Houba místo plastu. Oblíbená reishi funguje v čipech a bateriích
Na Univerzitě Jana Keplera v Linci vědci úspěšně vyzkoušeli známou houbu asijského původu reishi jako součástku v elektronice. Doteď se využívala jako doplněk stravy. Nejnověji ale autoři studie zjišťují, zda by se z reishi daly vyrábět biologicky rozložitelné součástky do počítačových čipů nebo baterií.
Houba je ceněná například v čínské lidové medicíně. Díky svým izolačním vlastnostem chrání tlející dřevo, které ji živí, před jinými houbami nebo bakteriemi. Její pokožka funguje jako izolátor a chladič.
Právě díky těmto vlastnostem v pokusu dokázala nahradit plastové součástky. Článek o tom vyšel v časopise Science Advances.
Houba reishi vyrůstá i z pařezů a jiného tlejícího dřeva také v Česku, právě dřevo totiž konzumuje. Vyhovují jí hlavně listnaté lesy nebo doubravy.
„U nás ji najdeme v teplejších oblastech, třeba v Polabí, na Mladoboleslavsku nebo v Českém krasu,“ popisuje mykolog a geochemik Jan Borovička. Houba vytváří kloboučky, které rostou na více či méně dlouhé stopce.
Hustá síť vláken
V českém názvosloví jméno houby odráží její vzhled. Lesklokorka lesklá totiž vypadá, jako bychom ji čerstvě nalakovali.
Jako dřevokazná houba se živí rozkladem složitých organických molekul, jako je celulóza. Právě tento typ hub se může hodit v biotechnologiích.
„Je známo, že různé skupiny hub vytvářejí téměř gumovitou strukturu, která je neprorazitelná palcem, musí se rozřezat,“ míní Petr Kohout.
Rozložitelné obaly z hub. Kyjovská firma jako první v Česku získala ocenění v mezinárodní soutěži
Číst článek
Vědci si myslí, že se díky svým dobrým vlastnostem houba v přírodě neztratí. Její síť houbových vláken lze pevností přirovnat k matraci.
„Překvapuje mě ekonomická návratnost podobného produktu, která asi zatím může narážet na relativně levné plasty,“ poznamenává půdní biolog a ekolog Petr Kohout.
Na rozdíl od ní symbiotických hub, jako jsou hřiby nebo holubinky, kterým by chyběl les, můžeme lesklokorku pěstovat i bez něj.
„U lesklokorky to odpadá, je to biotechnologicky mnohem lépe využitelná houba,“ vysvětluje vědec. „Je to jednoduše rozkladatelný materiál, u nějž je ale pořizovací cena vysoká,“ dodává vědec.
Zdroj živin
„Vědci v laboratoři získali materiál, který se dá v přírodě rozložit v řádu dnů. To, čemu říkají pokožka, vytvořili uměle na misce. Vytvořili tenkou vrstvu,“ říká Jan Borovička.
Mrtvé, odumřelé mycelium, kterého jsou v půdě stovky kilogramů na hektar je ideálním zdrojem živin pro jiné houby a bakterie. Vědci už ustoupili od úvahy, že kvůli chitinu se špatně rozkládá.
„Mrtvé mycelium v přírodě funguje jako výborný zdroj živin pro jiné houby či bakterie,“ potvrzuje Petr Kohout.
Spousta jiných sapotrofních druhů by to podle vědců dokázala podobně rychle. „Třeba se ukáže, že jejich vlastnosti budou ještě lepší,“ domnívá se Jan Borovička.
Mohly by se houby prodávat jako součástky do čipů namísto plastů? Jak rozmanitou podobu mají hřiby smrkové? Dokážou houby prodloužit život? Na začátku článku si poslechněte celou Laboratoř. Debatují mykolog a geochemik Jan Borovička, půdní biolog a ekolog Petr Kohout a režisér Petr Svojtka.
