- Boje o letiště Hostomel vedly ke zničení řady letadel, mezi nimi i An-225
- Zástupci výrobce i politické špičky slibují dokončení druhého kusu
- Odhadované náklady dalece přesahují deset miliard korun a není jasné, kde je vzít
V poslední době se i v českých médiích objevila řada senzačních zpráv o tom, že Ukrajina zahájila stavbu nového provozuschopného kusu letounu An-225 Mrija. Největší nákladní letadlo světa bylo zničeno na konci února během bojů o Hostomel v úvodu ruské invaze na Ukrajinu. Od té doby se pravidelně objevují všemožné spekulace a mediální prohlášení týkající se výroby náhrady.
Nedávná citace ředitele Antonov Company v německém Bildu však vyvolala asi dosud největší pozdvižení, a to proto, že podle tohoto serveru je nová Mrija již z 30 % procent dokončena kdesi na tajném místě. Tak tomu však není, což také záhy na sociálních sítích výrobce upřesnil. Jaká situace tedy kolem legendy An-225 aktuálně panuje? Vzlétne ještě někdy? Na to se pokusíme odpovědět v dnešním článku.
Zničení původního An-225 Mrija
Jak asi víte, Antonov An-225 Mrija existoval v jediném exempláři. Původně byly pro sovětský vesmírný program Eněrgija-Buran objednány dva kusy, ovšem vlivem rozpadu SSSR a zrušení programu raketoplánu Buran stihl být dokončen pouze jeden, který zdědila Ukrajina. O dalším osudu obra v časech jeho největší slávy se můžete dočíst v našem starším článku, pro účely tohoto textu přeskočíme rovnou do letošního února.
Pravděpodobně si ještě vzpomínáte, že blížící se ruskou invazi avizovaly západní tajné služby delší dobu. Varování většina evropských zemí dlouho nebrala vážně, dokonce i Ukrajina počítala spíše s omezenou agresí na východě země. Přesto však určité přípravy probíhaly a část nákladních letadel se z Ukrajiny podařilo evakuovat, a to včetně několika transportních strojů ukrajinského letectva. Mrija však evakuována nebyla a na rozdíl od pětice menších An-124 Ruslan, které společnost Antonov Airlines umístila na dočasnou základnu v německém Lipsku, se tak nedokázala vyhnout bojům.
S jistotou víme, že letadlo nebylo 24. února, v den ruské invaze, letuschopné. Proč tomu tak bylo, už však zůstává trochu nejasné. Bývalý kapitán letadla na svém populárním YouTube kanále obvinil ze ztráty management společnosti. Podle něj manažeři nebrali vážně varování a byli v zahraničí. Společnost nicméně na toto prohlášení reagovala vlastní tiskovou zprávou podepsanou řadou zaměstnanců, podle níž nemá kapitán pravdu a technici se usilovně snažili v hodinách před invazí uvést letoun do provozu a zachránit ho. Jak to přesně bylo, s jistotou stále nevíme. Verzi kapitána by nicméně napovídal fakt, že generální ředitel Antonov State Enterprise (zastřešující holding) Serhij Byčkov byl v dubnu odvolán Ukroboronpromem (mateřská společnost, státní průmyslový koncern) z důvodu vyšetřování tajnou službou SBU a prokuraturou.
Mrija každopádně evakuována nebyla a neúspěšný ruský pokus použít letiště Hostomel jako základnu pro útok na Kyjev ji stál existenci. Podle zveřejněných záběrů byla zásadně poškozená zejména její přední část obsahující unikátní elektroniku. Letoun tak evidentně není opravitelný.
Sen neumírá
Zničení giganta nebes bylo přijato se zármutkem nejen komunitou leteckých nadšenců, ale především běžnými Ukrajinci. Mrija, ukrajinsky sen, byla jedním ze symbolů země, a ještě loni se účastnila slavnostního průletu nad centrem Kyjeva během oslav Dne nezávislosti. Z akce mimochodem vzniklo velmi zajímavé video, které najdete níže.
Není tak divu, že se prakticky ihned objevila prohlášení, že bude postavena znovu, protože „sen neumírá“. V květnu dokonce prezident Zelenskyj vyjádřil tomuto plánu podporu a mluvil o tom, že nová Mrija by měla vzniknout jako jakési memento všem pilotům padlým během bojů s okupanty. Konkrétně v tomto kontextu zmínil piloty vrtulníků, kteří přes obrovské riziko zásobovali obležené obránce Azovstalu, za což jich několik zaplatilo životem.
Ukrajinský prezident mluvil o tom, že částka potřebná pro dokončení druhého letounu dosahuje 800 milionů dolarů, tedy asi 18,8 miliard Kč. Novější údaj od samotného výrobce mluví o 500 milionech eur, tedy „jen“ něco více než 12 miliardách korun. Společnost nicméně přiznává, že částka nemusí být konečná.
