Tak určitě nepřekvapí, že se jedná o horor. Lépe řečeno se jedná o giallo horor. To znamená, že vrahem nebude žádná nadpřirozená entita, nýbrž s velkou pravděpodobností obyčejný psychicky narušený jedinec, v jehož podání nůž masem a kůží projíždí velmi hladce. Krvavé efekty jsou často naturalistické a ultranásilné. Zároveň je to pro potencionální postavy dobré v tom, že proti nim nestojí duch nebo čarodějnice, protože na ty by bylo mnohem složitější vyzrát. Tím spíše, že lidský zabiják často tropí chyby. Ačkoli těch se jeho oběti dopouštějí v ještě větší míře.

Třeba taková Diana (Ilenia Pastorelli). Je atraktivní a má luxusní tělo, takže nepřekvapí, že se rozhodla, že si bude vydělávat jako eskort, resp. v tomto případě jako regulérní štětka, byť nedělá všechny sexuální praktiky. Jenže tyto pracovnice teď v Itálii nejsou v bezpečí. Konkrétně tedy zrovna v době, kdy proběhlo zatmění Slunce. Díky třiadvacet roků starému zážitku dobře vím, že při zatmění Slunce není dobré se dívat vzhůru bez slunečních brýlí nebo ještě lépe bez svářečských skel. Jenže u Diany skutečný problém nastane teprve ve chvíli, kdy odejde od kunčafta, který se k ní choval hrubě. Začne ji pronásledovat bílá dodávka. Trochu to připomene Duel, ale tady víme, že je určitě někdo uvnitř.

 










 

Bohužel dojde k nehodě, kterou odnese čínská rodina. Kdyby zbrkle nezastavili rozjetému Dianinu autu přímo v dráze a pokračovali by dál, téměř jistě by všechno dopadlo dobře. Tedy minimálně pro otce a matku. Malý syn Čin přežil a bude prozatím umístěn do dětského domova. A Diana? Ta kvůli nehodě přišla o zrak, nicméně není vyloučeno, že může jít o ztrátu pouze dočasnou. Proto chce nosit Černé brýle, které tudíž nemají stejnou funkci jako v Oni žijí, Mužích v černém ani v Terminátorovi. Kdyby je nenosila, o to více bychom si asi vzpomněli na Čekej do tmy. Zamrzí, že se nedočkáme zrovna toho prověřeného nápadu, který by spočíval v tom, že buď s nimi, nebo bez nich uvidí něco, co ostatní nevidí. Klidně i něco nadpřirozeného.

Je hezké, že se Dariovi Argentovi podařilo docílit toho, abychom soucítili s prostitutkou. Dokud Dianě vypomáhá vlčák Nerea (nebo je to vlkodlak?) a Rita, je všechno v naprostém pořádku. Tuhle paní si zahrála Asia Argento, režisérova dcera. A tak se dá očekávat, že se nedožije závěrečných titulků. Do značné míry to souvisí také s tím, že hororoví režiséři, resp. režiséři hororových filmů to berou jako takovou zvráceně-cynickou legraci. Asia už je dávno dospělá, zatímco třeba Rebel Rodriguez byl v Planetě teror ještě dítě. Přesto ho jeho otec Robert nechal, aby se zastřelil. Sice pak natočil záběry, kde chlapce ostatní všude berou sebou, ale pochopitelně věděl, že je nepoužije.

Nicméně zpět k Černým brýlím. Trpí tím, čím některá další Agentova díla, totiž že při vraždách vícekrát postaví kameru na málo vhodné místo a snímá pod podivným úhlem. Občas dokonce až poruší pravidlo osy. Daleko větší prohřešek však spočívá v tom, že všechno působí jaksi uměle. Tomuto nešvaru se nevyhneme ani u Černých brýlí, kde se navíc hlavní hrdinka nezdráhá dělat nelogické a pro sebe při svém handicapu značně riskantní věci. Například nečeká na pomoc a sama se vydá pryč z bezpečného místa, přestože nikdy neví, jestli náhodou příštím krokem nedoputuje zabijákovi rovnou do rány.

 










 

Styl, který z Daria Argenta učinil legendu žánru, sestával hlavně z krvavého násilí, výrazné vizuální stránky a extrémně sugestivní hudby, kterou v nejlepších případech nahrála skupina Goblin. V tomto se o ni postaral Arnaud Rebotini, který se Gobliny snaží napodobit a nutno dodat, že se mu to velmi dobře daří. Proto se i Černé brýle dají vcelku snadno identifikovat jako počin Daria Argenta. Oldschoolovější pojetí v dnešní době v rámci hororového žánru rozhodně potěší. A je vidět, že může úplně s přehledem fungovat. Klidně u takto komorního příběhu, který kdyby přidal hrozivějšího zabijáka, více fyzických prožitků jako při scéně s hady, resp. obecně více scény, kdy bychom se o postavy měli možnost bát, jistě by zanechal hlubší dojem.

Černé brýle jsou filmem, co vzniknul podle scénáře, který jeho autoři Dario Argento a Franco Ferrini napsali už v roce 2002. Od té doby zřejmě nedošlo na žádný update, což se na výsledku po dvaceti rokách nepřekvapivě podepsalo. Zakomponování čínského chlapce budí spíše rozpaky, protože se nestane nic, co by jeho původu přikládalo velký význam. Naopak vítanou změnou jest přesídlení z města na venkov, což nepředstavuje jedinou spojitost s filmem noir. Režisér si rovněž neodpustí drsně štiplavou ironii, resp. sarkasmus. I když už natočil lepší podívané, tak vůči respektu k jeho tvorbě má dobrý smysl vyrazit taky na tuhle.


ÚDAJE O TOM, KDY A KDE BUDE FILM ČERNÉ BRÝLE KE ZHLÉDNUTÍ, JSOU K DISPOZICI TADY


FOTO: Film Europe