Ticho, klid, volnost. Největší inspirací je mi krajina, říká Lada Semecká. Její skleněná instalace okouzlila Designblok
Multiprostorová básnířka, jejíž práce se sklem na pomezí umění a designu je oslavou nedokonalosti a formální čistoty – tak výtvarnici a vedoucí ústeckého ateliéru Prostorové tvorby Ladu Semeckou popsala mezinárodní porota Designbloku, když jí udělovala cenu Grand Prix za mimořádný počin. Jak ji ovlivnil profesor Vladimír Kopecký a čtyřletý pobyt v Japonsku? Proč potřebuje mít v ateliéru uklizeno a v čem je inspirativní chyba? Ve Vizitce o tom mluvila s Markétou Kaňkovou.
Bývala snílkem, zručným kutilem, který toužil z popelnice na dvorku zkonstruovat raketu. K tomu sice nedošlo, dřevěný vor už si ale na základní škole sestavila. V drážďanské galerii, kam ji rodiče jako malou vzali, ji fascinovala technická stránka Rembrandtových děl, kterou pak studovala i doma z nakoupených reprodukcí.
Tehdy si myslela, že bude malovat anebo pracovat s hlínou. Nakonec ale nezamířila ani do Prahy, ani do Bechyně, nýbrž do Kamenického Šenova, kde na průmyslovce začala studovat v oddělení rytí skla. „Je to rukodělný obor, a díky tomu jsem si ke sklu našla vztah,“ vzpomíná.
Kvákaly tam žáby
Zásadní osobou na její cestě byl profesor a pedagog sklářského ateliéru na UMPRUM Vladimír Kopecký. Z jeho chytrých postřehů, rad a vizionářství Lada Semecká čerpá dodnes.
Čtěte také
„Byl a je to hrozně vnímavý, vzdělaný a inteligentní člověk, nepamatuju si, že by kdy řekl něco, co nedávalo smysl. Snažil se pro nás otevírat nové cesty,“ říká s tím, že jednoho dne jí jen tak přinesl knížku o japonských zahradách. Jako by tím předznamenal budoucnost: osm let po absolutoriu UMRPUM a pedagogické praxi tamtéž odjela sklo učit do japonské Toyamy (2008 – 2012). Do školy na kraji města pod kopcem s bambusovým hájem a rýžovým polem, kde ji vítaly kvákající žáby. Ideální prostředí pro Ladinu tvorbu, v níž se odráží fascinace krajinou a volností, mraky, větrem a drobnými událostmi jakožto metaforami přírodních projevů a cyklů.
Kromě japonské zkušenosti si v sobě Lada Semecká nese i zkušenost americkou, rok strávila ve Washingtonu na renomované sklářské škole Pilchuck Glass School. Při sledování korun stromů přišla na princip tvoření skleněných obrazů mraků, které vznikaly vibrací skla posypaným skelnou drtí.
Ještě v Japonsku také začala zkoumat, jak by se do jejích skleněných kinetických instalací dal zakomponovat zvuk. Téma kaligrafie zvuku pak rozvíjela v rámci doktorského studia na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v „domovském“ Ústí nad Labem. Doktorát nedokončila, Japonskem inspirované porcelánové či čedičové zvony ale ano. Diváci je mohli vidět například v roce 2018 v kutnohorském GASKu.
Související
-
Myslel jsem, že skončíme bez práce, ale lítá kolem nás štěstí, říká sklářský výtvarník Lhotský
Když byl Zdeněk Lhotský v páté třídě, na exkurzi ve sklárně si uvědomil, že sklo je obor, kterému se chce věnovat.
-
Těším se z večerního skicování, práce na počítači je mi vzdálená, říká designér Rostislav Vaněk
Do širokého povědomí se zapsal jako autor informačního systému pražského metra, jeho záběr je ale nesrovnatelně širší.
-
Asijské umění čtu jako detektivku. Baví mě sledovat střet tradičního s novým, říká kurátorka Hánová
Jako detektiv si vystudovaná japanoložka a kunsthistorička naposledy připadala, když sledovala prolínání čínské tušové malby do japonského umění.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
