Připomeňme si, že v příští sezóně bude mít Česká republika na úrovni WorldTeams pět silničářů. Zdeňka Štybara v BikeExchange, Jana Hirta a Josefa Černého v Soudal-Quick Step, Mathiase Vacka v Trek-Segafredo a Pavla Bittnera v DSM. Když se budeme chtít srovnávat s těmi nejlepšími, pak vybereme šestimilionové Dánsko a zjistíme, že letos jich závodilo v nejvyšší divizi devatenáct. A pětapůlmilionové Norsko jich mělo patnáct. A to jen mimo druhodivizní čistě norsko-dánský velmi úspěšný tým Uno-X, který měl na soupisce 29 závodníků.
O cyklistickou mládež se u nás rozprostřeno po celé republice stará spousta lidí ve spoustě týmů a všichni, kteří to dělají mj. z lásky k tomuto sportu, zaslouží respekt a obdiv.
Patří sem i široký region, za jehož centrum můžeme považovat Ústí nad Labem. Má bohatou cyklistickou tradici a jako takový vydal české silniční cyklistice spoustu vynikajících závodníků, trenérů a organizátorů cyklistických podniků. Jen zcela namátkou jmenujme Jaroslava Menharta, Ladislava Hellera, Svatopluka Henkeho, Jiřího Korouse, Luďka Štykse či Milana Chrobáka.
Do této rodiny nedávno přibyl další cyklistický nadšenec Vladimír Kříž, který se stal duší Ústeckého Centra Cyklistiky (UCC), jenž po novém roce načne čtvrtý rok své existence. Jak už to v provinčních klubech chodí, je sice hlavním trenérem, ale také děvečkou pro všechno. Od mechanika přes řidiče až po psychologa.
Dejme mu tedy slovo, aby se s námi podělil o své aktuální zkušenosti, motivy, překážky a radosti.
Vláďo, co je vůbec UCC zač?
Jsme tým, zaměřený na výchovu a rozvoj mladých talentů v oblasti závodní silniční a horské cyklistiky.
Jaké jsou cíle tohoto projektu?
Naším cílem je vychovávat mladé závodníky ve věku od 10 do 19 let v rovině tréninkové, závodní i osobní. Chtěli bychom navázat na úspěchy ústeckých cyklistů z let minulých a dopomoci našim závodníkům k nominaci do středisek talentované mládeže a mládežnické reprezentace. Potažmo pomoci těm nejlepším k angažmá do týmů alespoň na kontinentální úrovni.
Mluvíš o výchově v osobní rovině.
Naše svěřence vedeme k samostatnosti a odpovědnosti a to nejen při tréninku a závodech ale i v rovině osobního života. Účelem je tedy kromě výchovy nových závodníků pro tenhle krásný sport dát mládeži řád a disciplínu, která se podle mého názoru všeobecně vytrácí. K tomu je cyklistika dostatečně náročný sport. Prověří vůli a charakter.
Jak hluboká je historie UCC?
UCC vzniklo roku 2020. Projekt zrál nějaký čas, kdy po několika letech práce s dětmi na úrovni cyklokroužku jsme se rozhodli reagovat na poptávku po týmu v Ústí nad Labem se zaměřením na výkonnostní úroveň cyklistiky.
Kolik vás je?
Základní tým není nafukovací. Jsem zastáncem tréninku v menších skupinách podle kategorií. Bohužel zájem o cyklistiku resp. o výkonnostní sport je v této době všeobecně malý. Což nám na druhou stranu dává prostor, abychom tým rozšířili i do věkové kategorie U23. Tihle ještě nedávno junioři podporu stále potřebují. Takže letos máme 16 aktivních závodníků.
Kolik lidí se o ně stará?
Personálně je tým zajištěn, i když je to malinko složité, ostatně jako leckde. Zapálených lidí je možná dost, ale v momentě, kdy se objeví nějaká zodpovědnost a ještě ke všemu za mrzkou odměnu, zapálenců výrazně ubude. V tuto chvíli například postrádám trenéra žákovských kategorií.
Kdo to všechno platí?
U nás jsou největšími sponzory rodiče. Bez jejich podpory by to opravdu nešlo. Rád bych jim touto cestou poděkoval. Je to obrovský rodinný diskomfort na úkor tohoto drahého, nebezpečného a časově náročného sportu. Máme naštěstí i několik partnerů, kteří cyklistiku podporují, jako je Město Ústí nad Labem, společnosti NTD, NRG Group, Dveře Třešňák či Penco.
Největší chloubou je, že tenhle dorost vedete k aktivnímu způsobu života. Můžete se ale pochlubit i konkrétními výsledky vaší práce?
