U rozhovoru byli přítomni zpěvák, kytarista a baskytarista Vladimír Václavek a bubeník Pavel Koudelka. Sestavu na trio doplňuje kytarista Josef Ostřanský.
Co vás přimělo natočit po takové době nové album?
Vladimír Václavek: Hlavním impulsem bylo natáčení dokumentu Dunaj vědomí, naše setkání po mnoha letech. Pluli jsme na jachtě, byli jsme pořád spolu ve stísněných prostorách a zjistili, že to mezi námi stále funguje a máme z čeho tvořit. Už tam jsme začali skládat, byl s námi i Karel David, náš souputník víceméně i dvorní textař „starého“ Dunaje, takže začala přicházet i slova. Znovu jsme se vlastně po těch letech poznali a zjistili, že se pořád máme rádi. A taky že je mezi námi nějaká energie a pouto, díky němuž můžeme zase hrát nejen proto, že to kdysi před lety bylo dobré.
Pavel Koudelka: Podmínkou bylo, že budeme pracovat na nových skladbách. Nechtěli jsme jen oprašovat staré písně. Jinak ta jachta, kterou zmiňoval Vladimír, byla velká, miliardářská, velmi vyžilá a prakticky nic na ní nefungovalo. Plavbu provázely určité těžkosti, kdy jsme zůstali stát uprostřed Dunaje s nefunkčním motorem, zachraňovala nás jiná loď a podobně. Všechny trable jsme ale překonali s tím, že jsme se jim smáli. Hodně nás to zase lidsky sblížilo.
Svazoval vás při skládání nových písniček odkaz starších alb, které mají fanoušci Dunaje zažité od A do Z?
Václavek: O tomhle jsme moc nepřemýšleli. Bylo nám jasné, že teď je teď, že jsme se potkali a budeme tvořit z přítomné chvíle. Někam jsme během života došli, takže nebyl důvod se vracet k minulosti a přizpůsobovat novou hudbu očekávání publika. Jsou samozřejmě lidi, a je to pochopitelné, kteří by chtěli mít starý Dunaj, i s Jirkou Kolšovským, ale to už prostě není možné.
Koudelka: Jirku na novém albu ale ve dvou písních máme, takže lidi, kteří jeho zpěv pořád chtějí, ho uslyší. My jsme samozřejmě rádi, že tam je, jinak to cítím úplně stejně. Nikdy se nestalo, že bychom si o nějaké skladbě řekli, že ji nemůžeme dělat, protože nezní jako starý Dunaj. Naopak jsme na mnoha místech hodně jiní, za což jsem rád.
Za vybočení z řekněme klasického zvuku Dunaje osobně považuju třeba Are You Human?, která mi zní jako pocta Kraftwerk a vůbec německého kraut rocku.
Koudelka: Já osobně tedy Kraftwerk nějak víc neposlouchám. Tuhle věc přinesl Pepa Ostřanský a zněla hodně elektronicky. Bubny jsem do ní původně nehrál živě, naprogramoval jsem je na mobilu v aplikaci Bandlab a dodělal je pak ve studiu s klasickými bicími. Takhle jsme nikdy předtím nepracovali.
Václavek: Kraftwerk jsem kdysi poslouchal, ale žádná citace to není. Starší desky jsme ale nahrávali v Německu u Volkmara Miedtkeho a ten je samozřejmě miloval.
Odkud jste vzali zmíněné nahrávky zpěvu Jiřího Kolšovského?
Václavek: Jsou to pozůstatky z natáčení alba Dunaj IV. Byly to demáče, s kterými už jsme dál nic nedělali. Úplně jsme na ně zapomněli, až mi je Volkmar asi před dvěma lety poslal. Když jsme pracovali na nové desce, napadlo našeho producenta Petra Ostrouchova, že bychom Jiřího pěvecké linky použili. Zavolali jsme Volkmarovi a jemu se podařilo je ze starých pásů vypreparovat. Pro mě osobně to byl velmi silný moment, když jsem uslyšel sebe sama, jak zase zpívám s Jirkou dvojhlas.
Koudelka: Já jsem si u toho dojetím i poplakal. A zajímavé bylo, že my jsme ty písničky točili nezávisle na starých nahrávkách, protože jsme vůbec nepočítali s tím, že bychom je použili. Ale jeho zpěvová linka tempem, rytmem a laděním do toho úplně přesně sedla. Kolšák je prostě pořád s námi, řekl nám, ať to nahrajeme takhle, protože tam bude zpívat. My jsme to ještě nevěděli, ale on už ano…
Album má velmi jemný a čistý zvuk, vznáší se celé ve snivě ambientním oparu. To je zásluha producentů Petra Ostrouchova a Aid Kida?
Václavek: Především jejich. Plně jsme se jim oddali, měli naši naprostou důvěru.
Koudelka: Přihrál nám je do cesty osud. Na jednom festivalu jsem se seznámil s Aid Kidovou maminkou Blankou Mikulovou a zmínil jsem se jí, že točíme desku a poohlížíme se po producentovi. Ona mi odpověděla, že její syn pracuje s Petrem Ostrouchovem a že společně dělali třeba Řeku od Lenky Dusilové, což je velmi úspěšná a pěkná deska. Takže jsem si s Aid Kidem dal sraz v Brně v cukrárně a u zmrzliny jsme se bavili o muzice.
Blanka mu předtím pustila starý Dunaj, jeho to oslovilo a dohodli jsme se, že se domluví s Petrem. Ten druhý den zavolal, že se velmi rád zúčastní nahrávání Dunaje v 21. století. Nemuseli jsme nikoho přemlouvat, všichni do toho šli rádi a ze své vlastní vůle.
Jak tomu bylo v případě předchozích alb?
Koudelka: Dřív jsme si desky produkovali sami a různě se u toho vzájemně přetlačovali, takže teď jsme si užívali ten luxus, že jsme se svěřili do rukou šikovných producentů a náramně si to užili. Natáčení probíhalo ve velmi tvůrčí, příjemné a přátelské atmosféře. Asi ještě nikdy se mi nestalo, že bych se do studia vyloženě těšil a odjížděl nabitý ze skvělé spolupráce našeho týmu, jehož součástí byl kromě už zmíněných i mistr zvuku Milan Cimfe. Oba producenti s námi vystoupí i na koncertních křtech 14. listopadu na Flédě v Brně, 22. listopadu v Národním domě v Ústí nad Labem a 13. prosince v pražském Paláci Akropolis.
