Vyhledávání
Cesta: Titulní stránka > Úřad
Zemřel bývalý místostarosta a náš kolega Jiří Fojtík
Ve středu 2. listopadu 2022 zemřel pan Jiří Fojtík, zástupce starosty pro kulturu, zvolený za Občanské fórum v prvních svobodných volbách v roce 1990. Na radnici působil do roku 1994. Než odešel do komunální politiky, pracoval a občas také účinkoval v Krušnohorském divadle.
Rodině a přátelům vyjadřujeme hlubokou soustrast. My, kdo jsme ho znali, vzpomínáme.
Vzpomínka na pana Jiřího Fojtíka
Převzato z blogu 90 let Krušnohorského divadla se svolením paní Evy Stieberové Peckové
TEN, KTERÝ VÍ, KAM KTERÁ ROURA VEDE
Jiří Fojtík nastoupil do Krušnohorského divadla nejprve na prkna, která znamenají svět. Ještě jako vysokoškolský student přijal v roce 1965 brigádně angažmá v Lehárově operetě "Veselá vdova" a Kalmánově "Hraběnce Marici". Zpíval ve sboru, dokonce i tančil, což dokazují dobové fotografie z jeho archivu.
FOTO: Na prvním snímku vlevo Jiří Fojtík. Na druhém snímku v kostýmu dragouna. Na třetím snímku s portrétem v Teplicích populárního dirigenta Františka Poppa.
Z historie: Veselou vdovu vidělo od premiéry 8. prosince 1965 do března 1966 v 54 představeních 30095 diváků. V režimu zájezdového představení byla hrána v Táboře, Hradci Králové, Pardubicích, Chrudimi, Holicích, Klatovech, Strakonicích, Sušici, Písku, Českých Budějovicích, Jindřichově Hradci, Dačicích, Jihlavě, Třešti, Častolovicích, Náchodě, Dvoře Králové, Jablonci, Čáslavi, Karlových Varech, Mladé Boleslavi a jinde, v mnohých městech opakovaně.
"Byly to bezkonkurenčně moje nejkrásnější prázdniny," vzpomíná Jiří Fojtík na léta, kdy, dle vlastních slov, byl o 30 kg mladší. "Zažil jsem spoustu srandy s lidmi, kteří svoji práci milovali a dělali ji v podstatě za hubičku. Divadelní prostředí mě naprosto uchvátilo." A tak není divu, že sem o pět let později nastoupil jako jeho řádný zaměstnanec, nejprve do oddělení materiálně technického zásobování, později do oddělení investic. "Vzpomínám na svoje setkání se Stelou Zázvorkou, která už tehdy byla hereckou ikonou. Hostovala u nás s nějakou inscenací a já na ni náhodou natrefil ve vrátnici. Rozčilovala se, že nemáme funkční výtah, že do těch schodů nepoleze! Nedalo se nic dělat, domluvili jsme se s kulisákem, chytil jsem milou Stelu za ruku a vyvezli jsme ji do poschodí nákladním výtahem. Ale byla formát! Smála se, že je taková bába protivná a ještě nám poděkovala. Pak téměř tři hodiny neslezla z jeviště a byla, jak jinak, než vynikající!" Divadlo měnilo tvář postupně. V roce 1971 nastoupil Jiří Fojtík do oddělení materiálně technického zásobování. Právě se prováděla rozsáhlá rekonstrukce divadla, spočívající ve výměně ústředního topení, elektroinstalace, rekonstruovala se instalace vody, kanalizace, vzduchotechnika. Pokládala se nová podlaha jeviště, nové parketové podlahy v dnešní Smetanově síni a na malém sále. "A samozřejmě nesmím zapomenout na nové vybavení osvětlovací a zvukové kabiny, nová požární signalizace a také nové telefony a ústředna", zdůrazňuje Fojtík. Ve stejné době se renovovalo i vybavení restauračních provozů. Všechny změny za pochodu. Po dobu rozsáhlé opravy se divadlo pro návštěvníky nezavíralo, pouze se prodloužily prázdniny. "Dnes si to vůbec nikdo nedokáže představit," tvrdí Jiří. "Například topenáři skončili ve tři odpoledne, hned se po nich muselo uklidit a večer se hrálo! Samozřejmě všichni museli mít pochopení a mnohdy docházelo ke zmatkům. Ale divadlo jsme nezavřeli ani jednou". V Krušnohorském divadle zůstal Jiří Fojtík do poloviny roku 1977 v oddělení hospodářské správy a investic, poté nastoupil k podniku Lesy.80. léta a na obzoru další velká rekonstrukce. V 80. létech byla jako zařízení kraje podrobena rekonstrukci divadla v Ústí nad Labem a Mostě, v plánu bylo také divadlo v Teplicích. Uvažovalo se o renovaci jevištních zařízení, některých instalací a hlavně modernizaci zvukového a světelného parku. Určitými úpravami měly projít restaurační prostory a renovováno mělo být i kino. Při té příležitosti měly být novými lustry a nábytkem vybaveny kuřárna a Smetanova síň a také šatny herců. "V roce 1984 do mě začal hučet Karel Hecht, zda bych do toho nešel. Abych pravdu řekl, u Lesů mi nich nescházelo, ale láska k divadlu zvítězila. Chtěl jsem být u toho. Dal jsem výpověď a čekal devět měsíců. Ale zaměstnavatel se zachoval slušně a povolil mi částečný úvazek v Krušnohorském divadle. Do funkce vedoucího referenta péče o základní fondy, investiční výstavbu a hospodářskou správu jsem nastoupil koncem léta 1985 a za nějakou dobu si našel pomocnici, Táňu Nebeskou. Snažil jsem se získat co nejvíc informací o podobných rekonstrukcích v jiných velkých divadlech a dostal se až do Národního, kde právě probíhala rozsáhlá oprava jevištní části. Pomohl mi architekt Řepa, bez něj by mě dovnitř nepustili," vzpomíná Fojtík. Stejně absolvoval i exkurzi právě zrekonstruovaného divadla v Plzni. "Se Sváťou Vašutem jsme ještě navštívili divadlo v Ostravě".
