Někdejší reprezentant, jemuž v branži neřekne nikdo jinak než „Gusta“, ve čtvrtek slavil osmdesátku.
Má dvě olympijské medaile a krásné vzpomínky. Poznal slávu, ale i doby, kdy obdivovaní hokejisté za minulého režimu brali výplaty srovnatelné třeba s horníky. Přilepšit se dalo hlavně prémiemi za vítězná ligová utkání, v polovině 60. let se za ně ve Spartě inkasovalo dvě stě korun. Havlovi a jeho parťákům vadilo, že konkurence z Brna či Jihlavy bere dvojnásobek a po zápasech ani nemusí chodit do fabriky, kdežto takový Havel i po nočním návratu z mače v Bratislavě od rána v ČKD vyráběl ozdobné lišty na lokomotivy.
K bruslím se pořád sehnu, hlásí Farda. Hokejové legendě je pětasedmdesát |
Sparťané proto vymysleli důmyslnou stávku. Před utkáními se s trenéry scházeli v hotelu Splendid. Zbaštili šunkovou rolku, vypili kávu a volnou procházkou přes park Stromovku dokráčeli do Sportovní haly. „Schválně jsme se ale courali, aby nás doprovázející funkcionáři předešli. U stadionu bývala malá hospůdka, kam jsme si sedli a bafuňářům vzkázali, že nehrajeme, jestli budeme muset chodit do práce,“ vzpomínal už dřív Havel.
Karjala Cup 2022příloha iDNES.cz |
Se spoluhráči posílali do haly vyjednávače. Zprvu neúspěšně, nejlepším sparťanům naopak hrozilo vyřazení z reprezentace. Jenže byl rok 1965. Na tribunách 17 tisíc lidí i komunističtí pohlaváři, na ledě se už rozcvičovali tehdejší suveréni z Brna. Vedení Sparty ustoupilo a Havel a mohl vyprávět: „Do práce se nemuselo a za zápas byly čtyři stovky. A my bláhoví si naivně mysleli, že snad máme skoro tolik jako profesionálové v NHL.“
Ve čtvrtek dorazil do Českých Budějovic, kde národní tým na úvod turnaje Karjala podlehl v duelu, který byl na hodinu přerušen kvůli potížím s ledem, Švédům 1:4.
Vyprodaný zimák před úvodním buly aplaudoval jemu i dalším nedávným hokejovým jubilantům – Martinu Strakovi (50), Jiřímu Šejbovi (60), Radoslavu Svobodovi (65) a Jaroslavu Pouzarovi (70). „Jsem rád, že se na mě nezapomnělo,“ pronesl dojatě nejstarší oslavenec.
V kariéře platil Havel za drobné, ale hbité pravé křídlo, které by se tuze hodilo do dnešního techničtějšího hokeje. A jeho kariéra se kromě gólů hemží rozmanitými příhodami.
Bruslit začal v Pašince u Kolína, kam později potají chodil do hokejového oddílu. Na vojně v Litoměřicích mu trenér Haukvic po známém závodníkovi vymyslel přezdívku: „Ty jezdíš po ledě rychle jako Gusta Havel na motorce!“
Nevelký útočník se dostal do reprezentace, se kterou ve Stockholmu 1969 jen půl roku po okupaci dvakrát porazil Sověty. „Vy nám tanky, my vám branky,“ stálo na jednom z transparentů v hale.
Richard Farda (vlevo) a Jan „Gusta“ Havel diskutují v Síni slávy.
Havel patřil mezi pětici borců, kteří si na protest proti invazi přelepili hvězdu na dresu, a ve vlasti se tehdejší bronz slavil víc než světový titul. „Dostat se do národního týmu pro nás byla hlavní vidina,“ zopakoval Havel i nyní.
Výřečný a stále vitální pán vykládal, jak ho drásá, že současní vyslanci v NHL odmítají reprezentační pobídky. Moc se mu nezamlouvá, že Čechy vede Fin Jalonen. „Je to kvalitní trenér, ale u hokeje bychom měli mít vlastní lidi.“
On se u něj dál drží. Dohlíží na reprezentaci veteránů, která se v sobotu představí v Kolíně. U sparťanské juniorky funguje jako vedoucí týmu. „Dokud můžu, rád pomůžu,“ říká Havel. „A navíc si nedovedu představit, že bych seděl doma.“
