Pocházíte z úplně jiného oboru, než ve kterém podnikáte, jste vyučený elektrikář. Jak jste se dostal k výrobě pracovních rukavic a obuvi?
Díky možnostem, které s sebou přinesla devadesátá léta. Podobné příležitosti jako tehdy už se nebudou opakovat. Nemyslím si, že by v dnešní době už jiné nevznikaly. Ale entuziasmus z nově nabyté svobody, z celé řady možností, které byly dříve zcela nepředstavitelné, z chuti vzít život do vlastních rukou. Něco takového se zkrátka děje jen jednou za generaci. A tak se z elektrikáře mohl klidně stát rukavičkář a později švec.
Koho a proč napadlo vyrábět pracovní rukavice? Možná jste vy sám nic kloudného na trhu nenašel ani pro sebe? Nebo jste už tušil díru na trhu?
Měl jsem štěstí, že jsem začínal v době, kdy kolem nové nápady jen sršely. Za vším ale stojí moje maminka, která pracovala jako vysekávačka pracovních rukavic. Rozhodl jsem se proto, že budu v tomto směru pokračovat. Výhodou bylo, že mi v začátcích mohla pomoct. Ať už dobrou radou, nebo později na pozici vedoucí výroby. A pak už se to rozjíždělo krok po kroku.
Jaké byly vaše první kroky? Šil jste doma v obýváku na starém šicím stroji a sklad měl ve sklepě, nebo jste rovnou začal stavět fabriku, protože jste věděl, že budete prodávat i do světa?
Továrnu jsme vybudovali až mnohem později. Na začátku to byla opravdu výroba ve sklepě, kam k nám jezdívaly návštěvy například i z Tatry Kopřivnice. Tehdy to ovšem nebylo nic až tak mimořádného. Působili jsme ale hlavně na tuzemském trhu. Do světa jsme se vypravili až v momentě, když jsme se začali specializovat na výrobu hasičských a vojenských rukavic.
U rukavic ale nezůstalo, začali jste vyrábět boty pro hasiče.
Nápad s hasičskou obuví jsme dostali, když jsme přemýšleli, jak firmu dále rozvíjet. Stála za tím chuť dělat něco nového a posunout se zase o kousek dál. Zároveň se nám naskytla možnost akvizice, u které jsme očekávali, že bude synergická s našimi ostatními produkty. A to se taky nakonec potvrdilo. Sice jsme se nejprve na trhu setkali s nedůvěřivými reakcemi, ale to už je naštěstí překonáno.
Dnes prodáváte do 64 zemí světa, jak se vám to podařilo, jak jste se na zahraniční trhy dostali?
Za tím stojí každodenní drobná a tvrdá práce. Nebylo to samozřejmě hned, trvalo to několik desetiletí. Potýkali jsme se s nedůvěrou a odmítáním, protože jsme byli bráni jako exoti z Východu. Postupně se nám ale toto vnímání podařilo překlopit. Dnes nás jako respektovaného hráče na trhu berou už i západní konkurenční firmy.
Co stojí za vaším úspěchem? Čím se podle vás odlišujete od ostatních?
Relativně záhy jsme si uvědomili, že chceme být (Holík) International. Museli jsme proto přijít s originálním nápadem. Naším klíčem k úspěchu je to, že si své produkty nejen vyrábíme, ale zároveň i sami vyvíjíme. Zakládáme si na tradičních, roky ověřených postupech, které ale zároveň doplňujeme o moderní technologie. Díky tomu tak můžeme přicházet s různými inovacemi a naše produkty stále vylepšovat. To je to, co vede v globálním prostoru k úspěchu, a na tom naši značku stavíme.
Co byl ten originální nápad?
Říká se tomu Nika. Nebýt tu pro každého, ale najít skulinku, do které se postupně vtěsnáte a pak se rozhodnete, že v této skulině chcete být nejlepší na světě.
