FENOMÉN: POLTERGEIST (38)

Věříte na duchy? Ne? A znáte případ strašení v Černém lese nebo podivné události, které zažila rodina Lutzových na Ocean Avenue 112 v Amityville v roce 1975. Tento dům se stal dějištěm masové vraždy pouhý rok předtím, než se do něj Lutzovi nastěhovali. Dům, který se chystáme navštívit, žádnou takovou tragédii v minulosti neměl. Byl to zcela normální rodinný příbytek dokud....

Dotyčná nemovitost byla pohledná a dobře udržovaná dvoupatrová budova, která se nacházela na Princess Street v krásné přímořské vesnici Amherst v kanadském Novém Skotsku. Tři tisíce duší nazývaly Amherst svým domovem a byly za to rády. Vesnice byla dobře vybavená, byly zde čtyři kostely, akademie, hudební sál, slévárna železa a továrna na obuv. Hlavní ulici lemovalo několik dobře zásobených obchodů. Vesničanům chybělo jen málo vymožeností. V roce 1878, kdy se odehrává náš příběh, žili v domě na Princess Street - Daniel a Olive Teedovi, jejich dva malí synové a rozvětvená rodina. Bydlely zde Oliviny sestry Jane a Esther Coxovy a také její bratr William. V domácnosti žil také John Teed, bratr Daniela. Všichni dospělí pracovali v různých zaměstnáních, Olive vedla domácnost a osmnáctiletá Esther jí pomáhala.

Esther prý byla malá a robustní postavy, příjemné, ale někdy  tvrdohlavé povahy. Jedním ze sporných bodů mezi ní a jejími sestrami byl mladý muž, do kterého se Esther zamilovala. Bob McNeal měl špatnou pověst a proslýchalo se, že se jednou pokusil vnutit jedné ženě. Olive a Jane se snažily Esther přemluvit, aby se s ním rozešla, ale Esther o tom nechtěla ani slyšet. To by se ukázalo být k její škodě. Začalo to jednoho bouřlivého večera v srpnu 1878. Rodina právě dojedla večeři a věnovala se svým záležitostem, přičemž Esther navzdory hrozivému počasí seděla na verandě. Měla k tomu dobrý důvod. Předchozího večera se Bob McNeal nedostavil na domluvenou návštěvu. Doufala, že se objeví i dnes večer, a Bob ji nezklamal. Objevil se krátce po osmé hodině a jel v kočárku závratnou rychlostí. "Běž si nasadit klobouk a kabát a projeď se se mnou, Esther!" křikl na ni. Než mohla některá ze sester protestovat, Esther to udělala. Uháněla s Bobem do sílící bouře.

Tento večer však neproběhl tak, jak Esther doufala. Do hodiny byla zpátky, se slzami v očích a očividně rozrušená. Šla rovnou do svého pokoje a odmítala s kýmkoli mluvit. Když Jane přišla do postele, našla svou sestru, jak objímá polštář a tiše si pro sebe vzlyká. Jane na Esther v této věci netlačila. Předpokládala, že Bob vše ukončil. Pokud tomu tak bylo, nebylo jí to líto. Mohlo by to její sestře krátkodobě způsobit bolest. Z dlouhodobého hlediska by jí Esther byla vděčná. V následujících dnech zůstávala Esther sklíčená a nekomunikativní. Její rodina jí nadále dávala prostor a stejně jako Jane předpokládala, že je sklíčená z rozchodu s Bobem McNealem. McNeal pracoval v továrně na boty s Danem a od incidentu s Esther se v práci neukázal. Všichni předpokládali, že opustil město. Uplynuly čtyři dny, během nichž se Estherino chování sotva zlepšilo. Zpravidla večer odcházela brzy do důchodu a Jane ji nacházela plačící, když přicházela do postele. Čtvrtého září, týden po incidentu s Bobem, navštívila Jane kamarádku a po návratu našla sestru v obvyklém "žalostném" stavu. Jane se převlékla do noční košile, chvíli si česala dlouhé vlasy, pak sfoukla lampu a lehla si do postele. Právě se chystala usnout, když ji probudil mrazivý výkřik. "V mé posteli je myš!" Esther vykřikla.

Jenže tam nebyla. Při prohledávání povlečení ani zbytku pokoje se nepodařilo najít žádné stopy po hlodavci, který ji napadl. Nakonec se sestry vrátily do postele. Pak se ozvalo škrábání. Zdálo se, že vychází zpod Esteřiny postele, ale sestry opět nemohly najít jeho zdroj. Každopádně zvuk nakonec ustal a obě padly do postele usnuly. Další noc se však zvuk vrátil. Nyní se zdálo, že vychází z krabice, ve které měla Ester své ruční práce. Když se ní to dívaly, krabice náhle vyskočila metr do vzduchu a pak se zřítila na podlahu. Dívky vykřikly tak hlasitě, že vzbudily zbytek domácnosti. Dan přiběhl v obavách o bezpečnost svých švagrových. Když mu vysvětlily, co je k tomu výkřiku přimělo, propukl v smích. "Prostě jděte spát," řekl jim. "Vy dvě máte příliš bujnou fantazii."

