Ladislava Brabencová
editor, šéfredaktor webu
tel.:+420 567 578 038
mobil:+420 737 587 692
brabencova@jihlavske-listy.cz

Právě dnes, 21.10., slaví 70. narozeniny herec a třebíčský rodák Oldřich Navrátil. Jako jeden z mála slavných osobností neutekl pryč a stále je svému kraji věrný. Jak se mu na Vysočině žije?

Jaké to je, když se člověk takhle ráno probudí a je mu skoro sedmdesát?

Žádná změna… (smích). Funguju pořád stejně a číslovky vnímají spíš ti okolo.

Podezírám je, že se prostě těší na velkolepou oslavu. Ale ta nebude.

Kulaté narozeniny jsou vždy prostorem pro bilanci. Máte k tomu tendenci? Na co byste vzpomínal nejradši?

Já příliš nebilancuji. Tedy ve smyslu, že na Nový rok si sednu s diářem a řeknu si, co se mi v minulém roce povedlo a co a jak bych měl zlepšit.

Samozřejmě sebereflexi mám, takže když se mi něco povede, pochválím se, a pokud něco pokazím, poučím se (smích).

Jak plánujete svoje životní jubileum oslavit?

V den narozenin odlétám s přáteli do tepla. Takže komorně.

Máte svůj vysněný dárek, který by vám udělal radost?

Nemám. Rád spíš obdarovávám. Tuhle jsem se ženě svěřil, že by mi udělalo radost, kdyby někdo zprovoznil profigramofon, který jsem dostal od kamaráda. Tak uvidíme.

Proč jste se vlastně stal hercem?

Navedl mě na to můj profesor z gymnázia - výtvarník Laďa Novák.

Měl jste v dobách svých filmových začátků nějaký vzor? Máte ho dnes?

Nikdy jsem se nesnažil nikomu připodobňovat. Je, či spíše bylo, několik herců, které jsem obdivoval a velice ctil.

Čekal jste, že se filmy, které jste natočil, stanou takovým fenoménem a zlidoví?

To asi nečeká nikdo, když dílo vznikne. Ale je fajn, že si lidé pamatují vaši práci.

Kterou roli berete jako vaši největší?

To jsem řekl už tisíckrát. Z těch filmových je to jednoznačně otec Bajza, který kopíruje mé dětství v dědově třebíčské cukrárně.

Vzpomínáte si na svůj první komediální film?

To tedy ne. Vůbec nevím, co to bylo, možná Prázdniny pro psa.

Za svůj herecký život jste ztvárnil nespočet postav. Pojďme následujícími otázkami zkusit propojit váš soukromý život s tím hereckým. Rozčílil jste se někdy ve svém soukromém životě „do běla“ podobně jako pan Bajza v seriálu Bylo nás pět?

Jednou, na Shakespearovských slavnostech, kvůli křivdě vůči kamarádům.

Udržujete se ve formě během jako Emil Nádeníček?

Nee, neběhám ani neposiluji. Makám na zahradě a kolem chaty. Teď chodím na houby, v divadle lítám po jevišti. To mě udržuje v kondici.  

Usiloval jste někdy urputně o ženu tak jako pan správce v pohádce Anděl Páně?

To ne.

Oddal jste se sportu na 100 % jako vedoucí kurzu vodaček ve filmu Rafťáci?

To už jsem říkal. Nesportuji (smích)… Mrhání silami jen tak nazmar, to ne. Raději zryju zahradu, posekám trávu. Prostě „zaposiluji si“, ale s viditelným výsledkem snažení.

Která vaše role vám přirostla k srdci?

Znovu - otec Bajza.

Volali někdy na vás lidé na ulici kvůli postavě, kterou jste ztvárnil?

Jistě. Tomu se nedá vyhnout. Jednou jsme se v zácpě na dálnici několikrát míjeli s autobusem plným dětí, asi jely na tábor.

A najednou žena volá. „Dívej!“. A přes celé zadní okno autobusu papír a na něm „Nazdar Břéťo“. „Děcka, to jste mne potěšily, bylo to moc milé.“

Nejde se nezeptat - jste tváří televizního pořadu pro kutily. Jak jste se k tomu dostal?

Když byl Vašek Postránecký nemocný, doporučil mě. Já mu samozřejmě slíbil, že až se vyléčí, sklapnu desky a vše mu vrátím.

Na to už, bohužel, nedošlo.

Covidová doba byla pro film, divadlo, zábavu a múzy celkově hodně složitá. Jak jste ji prožíval?

V klídečku na chatě. Na rozdíl od těch mladých, kteří mají malé děti, hypotéky, půjčky a bylo to pro ně opravdu existenčně náročné, už toho moc nepotřebuji.

Hypotéku ani půjčku nemám, děti jsou dospělé a soběstačné a hlavně, já už beru důchod, jestli se tomu dá tak vůbec říkat (smích). Těsně před lockdownem jsem odpremiéroval a odjeli jsme se ženou na chatu. Pak zavřeli okresy a my tam zůstali.

Když to šlo, přejížděl jsem jen na natáčení. Takže si nestěžuji.

Umíte odpočívat?

A jak! Lehnu na chatě na lehátko, vezmu dalekohled a pozoruji letadla. Ale pravda, není to moc často.

Patříte mezi nejznámější třebíčské rodáky. Jako jeden z mála jste ale své domovině zůstal věrný. „Neutekl“ jste pryč a stále na Vysočině většinu roku pobýváte. Zajímáte se o dění v našem kraji, o jeho problémy?

Zajímám. Je to hlavně zprostředkovaně od přátel a rodiny. No a pravda, něco občas zaslechnu i v naší hospůdce v Číhalíně.

Z pohledu obyčejného občana, co Vysočina, potažmo Třebíč, aktuálně nejvíce potřebuje?

Dobrého a schopného starostu a zastupitele. A to v minulém období měla.

Je něco, co jste ještě nezkusil?

Potápění a aktivity sňatkového podvodníka (smích). Na nic z toho se do budoucna nechystám.

Chtěl byste něco vzkázat/popřát našim čtenářům?

Pevné zdraví. Když jsme zdraví, to ostatní už přijde.        

Diskuze k článku