Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Když v lednu roku 2018 převzala polenské městské kino do pronájmu společnost D-cinema, stal se jejím zaměstnancem Rostislav Cejnek. Práce v kině je pro něho takříkajíc „vedlejšák“, vyučuje totiž na Manažerské akademii v Jihlavě.

Společnost D-cinema ke konci letošního roku z provozu polenského kina odstupuje a R. Cejnek se posouvá do role jeho nájemce a provozovatele. Jak ale sám říká, z hlediska provozu kina a jeho konkrétní práce se tím víceméně nic zásadně nemění.

„Od začátku jsem v kině zajišťoval všechny činnosti spojené s jeho provozem, a jako provozovatel teď nemůžu a nechci popřít to, co jsem doteď dělal. V zásadě tedy nemám moc co měnit, ale chtěl bych napříště dostat do kina více takových těch ´mimokinových´ aktivit,“ uvažuje nový provozovatel.

Polná je známá svojí divadelní tradicí i vnímavým publikem. A tak by se měly v tamním kině napříště ve větší míře objevovat se svými produkcemi např. ochotnické spolky z okolí.

„Chtěl bych, a to už jsem tak trochu rozjel, aby v kině zkoušelo co nejvíce dětských spolků a dramatických kroužků. Už teď tam pravidelně zkouší čtyři, a to chci určitě dál rozvíjet,“ avizuje Cejnek.

K tradicím patří také zapojení městského kinosálu do každoročních produkcí festivalu Polenský hudební podzim. „To určitě bude pokračovat dál. Zrovna tak, jako adventní koncerty, koncerty ZUŠky, základky, akce dětského domu TEMPO nebo různé firemní akce,“ avizuje nový provozovatel. Více se chce zaměřit na propagaci činnosti kina po vesnicích a obcích, aby do hlediště přivedl co nejvíce lidí z okolí.

Divák se chce bavit

Těžištěm práce „kinaře“ ale zůstává především filmový provoz. Technické vybavení polenského kina je v současné době na poměrně vysoké úrovni.

„Projektor už není úplná špička, už se dodávají i novější, ale to divák víceméně nepozná. Ale promítáme digitálně, dá se říci v té nejvyšší kinokvalitě, jaká existuje, co se týká obrazu,“ konstatuje R. Cejnek.

Pokud jde o zvuk, disponuje Městské kino Polná zvukem 7.1. „To znamená sedm kanálů zvukových plus jeden basový, což je taková vyšší střední třída. Dneska už se zase dělají i lepší, ale z pohledu měst velikosti Polné je to vybavení poměrně špičkové,“ oceňuje kinař.

Zaujmout a přitáhnout diváka a utáhnout provoz kina ovšem není v době velkoplošných chytrých televizí a streamovacích platforem snadný úkol. Se zájmem o veřejnou kulturu „zamávala“ také covidová pandemie a následná ekonomická krize.

„Zájem diváků se během roku mění, je to sezónní věc. Teď koncem listopadu už jsme registrovali mírný nárůst, ale celkově je návštěvnost samozřejmě níže, než bývala,“ potvrzuje R. Cejnek.  

Co podle jeho zkušenosti přetrvává, je zájem publika o české komedie, anebo o klasické hrané pohádky: „Samozřejmě, že mládež má ráda třeba ty akčňáky. Ale přece jenom, mládež jede na filmy do Jihlavy do CineStaru, zatímco k nám na české veselohry a pohádky chodí rodiče, anebo babičky s dětmi a taková ta střední a starší generace. To je základ našeho publika.“ 

Jistotou dnes na oblastním kině nebývá ani výrazný film, který předcházejí výjimečné ambice a reference, jakým je aktuálně třeba český snímek Il Boemo o skladateli Josefu Myslivečkovi, který šel v listopadu do distribuce.

„Na tyhle trošku těžší filmy u nás tolik lidí nechodí. Třeba právě s Il Boemem jsme docela váhali, nicméně už jsme ho zařadili do programu na prosinec – tak trochu na předvánoční dobu. Film obecně může být vynikající, ale jde o to, co na to diváci. Jejich vkus je mnohdy trochu jiný…,“ konstatuje kinař.     

Jen výjimečně se tak dnes v kině v reakci na zájem diváků přidávají představení oproti původnímu plánu. Tak tomu teď bylo v Polné třeba v případě nové pohádky Jana Budaře Princ Mamánek.

„Ale je potřeba říct, že když k nám v této době přijde na představení třeba třicet, čtyřicet lidí, tak to už je výborná návštěva, a pak můžeme nějakou projekci třeba i přidat,“ dodává R. Cejnek. Průměrná návštěva se v polenském kinosále pohybuje kolem dvaceti diváků.

Učitel a kinař

Ve své hlavní profesi vyučuje Rostislav Cejnek odborné předměty na Manažerské akademii v Jihlavě. K jeho oborům patří právo či ekonomika.

„Je to trošku něco jiného,“ směje se pedagog a kinař v jedné osobě. Utáhnout v dnešní době kino ekonomicky by podle něho nebylo myslitelné bez dotace města, v jeho případě ale hraje velkou roli také filmové fanouškovství.

„Pro mě je to bokovka, v podstatě to dělám pro radost. Asi jen málo lidí dělá něco takového jako druhý úvazek, raději sedí doma u televize,“ usmívá se. Před svým nástupem do Polné před pěti lety neměl s provozem stálého kina zkušenost, s kolegou Lukášem Fousem ale už delší čas jezdili po okolí s letním kinem.

Role nájemce a provozovatele kina není zdaleka jen o tvorbě programu, o jednání s distributory a promítání. „Obnáší to spoustu běžné údržbářské práce – úklidy, starost o topení, různé výměny žárovek a všeho možného, zametání před kinem i za kinem, výměny plakátů, udržování webu a Facebooku a spoustu dalších věcí. Před diváky za všechno zodpovídá kinař, ale se vším mi pomáhá rodina a řada přátel, všem za to patří dík,“ popisuje R. Cejnek. Na uživení by dnes podle něho provozování kina rozhodně nebylo, pokud by ho měl člověk pojímat jako svoji hlavní profesi.

„Já jsem to kino nasál až poslední dobou, ale mrzelo by mě, kdyby třeba zavřelo. Nešel jsem do toho proto, abych zachraňoval kino jako nějaký kladný hrdina, ale protože mě to fakt baví a chci to dělat,“ zamýšlí se Rostislav Cejnek na prahu nové kapitoly polenského kina.    

Diskuze k článku