Do každé sezóny si vytyčíme týmové cíle a cíle jednotlivců. Letos jsem určitě pyšný na to, že další dva Ústečáci oblékli reprezentační dres na vrcholných akcích jako byl Evropský olympijský festival mládeže v Bánské Bystrici a Mistrovství Evropy v Portugalsku. A jsem velmi rád, že se podařilo vychovat juniora, který od nadcházející sezóny podepsal do českého prestižního týmu ATT Investments. Tím si splnil první postupný cíl a snad začne plnit i svůj sen o kariéře profesionálního závodníka. Primárně jsem ale rád za každý závod, který dokončíme ve zdraví a s pocitem, že jsme pro závod udělali maximum. Vážím si každé bedny od žáčků v terénu na lokálních závodech až po pódiová umístění na Českém poháru a Mistrovství ČR, které jsme letos zaznamenali.
Jaké jsou ty největší klacky pod nohama na tvé cestě?
Překážky jsou od toho, aby se překonávali. Kdybych měl ale nějakou pojmenovat, tak největší překážkou jsou ve finále finance. Na těch hodně věcí většinou ztroskotá. A pak ještě neochota mladých dělat věci pořádně!
Šestnáct lidí v cyklokroužku by nebylo zase tak hodně, šestnáct v řízeném mládežnickém týmu zaměřeném na výkonnostní úroveň už zase tak málo není. Lze se k vám vůbec dostat?
Lze. Všechno je na domluvě. Vstupních kritérií nemáme až tak moc. Pak už jen formality a jde se trénovat.
A teď trošku pohled na českou mládežnickou cyklistiku z populárního dronu.
Stav nejen mládežnické silniční cyklistiky v České republice není vůbec ideální. Budu doufat, že se situace snad jednou zlepší. Stavět je potřeba odspoda. Chce to víc krajských klubů a závodů, ze kterých by se rekrutovali závodníci na České poháry, kde by vše mělo vyvrcholit startem na MČR. Dnes může na mistrák každý, kdo při prezentaci zamává licencí. Je to citlivé téma, na které tenhle formát nestačí. Bohužel sám na pořádání závodů nemám, a tak jsem rád za to, co je. Patent na rozum taky nemám a naříkat nechci. Takže se to snažím dělat tak, jak si myslím, že je to správně. A věřím, že sezóna 2023 bude pro všechny úspěšná měřeno jejich vlastními cíli.
Vláďo, díky za rozhovor. Přeji hodně trpělivosti, nadšení a sil do další práce.
Na závěr si připomeňme dvě skutečnosti. Ta první zní jako sci-fi informace. Do systému kvalifikací čtvrtého ročníku Závodu míru mládeže v roce 1962 nastoupilo 1523 domácích závodníků. Jiná doba, jiné mravy. To je „hluboká“ minulost.
A žhavá současnost? Jak jsou na tom ti, co letos odrostli juniorské kategorii a vstupují do světa mužů a které můžeme považovat za to lepší až nejlepší, co v této věkové kategorii Česká republika má?
Adam Seeman, odchovanec Stadionu Louny, letošek strávil v italském klubovém CPS, aby od následující sezóny přestoupil do Development Team DSM. Sem míří také odchovanec Dukly Praha Milan Kadlec. Pavel Novák, který vzešel z Tufo-Pardus Prostějov, přestupuje z italského Ciclistica Trevigliese do Team Colpack Ballan. A z týmu Prostějova podepsal smlouvu s Israel Cycling Academy Radovan Štec, jehož doménou byla dosud především dráha.
Na snímku z MČR v Mladé Vožici (zleva) Pavel Novák (3.), Martin Bárta (1.), Filip Chýle (5.), Milan Kadlec (2.)
Co se týče domácí scény, tak Elkov-Kasper už loni angažoval 18-ti letého Tomáše Obdržálka z Mapei Merida Kaňkovský, od příští sezóny k němu přibývají další čtyři letošní junioři: Štěpán Telecký (Favorit Brno), Jan Lukeš (Willebrord Wil Vooruit), Daniel Mráz a Tomáš Přidal (oba Mapei Merida Kaňkovský).
ATT Investments pro tuto sezónu dal šanci třem klukům opouštějícím věk juniorů a to Jakubu Havrlantovi (Mapei Merida Kaňkovský), Danielu Sporyschovi (Roman Kreuziger Cycling Academy) a Matěji Stránskému (Brillon Racing Team). Druzí dva jmenovaní v týmu pokračují i v následující sezóně a k nim přibyl čerstvý nováček v kategorii mužů Filip Chýle, o němž Vláďa Kříž v jedné ze svých odpovědí mluví.
Do prvního týmu Tufo-Pardus Prostějov, který i v příštím roce bude mít statut kontinentálního týmu, přecházejí z juniorského týmu Matyáš Koblížek a Ondřej Pokorný, šestý a dvanáctý z letošního MČR v hromadném závodě.
V kontinentální úrovni budou také pokračovat Daniel Vysočan (Favorit Brno) a Šimon Vaníček (Sportcomplex Břeclav), kteří se stali součástí "A" sestavy nováčka na této úrovni, slovenského RRK Group-Pierre Baguette. Na letošním MČR dokončili na 15., resp. 20. místě.
Komu z nich se podaří vyšplhat až na vrchol cyklistického Everestu?
