Marek Polák buduje značku Gipsy Strength, chce pořádat galavečery bojových sportů

Marku, litoval jsi někdy odchodu z České republiky? Musela to pro Tebe být těžká doba…

Vlastně vůbec ne… Rasismus v Čechách na přelomu roku 2000 kvetl, poznal jsem to na vlastní kůži v roce 2002, kdy jsem byl napadený čtyřmi kluky na Palmovce, v té době jsem byl studentem Obchodní akademie a pak i studoval vysokou školu. Přesto to nestačilo a pro některé lidi to byl problém. Takže kromě vysoké školy a začínajících zajímavých možností, které jsem mohl mít díky mámině práci v Českém rozhlasu, nebylo čeho litovat. Nakonec jsem vystudoval vysokou obchodní školu tady v Anglii, takže jsem o nic nepřišel.

Jak vznikl nápad založit facebookovou stránku Gipsy Strenght?

S tímhle nápadem vlastně přišel Láďa Baník, obrovský chlap, který chodil cvičit tady do gymu a byl opravdu v super formě. Chtěli jsme vytvořit platformu, kde by si Romové mohli vzájemně předávat rady – jak efektivně posilovat, cvičit, jaké cviky na konkrétní svalové partie…

U toho ale nezůstalo…

To máš pravdu. Vůbec jsme netušili, jak rychle se kanál rozroste a jaký je vlastně potenciál takové stránky. Díky sledovatelům a diskutujícím se kanál začal rychle rozrůstat a my se rozhodli točit videa. Během natáčení těch prvních jsem si uvědomil, že je to přesně ono, že právě tohle chci dělat. Rostla i náročnost na čas a přípravy obsahu, tak to možná byl jeden z důvodů, proč se Láďa někdy po osmi, devíti měsících rozhodl odejít. Respektoval jsem to, i když mě to samozřejmě mrzelo.

Ty jsi tedy na Gipsy Strenght zůstal sám… Nechtěl jsi to zabalit?

Ne. V té době už jsem začínal chápat, že Gipsy Strenght může mít i větší ambice a já hlavně dělal to, co mě bavilo. Neodradilo mě ani to, že dopad a dosah příspěvků po Láďově odchodu trochu klesl. Ale já se naučil, nebrat překážku nebo problém negativně. Naopak je to příležitost, jak se posunout dál. Musel jsem více přemýšlet, vložit větší úsilí, aby byl obsah co nejzajímavější. A o to se vlastně pokouším dodnes.

Když jsem si prohlížel obsah kanálu, videa, příspěvky pod nimi, Tvůj způsob prezentace, jedna věc mě zaujala – snažíš se být vždy pozitivní a v příspěvcích věcný, racionální. Je to záměr, nebo jsi prostě takový?

Obojí. Pro mě je hodně důležité ostatní lidi motivovat ke cvičení, k vnímání bojových sportů jako cesty nejenom k fyzické, ale i psychické zdatnosti. Jde o životní styl. Pokud správně trénujete, cvičíte, jste lepší i v dalších oblastech života, protože máte větší sebedůvěru, hrdost.

Po Láďově odchodu jsem musel obsah kanálu hodně překopat. Přeci jen Romové se hlavně ztotožnili s Láďou, který mohl být vzorem, zvedal velké objemy, byl to prvotřídní borec. Já pro ně byl Romák vysokoškolák, jenž dělal hlavně moderátora. Chtěl jsem jim předat svoje hodnoty, svůj pohled na trénink a bojové sporty.

Z tohoto důvodu jsem začal vytvářet hashtagy „budujemesebevědomí“ nebo „jsemhrdyRom“. Hodně Romů svoje snahy brzy vzdá, nebo se vůbec o nic nepokusí, protože nemají žádné sebevědomí. „Tohle já nedokážu“, je často první reakce. Tak jim chci říct, že spoustu věcí dokázat můžou a už dokázali. Chodí na dlouhé hodiny do práce, aby uživili rodiny, jsou dobrými otci a tak dále.

Ty sám si se někdy věnoval bojovým sportům?

Ano, od šesti let jsem dělal karate, protože můj vzor byl – jako snad každého Roma – Bruce Lee. Později jsem zkusil další bojová umění, kickbox, taekwondo… Ne snad proto, aby se ze mě stal pouliční rváč. Nemám to rád. Bral jsem to jako sport a zároveň způsob, jak se ve vypjatých situacích efektivně bránit. Ale neměl jsem nikdy nějaké přehnané ambice, bavilo mě samotné cvičení, trénink.

Pojďme ještě k Gipsy Strenght, kterou buduješ jako obchodní značku. V čem spočívá jádro byznysu?

V prodeji merche. Ten se prodává přímo v gymech nebo na některých turnajích. Značku většinou prezentují jeden nebo dva výrazní borci gymu, kteří například oblékají naše trika – tak, jak to vidíte na fotkách na stránce Gipsy Strength. Samozřejmě se zaměřujeme na romské kluby, gymy a borce.

Budování takové značky je dlouhodobou záležitostí, kterou nemůžete uspěchat. Vznikají nám nové spolupráce, které jsou skvělé. Gipsy Strenght se v jednou souboji objevil na trenýrkách mistra světa v K1, Vaška Siváka.

Věci se také prodávají v e-shopu, ale ten máme teď zavřený, hledáme v Čechách někoho šikovného, kdo se o to bude starat.

Plány mám velké, ale nikam nespěchám, jsem trpělivý a vím, že musím jít step by step, krok za krokem.

Tvůj kanál se postupně více zaměřuje na box. Proč?

Je to celkem logické, box je populární sport a v Čechách i na Slovensku se mu věnuje hodně šikovných romských borců, kteří získali spoustu vynikajících výsledků, to asi víš sám. Proto jsem také začal dělat live přenosy z některých turnajů, což sledovatelů zaznamenalo velký ohlas, samotní sportovci se občas diskusí účastní, včetně Vaška Siváka, z čehož mám radost.

Kdo jsou podle Tebe šikovní romští fighteři, o kterých ještě uslyšíme?

Tak o některých se již ví… Vaška Siváka snad ani nemá cenu zmiňovat. Podobně je na tom třeba Viliam Tankó, slovenský boxer, trojnásobný držitel bronzové medaile z evropských mistrovství a 14násobný mistr Slovenska. Pak Patrik Lakatoš, hrozně šikovný borec, na jehož styl se krásně dívá, Pavol Polakovič, Dodo Koller nebo teplický Michal Miko… Těch šikovných fighterů je hrozně moc, stačí si jen projít náš kanál, a hodně jich tam uvidíte.

V jednom z příspěvků na svém kanálu se věnuješ i večeru Clash of The Stars, který měl nedávno své pokračování. A nehodnotíš ho právě lichotivě…

Je to tak. U těchto typů akcí je show nadřazená všemu ostatnímu, diváci se mají hlavně bavit – často i nad trapností bojovníků. Clash of The Stars nenese žádnou sportovní kvalitu, borci se tam jdou poprat, což by mohli klidně i někde na ulici. Clash of The Stars není sportovní večer, jde jenom o zábavu. Show je samozřejmě důležitá také u Oktagonu nebo UFC, ale tam se utkávají špičkoví borci a to je od prvních chvil vždy jasné.

Co je Tvůj cíl s Gipsy Strenght?

Chci začít pořádat vlastní malé galavečery bojových sportů, snad již v příštím roce. A třeba se časem dostat až k pořádání takových velkých akcí, jako třeba Oktagon. Nic není nemožné, to už jsem se naučil. A taky bych si možná střihl jeden zápas v MMA, jen proto, abych se udržel ve formě.