Věznice Všehrdy je jako jediná věznice v Česku profilována jako věznice pro mladistvé odsouzené muže. V říjnu jich bylo na Chomutovsku umístěno 18. Od roku 2017 v zařízení vykonávají trest i dospělí. Kapacita věznice činí 478 míst, v říjnu bylo ve věznici 432 odsouzených.
Další věznice, ve kterých jsou zřízena oddělení pro výkon trestu mladistvých odsouzených, jsou věznice Heřmanice a věznice Pardubice. Po uvedení nových prostor všehrdské věznice do provozu budou ale mladiství z Pardubic převezeni právě do Všehrd. Nový objekt budou užívat od listopadu.
„Splňujeme standardy na ubytovně, ať se to týká specializovaného oddílu pro mladistvé odsouzené s jistými poruchami chování, kde je potřeba individuálního zacházení. Zároveň máme také prostor pro výkon kázeňských trestů, terapeutické místnosti, společenské místnosti, kuchyňky, kulturní místnosti a v neposlední řadě také tělocvičnu,“ uvedl ředitel věznice Miroslav Fous.
V přízemí opravené budovy je jídelna s výdejnou stravy, která se bude dovážet z vězeňské kuchyně v přepravních termoboxech. V přízemí je také ložnice s bezbariérovým přístupem. V přístavbě, která byla již u původní ubytovny, jsou účelové místnosti, například truhlárna. Součástí je i velká zahrada, vycházkový prostor a sportovní hřiště.
Okna budovy mají mříže, obehnané jsou ještě ostnatým drátem. Objekt je oplocený. Uvnitř něj je 45 kamer. Dozorci mohou odsouzené kontrolovat průhledy, které jsou také v koupelnách. „Pro mladistvé se neliší bezpečnostní opatření ničím. Je to stejné jako u odsouzených dospělých, kteří jsou umístěni do věznice s ostrahou ve vysokém stupni zabezpečení. To znamená příslušná výška vnitřního i vnějšího oplocení, zajištění kamerových záznamů a podobně,“ doplnil Fous.
Nejčastěji bývají mladiství odsouzeni za maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, krádež, poškození cizí věci a loupež. Recidiva v Česku činí asi 70 procent, uvedl generální ředitel Vězeňské služby ČR Simon Michailidis.
Podle něj by se mohla recidiva snížit, kdyby prevence kriminality především na středních školách a v rodinách byla intenzivnější. „Potom také, aby byla daleko efektivnější a účinnější postpenitenciární péče, kdy vězeňská služba v rámci svých možností se snaží motivovat odsouzeného, aby po propuštění nejen musel, ale i chtěl vést život, kterým nebude ubližovat obětem, svým blízkým ani sobě,“ uvedl Michailidis. Také postavení propuštěného vězně ve společnosti je podle něj velmi složité. Těmto lidem pak činí velké problémy se opět zařadit do běžného života.
