Umění mi změnilo život. Chci, aby se to samé stalo co největšímu počtu lidí, říká kurátor Radek Wohlmuth
„Celý život se zabývám bojem s mylnou představou, že umění je od života odtažené ghetto, které se lidí spíš netýká. Snažím se to změnit nejen tím, jak stavím výstavy, ale i psaním čtivých textů,“ říká nezávislý kurátor Radek Wohlmuth, který letos za svou kurátorskou práci získal cenu Akademie vizuálního umění. Do Vizitky ho pozvala Markéta Kaňková.
Hned po absolutoriu dějin umění na Filozofické fakultě v Praze nastoupil Radek Wohlmuth do Národní galerie, kde se staral o současnou grafiku a kresbu. Přestože už tehdy umění miloval celým srdcem, záhy mu došlo, že práce ve velké, v lecčems zkostnatělé instituci není nic pro něj. Toužil být v kontaktu s děním tady a teď.
Čtěte také
„Zaobíral jsem se živým uměním, duchem doby. Jakmile ho ve výstavě nereflektujete do půl roku, udělá to někdo jiný. I proto jsem dal v Národní galerii výpověď, odešel do médií a umění si nechal jen bokem,“ konstatuje. Záhy se ale – už coby nezávislý kurátor – začal ke kurátorství vracet. „Výstavami se snažím vyprávět příběhy, zajímá mě osobní mytologie nebo reinterpretace, hodně mě baví samotná instalace. Pokaždé přemýšlím, jak do výstavy zapojit celou budovu, jak si diváka povodit, jak ho instalací překvapit. Mám taky rád pointu,“ popisuje svůj rukopis, díky kterému jej myšlenkově spřátelení umělci či instituce zvou ke spolupráci na projektech.
Děti, tohle je umění!
Patří mezi ně například Maxim Velčovský či Lenka Klodová, k nimž má Wohlmuth blízko už od jejich studií na UMPRUM, anebo umělci v minulosti napojení na streetartovou scénu. Právě ta totiž na rozdíl od konceptuálních tendencí svou živelností a spontaneitou Wolhmuthovi po odchodu z Národní galerie učarovala. Vyústěním zájmu o práci lidí jako je Epos 257 nebo Masker byla výstava Městem posedlí. Deset let stará přehlídka, vytvořená pro Galerii hlavního města Prahy, je dodnes největším tuzemskou reflexí graffiti scény.
Popularizaci soudobého umění a jeho představování v nových souvislostech se Radek Wohlmuth věnuje dodnes. Jakožto rodák ze západočeského Chebu připravil ve spolupráci s Galerií města Plzně a Galerií Klatovy Klenová třetí sezónu projektu West Point, v rámci které představuje západočeské rodáky a jejich současnou tvorbu. Na děti pak cílí v broumovské galerii Lapidarium. Uměním, jak ve Vizitce řekl, by rád změnil život co největšímu počtu lidí. A začít se musí od nejmenších. Proto v Lapidariu visí obrazy padesát centimetrů nad zemí, proto tu prostor dostávají umělci, kteří dokážou děti konfrontovat s uměním primárně pro dospělé. Identita, ale třeba i život vlků, knihovna plná dobrodružství anebo street art a umění periferie – to všechno jsou témata, která dětem ukázali Vendula Chalánková, Lenka Černota nebo Tron.
Související
-
Národní galerie nemůže dělat výstavy jako v Tate, musí jít svojí cestou, říká kurátor Michal Novotný
„Zdá se, že je autentické, ale ono je sestříhané a zinscenované. A přesně takhle dnes funguje intimita,“ říká ředitel Sbírky moderního a současného umění v Národní galerii.
-
Expozici jsem postavil na kontrastech lidské mysli, říká kurátor GASKu Richard Drury
„Mám sice anglickou pěšinku, ale nenechte se zmást. V jistých rovinách jsem pankáč. A taky snílek,“ říká o sobě Richard Drury. Češi ho znají jako kurátora.
-
Demokracie je řemeslo, angažovat bychom se měli každý den, říká designér Maxim Velčovský
Šestačtyřicetiletý designér vystaví na Signal festivalu válkou poničená auta z Ukrajiny. Instalaci bude možné vidět od 13. do 16. října na Mariánském náměstí v Praze.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