Nasťa Vaňková a Jiří Fojtík v pracovním zaujetí, zřejmě při debatě nad zamýšlenou dekorací k operetní inscenaci. 80. léta 20. století.
Na fotografiích jeho pečlivě vedeného archivu je budova divadla z vnějšku.
"Ještě ke shora uvedeným snímkům a hlavně k době, ve které vznikly, totiž k sedmdesátým létům minulého století. Krajské krušnohorské divadlo v době, kdy jsem zde působil, byl velký podnik o 150 až 180 "duších"! Dále zde fungovalo ještě kino, jehož počet zaměstnanců odhaduji do 10 lidí, a restaurační provozy rozdělené na části: pivnice, bar, kavárna, cukrárna a francouzská restaurace. Pokud si dobře vzpomínám, restaurační provoz zajišťovalo podle ročního období 130 až 140 zaměstnanců! Je to až neuvěřitelné, ale restaurační kuchyně vařila až 1200 jídel denně. Kuchyně fungovala pro všechny provozy. Divadlo mělo svoji vlastní cukrárenskou výrobu a ta zásobovala svými výrobky i další restaurace v Teplicích. Kdo to nezažil, těžko uvěří. Za mé působnosti nebylo výjimkou několik akcí za den, většinou současně v restauraci a na malém sále a večer ve velkém divadelní představení. Oslavy Mezinárodního dne žen trvaly i několik měsíců, financovaly je jednotlivé podniky, dále se zde konaly nejrůznější oslavy, a že jich bylo! Zajistit veškeré služby včetně úklidu nebylo vůbec jednoduché. Plesy se stejně jako dnes konaly v pátek a v sobotu. Já sám jsem chodil až na 12 plesů za sezonu, většinou služebně, oblek jsem měl v kanceláři. Píši to proto, že současní návštěvníci divadla, kteří přijdou jednou za čas na koncert či divadelní představení a sporadicky zajdou do restaurace či v létě na terasu, si vůbec neuvědomují, že teplické divadlo jako budova či komplex je dosud v českých poměrech naprosto unikátní záležitost! Troufám si tvrdit, že je to doslova rarita. Taková vzájemná propojenost jednotlivých provozů nemá u divadelních budov obdobu asi ani v Evropě. Když jsem byl mladý kluk, vyprávěli mi pamětníci, že když divadlo ve 20. létech začínalo, přestávky mezi jednotlivými dějstvími bývaly dlouhé a návštěvníci je využívali k "útěkům" do restauračních provozů, mnozí zde již zůstali. Hlavně manželé, kteří doprovázeli své ženy na operetu. Pokud ji měli vidět poněkolikáté, "vytrpěli si" první dějství a pak se "ulili" do baru, kde vyčkali do konce. Mimochodem, začátek představení byl stejně jako dnes v 19 hodin, ale konec prý byl až po 23.00, takže si v průběhu večera diváci stihli dát o přestávce i něco malého k snědku. Jirka Fojtík"
Zodpovídá: Bc. Adina Sedláková
Vytvořeno / změněno: 3.11.2022 / 3.11.2022
Vytvořeno / změněno: 3.11.2022 / 3.11.2022
Kontakt
Adresa a sídlo
Statutární město Teplicenáměstí Svobody 2/2
415 95 Teplice
Tel.: 417 510 111
E-mail: posta@teplice.cz
Datová schránka: nmrb49w
IČO: 00266621
DIČ: CZ00266621
Ostatní pracoviště
Statutární město TepliceMírové náměstí 2970
415 95 Teplice
Statutární město Teplice
Krupská 346/2
415 95 Teplice
Navštivte také