčinám a okolnostem jen do té doby, než prohlédnou. Vedle toho žádný vyvolený národ ani žádná mocenská vrstva nemohou ovládat jiné národy silou, natož pak celý svět – pokud tedy zvažujeme jejich možnosti v řádu lidských (nikoli nadpozemských) schopností. Rozsévat násilí, strach a rozkol nelze donekonečna. Totéž platí pro násilné zotročení. Tudíž v jisté fázi musí tyran na své násilí rezignovat a dát lidem svobodu – nebo je vyhladit, pokud na to najde prostředky. A tady nacházíme odpověď na otázku, proč se globální oligarchát chtivý světovlády rozhodl většinu lidstva vyhladit, aby ten malý zbytek otroků mohl ovládat silou svých pomocných elit.

V současné době jsme svědky toho, jak se naše pomocné elity neboli vládnoucí politici a vlivní zbohatlíci snaží výše zmíněnému globálnímu prediktorovi zavděčit. Přičemž ve svém snažení jdou logicky přes mrtvoly.

autor je členem ND

foto: pixabay.com