Vyrábíte ochranné rukavice a obuv pro záchranáře, hasiče, policisty a armádu. Musíte se účastnit výběrových řízení, posílat nabídky, vzorky? Je to těžké na trhu uspět, tedy dostat se k zakázkám? Popřípadě pokud dodáváte do zahraničí, musíte akceptovat speciální požadavky?
Pohybujeme se v tzv. generickém byznysovém prostředí. Dennodenně dostáváme objednávky z celého světa, kterými postupně vše pokrýváme. Prodejních kanálů je ale hned několik. Jsme například součástí velkých tendrů. Pro účast v takové soutěži je vždy potřeba připravit certifikáty, potřebné vzorky a samozřejmě celou nabídku vyčíslit.
My se snažíme nabízet vždy i něco navíc, abychom v daném případě ukázali i přidanou hodnotu produktu, která by ještě více zapůsobila. Ta je vždy jiná. Například u tendrů je to nejčastěji velmi pružný vývoj a reakce na speciální požadavky, stejně tak máme možnost rychle ušít různé vzorky. Tím jsme často jedineční.
Naposledy jste své podnikání rozšířili o segment zdravé vycházkové obuvi. Jak vznikl nápad s Holíkovkami?
Byl to vcelku přirozený proces. Když už jsme dokázali přijít s vlastní hasičskou obuví, která je velice pohodlná, řekli jsme si proč nepřenést tuto platformu i do běžného života. Takové byly naše první úvahy a výsledkem je, že dnes máme dvě kolekce zdravé obuvi pro dámy a dvě pro pány. Myslím si, že se nám podařilo přenést unikátnost ze specifického segmentu do běžného života.
Souvisí tento posun s tím, že jste zlínská společnost, kde je tradice ve výrobě obuvi veliká?
No jasně. Kde jinde by měly vznikat podobné nápady než zrovna ve Zlíně? (smích)
Jste držitelem několika ocenění ve svém oboru. Kterého si vážíte nejvíc? Co to pro vás znamená? Dá se třeba říci, že díky oceněním se vám lépe prodává?
Ocenění vám a vašim kolegům vždycky pohladí ego, nárůst objednávek to ale přímo nezajistí. Já osobně si nejvíce považuji druhé místo, které jsme získali v celostátním kole soutěže Firma roku 2013.
Ivo Holík (53 let)
|
Vaše firma má téměř 200 zaměstnanců, jak se u vás mají? Zvyšujete mzdy, poskytujete benefity?
Finanční ohodnocení zaměstnanců upravujeme pravidelně každý rok a cítíme, že je to tak správně. Uvědomujeme si mimořádnost současné situace a podle ekonomického vývoje budeme posuzovat, co je ještě v našich možnostech. Benefity vycházejí z praktických potřeb, poskytujeme příspěvky na stravné, pětitýdenní dovolenou, příspěvky na důchodové spoření a další podobné výhody.
Čím se při podnikání řídíte a co bylo pro vás za těch třicet let největší školou?
Řídím se tím, že všechno, co v rámci naší společnosti vytváříme a co u nás vzniká, musí být nezaměnitelné, unikátní. A pokud možno patřit k nejlepšímu na světě. To je pro mě hlavní a díky tomu jsme se také v našem segmentu vypracovali do pozice předního světového výrobce.
Kde hledáte podporu a často i odvahu, která musí být s většími kroky v byznyse spojena?
Podporu mám hlavně od svých nejbližších. A odvaha? Ta je do značné míry genetická záležitost. Odvahu nehledáte. Tu buď v sobě máte, nebo ne.
Čeho byste chtěl ještě dosáhnout? A máte k tomu dostatek motivace?
Motivaci na rozdíl od odvahy občas hledám. (smích) Přeci jen už byznys dělám takřka třicet let. Na druhou stranu, není to krásné, když i po tak dlouhé době cítíte, že motivaci stále máte? Existují sny a vize. Vize vznikají ze snů, pak je přednesete a nakonec realizujete. Čeho bych chtěl ještě dosáhnout patří do říše snů a to se neprozrazuje.
Prozradíte nám, jaký je obrat vaší společnosti?
V loňském roce jsme dosáhli 300 milionů korun.
