Věřím, že nebudu marná. O nečekaném návratu Elhotové. I s novým příjmením

Za nový klub poprvé nastoupí v sobotním utkání ŽBL proti KP Brno. Odehraje tak svůj jubilejní 400. zápas v ženské nejvyšší soutěž.

„Opravdu? To jsem nevěděla, jste hodní, že jste mi to řekli,“ smála se 33letá Suchanová na čtvrtečním setkáním s novináři. „Ale důvod mého návratu to nebyl, opravdu ne.“

Proč jste se tedy rozhodla znovu navléct basketbalový dres? Naposledy jste hrála na loňském mistrovství Evropy.
Já to měla uzavřené, myslela jsem, že už nebudu hrát, a budu se věnovat jinému směru. Ale v létě, když mi po porodu otrnulo, přišel telefonát od zástupců Slavie, jestli mě nesvrbí ruce. Řekla jsem, že svrbí. Původně jsme si říkali, že bych se vrátila po Novém roce, ale jak jsem začala trénovat, tak jsem zjistila, že to půjde dřív. Takže 17. prosince jdeme do toho.

Co vám na sportování nejvíc chybělo?
Třeba radost, že se vám něco povede, a hned máte zpětnou vazbu v podobě hezké akce. Taky pro mě bylo důležité dostat se do formy, což jde i jinými způsoby, ale vracím se do známého prostředí. Dá se říct, že to bylo pohodlné. Na téhle úrovni musíte trochu trénovat, není to tak, že si jdete jednou zahrát.

Jak tedy bude vypadat vaše příprava?
Nebudu už trénovat v takovém měřítku a nevím, co na to řekne mé tělo. Nevím, jestli budou menší dávky stačit v porovnání s tím, na co jsem byla zvyklá. Ale těším se, že budu mít nějaký rytmus, mamky na mateřské mi určitě dají za pravdu, že si jednou za čas potřebují oddechnout, takže to je pro mě taky ventil. Moje rodina funguje perfektně, takže jsem ráda, že takhle můžeme.

Ale se dvěma dětmi musí být časově náročnější všechno skloubit.
Rozhodně. Starší syn už půjde v září do školy, teď chodí do školky, takže dopoledne mám relativně volné pro malého. Dařilo se mi ho uspat a trénovat dopoledne, ale někdy to nejde zkorigovat. Naštěstí se k tomu perfektně postavil pan trenér Slavie (Dušan) Medvecký, který je schopen malého pohlídat, zatímco střílím.

Nezvažovala jste, že byste se vrátila do nižší soutěže?
Tímhle směrem jsem zatím nepřemýšlela. Třeba se přeceňuju, ale věřím, že tuhle úroveň ještě zvládnu.

Jak jste na tom fyzicky?
Bude pro mě náročné se zase dostat do herního tempa. Hlavně přizpůsobit fyzičku na dlouhodobější zátěž. Nevím, kolik minut dostanu a kolik jich zvládnu. Ruka si pamatuje, zátěž se snad vstřebá. To nepoznám, dokud nezačnu hrát.

Kvůli mateřství jste kariéru přerušila už mezi léty 2016 a 2017, cítíte se teď jinak?
Je to velmi podobné, jen po prvním jsem měla kratší pauzu (od dubna do června). Teď jsem přestala minulý rok v létě. Tělo se jinak jeví podobně. Jsem tedy starší o šest sedm let, což je možná znát, ale cítím se dobře.

Nová posila basketbalistek Slavie Praha Kateřina Suchanová, rozená Elhotová, přebírá dres od trenéra týmu Dušana Medveckého a zástupkyně klubu Dariny Kaderkové.

Házela jste si doma na koš?
Občas. Sice máme hřiště pod domem, ale moc často jsem tam nebyla. Spíš jsem oddechovala a pak byly jiné starosti. Když člověku roste břicho, nemá tendence chodit na hřiště.

Jaká bude vaše role ve Slavii?
Pevně věřím tomu, že nebudu marná a týmu pomůžu. Chci se dobře zapojit, aby z toho holky měly také dobrý pocit. Nechci, aby to bylo tak, že přišel někdo nový a změnil role. To bych nechtěla. Chtěla bych se infiltrovat, aby nebylo znát, že v týmu nejsem od začátku sezony. Byla pro mě velká motivace nastoupit proti KP Brno. Je to pro nás důležitý zápas a chceme ho vyhrát (Slavia je sedmá, Brno třetí).

A na zápas proti USK Praha, kde jste strávila celou dosavadní kariéru, se těšíte?
Bude to rozhodně speciální. Holky vědí, že budu hrát, je to takové veřejné tajemství. Nechci říct, že proti USK nemáme šanci, ale budeme se snažit držet s nimi krok. Spíš to bude o tom, jestli budeme v pohodě a jestli je trochu potrápíme.

Nebojíte se, že z vás budou mít spoluhráčky příliš velký respekt?
Ne, toho se fakt nebojím. Naopak mě moc těší, že chtějí komunikovat, nejsou zakřiknuté.

Na jak dlouho jste se Slavií domluvená?
Do konce sezony.

Vzpomenete si ještě na rok 2010 a stříbrnou medaili z mistrovství světa?
Dost často. Máme doma DVD se zápasy a malý Dáňa chodí a chce pustit zápas třeba s Koreou. Sedí, kouká a pak říká: „Elhotová za dva body.“ Je hezké, že vidí, že mamka něco hrála.

Taky ho to táhne k basketu?
Ani ne, hraje hokej. A už docela ostře trénuje na to, že mu je šest, takže se to snažím trochu korigovat a říkat, že to možná není úplně v pohodě, že třikrát týdně je moc. Ale baví ho to, takže v pořádku.