2/2 За наявною експертною оцінкою,на теперішній час є близько 30 відсотків комплектуючих,які можна використати для другого зразка. Вартість побудови літака оцінюється щонайменше у 500 млн Євро. Проте про конкретну суму поки говорити зарано. Більше інформації буде після перемоги🇺🇦
— ANTONOV Company 🇺🇦 (@AntonovCompany) November 7, 2022
Tím se dostáváme k tomu, jaký je aktuální postoj Antonov Company zmiňovaný v úvodu článku. Podle ní se na novém An-225 (resp. dokončení druhého kusu) skutečně pracuje, ovšem tak, že byly zahájeny projekční práce, tedy nikoliv stavba samotná, jak mnohá média uváděla. Neplatí ani informace o tom, že by druhý kus měl být hotový z 30 % procent – správný údaj je, že zhruba 30 % komponent z původní zničené Mrijy by mělo být použitelných pro stavbu nové. Ačkoliv tedy záměr a snad i politická vůle existují, mluvit o znovuzrození legendy vzdušné nákladní dopravy jako o jistotě je poněkud předčasné.
Nemalé překážky
Možná si říkáte, proč jsou uváděné částky tak vysoké, když jde přeci jen o dokončení již rozestavěného letadla. Jenže situace není tak jednoduchá. Ano, skutečně existuje rozpracovaný druhý trup An-225. Stojí na kyjevském letišti Svjatošyn. To sice bylo okupanty taktéž bombardováno, ale trup údajně poškozen nebyl. Dle dřívějších informací je dokončen ze 70 %, což zní na první pohled nadějně. Jenže dokončit trup představuje ten nejmenší problém, byť i zde jsou určité otázky. Například ta, v jakém stavu se po více než 30 letech v rozpracovaném stavu kovová konstrukce nachází.
Hlavním problémem je ale avionika, resp. celé elektronické vybavení letadla. Nesmíme zapomínat na to, že šlo o stroj zrozený v 80. letech v SSSR. Celá řada potřebných dílů se už prostě nevyrábí a bylo by třeba je nahradit. A to zřejmě západními alternativami. Ne že by to nebylo možné. Antonov ostatně před válkou pracoval na projektech „pozápadněných“ variant svých letadel, na nichž spolupracoval s americkými společnostmi. Jenže zatímco u jiných modelů se předpokládá sériová produkce, zde se bavíme o jediném exempláři. Veškeré náklady na vývoj, testy, schválení i výrobu samotnou se tak nebudou rozpočítávat mezi desítky či stovky kusů.
Zaplatí to někdo?
Náklady jsou tím pádem až absurdně vysoké. O dokončení druhého kusu v minulosti projevovala zájem Čína a později i Turecko, nicméně z obou projektů sešlo mimo jiné i právě kvůli enormní ekonomické náročnosti. Sám tehdejší CEO společnosti Antonov v roce 2019 uvedl, že projekt An-225 může být ekonomicky efektivní ve vesmírném programu, ale ne jako komerční nákladní letoun. Nutno totiž brát v úvahu třeba to, že zakázky pro tento typ letounu jsou velmi omezené a jeho provoz tak nebyl zvlášť výnosný ani v situaci, kdy náklady tvořila jen údržba a provoz.
I kdyby vyvstala potřeba takto obrovského transportního letounu pro komerční dopravu, nabízelo by se, jestli by nestálo za to vytvořit spíše nějakou „Mriju NG“, tedy od začátku nové letadlo vytvořené s využitím současných technologií, úspornějšími motory a podobně. Vyhlídky na to najít komerčního investora na dokončení rozpracovaného kusu tak asi nejsou příliš vysoké.
Na druhou stranu, pokud na projekt budeme hledět jako na symbolický, nikoliv primárně komerční, situace se dost liší. Náklady v řádu miliard jsou vysoké, ale zase ne tolik, aby si je státní společnost třeba s pomocí dárců nemohla dovolit. Je však k diskuzi, nakolik by byl takový krok v realitě poválečné Ukrajiny odůvodnitelný.
Ukrajinu a její spojence čeká po eventuálním osvobození území řada extrémně finančně náročných úkolů, ať už jde o budování zničených měst, odstraňování ekologických havárií, odminování území, transformaci průmyslu, nebo třeba investice do armády. Nakolik lze v takové situaci investovat miliardy do víceméně symbolických projektů, tak třeba důkladně zvážit.
Závěr
Antonov An-225 Mrija byl bezpochyby úžasný stroj, jehož zničení je jen jedním z následků ruské invaze. Byl to však také letoun zrozený pro úplně jiný účel, než pro jaký většinu svého života sloužil. Protože jako komerční transportní letoun nikdy navrhován nebyl, logicky v tom ani úplně neexceloval. Ne snad po technické stránce, ale po té ekonomické, která je však v letectví neméně důležitá. Spíše než nástroj na vydělávání peněz to tak byl symbol.
Symboly jsou důležité a v dobách krizí to platí dvojnásob. Není proto divu, že je teď vytvoření nové Mrijy vnímáno na Ukrajině jako určitá otázka národní hrdosti. Jestli tyto nálady přetrvají i v době, kdy bude na pořadu dne o financování projektu rozhodnout, prozatím zůstává otázkou. Nabízí se i kompromisní řešení, jako třeba dokončit druhý trup jako muzejní exponát, nikoliv létající stroj – to by podstatně snížilo náklady celé akce, a přitom splnilo účel. To jsou ale jen spekulace. Zdá se příhodné skončit tak, jak končí vyjádření Antonov Company: „Více informací bude po vítězství.“