Další příhoda však k smíchu nebyla. Následující noc domácnost opět probudil Esteřin křik. "Umírám!" křičela. "Probuď se, Jane. Umírám!" Tentokrát se všichni dospělí v domácnosti vrhli do sestřina pokoje. To, co viděli, je vyděsilo. Esther stála uprostřed pokoje, krátké vlasy jí stály na hlavě, obličej měla rudý a oči vypadaly, jako by jí měly každou chvíli vyskočit z důlků. Chytila se opěradla židle a držela ji tak pevně, že se jí nehty zařezávaly do dřeva. "Co tě proboha trápí, Esther?" Dan se zeptal, ale Esther neodpověděla. Jane a Olive pak pomohly sestře zpátky do postele, ale Esther si nedala pokoj. "Jsem oteklá!" křičela. "Já prasknu!"

Dokonce i vzhledem k bizarním okolnostem, které nastaly předtím, se to zdálo jako obskurní prohlášení. Jenže Ester skutečně otékala. Ruce, paže, dokonce i obličej jako by se jí náhle nafoukly. Najednou vypadala jako nějaké živé ztělesnění Michelina. Olive se okamžitě rozběhla k sestře. Ester byla rozpálená a měla horečku. Křičela bolestí a drkotala zuby. Zdálo se, že dostala záchvat. Vtom se místností ozval hlasitý zvuk, jako když zahřmí, a Esther padla na postel, zdánlivě v bezvědomí. Její příznaky rychle ustoupily a ona usnula tvrdým spánkem. Když ji Jane a Olive ukládaly do postele, Dan přistoupil k oknu a nahlédl přes závěsy. Vzhledem k tomu, co právě slyšel, očekával, že uvidí, že se počasí změnilo v bouřku. Byla však jasná, měsícem osvětlená noc.

Během následujících čtyř dnů zůstala Esther poněkud utlumená, ale jinak ji noční návštěvy neovlivnily. Pak došlo k dalšímu incidentu a rodina se rozhodla, že je čas zavolat vesnického lékaře. Obávali se, že Esther trpí nějakým druhem zhroucení. Doktor Caritte byl typický maloměstský lékař.  Když mu Jane vyprávěla o posledním "paranormálním" incidentu, smál se. Předchozího večera se Estherino povlečení náhle vymrštilo z postele a bylo rozhozeno po místnosti. Jane je přerovnala na posteli, jen aby se jev opakoval. Ale doktorovi už nebylo do smíchu, když v domě strávil několik nocí. Tam zažil nejrůznější nevysvětlitelné jevy. Kromě neživých předmětů, které jako by náhle ožívaly; kromě hlasitých rán, které jako by neměly žádný původ; kromě nevysvětlitelně otékajících Esteriných končetin tu byl nový a děsivý projev. Jednou v noci, zatímco všichni dospělí v domě včetně doktora přihlíželi, se na stěně Esteřiny ložnice objevila věta: "Esther Coxová, jsi moje, proto abych tě zabil," stálo na nich.

Pak zeď opět zely prázdnotou. Všichni se však shodli, že větu spatřili. Teď už se to rozkřiklo. V Tedově domě strašilo. Příběh se dokonce objevil v místních novinách a přesvědčil doktora Edwina Claye, známého baptistického duchovního, aby ho navštívil. Chtěl se o projevech přesvědčit na vlastní oči. Přijel také reverend R. A. Temple, neméně uznávaný wesleyánský duchovní. Clay přišel s pseudovědeckým vysvětlením toho, co viděl. Domníval se, že Esther Coxová nějakým způsobem získala vlastnosti elektrické baterie. Podle jeho teorie vysílala nějaký proud, který způsoboval podivné jevy. Páter Temple nenabídl žádnou konkrétní hypotézu, ale přiznal, že byl svědkem několika zázraků, včetně kbelíku se studenou vodou, který nechal ležet na kuchyňském stole a který najednou začal vřít.

V každém případě svědectví těchto dvou vysoce uznávaných duchovních dodalo tvrzením o strašidelném domě legitimitu. Až dosud byly všeobecně považovány za mystifikaci. V chalupě se začali objevovat návštěvníci, kteří toužili nahlédnout dovnitř. Tvořily se velké davy, které se často stávaly neukázněnými. V nejednom případě musela být přivolána vesnická policie, aby zjednala pořádek. V prosinci onemocněla Esther Coxová záškrtem a byla dva týdny upoutána na lůžko. Během této doby manifestace zcela ustaly. Jakmile byla schopna opustit lůžko, odjela se Esther zotavit k jiné sestře do Sackville v Novém Brunšviku. Poltergeist ji tam nepronásledoval. Po jejím návratu se však vrátil s pomstou a nyní hrozil novou formou chaosu... ohněm.

Nejprve Esther oznámila, že ji poltergeist navštívil ve snu a vyhrožoval, že zapálí dům. Pak začaly v domě vznikat malé požáry, zřejmě bez příčiny. Vše vyvrcholilo vážnějším požárem, který vznikl ve sklepě a nebýt odvážného zásahu cizího člověka, zničil by celou budovu. Tento člověk se vrhl do domu poté, co zaslechl křik Olive a Esther. Odtáhl do sklepa koberec a přikryl jím plameny. Pak vyšel z domu a rychle zmizel, aby ho už nikdo nikdy neviděl. Nikdo nevěděl, kdo to je ani odkud přišel. Právě po tomto incidentu se Dan Teed konečně rozhodl, že Esther bude muset odejít. Dan měl svou švagrovou rád a toto rozhodnutí nebral na lehkou váhu. Ale také věděl, že dokud Esther zůstane pod jeho střechou, nikdo není v bezpečí. Zdálo se, že v domě je někdo, kdo tam Esther nechce. Naštěstí se našel laskavý sousedský pár, který byl ochoten se jí ujmout, když se toho všichni ostatní ve vesnici báli. Báli se, že by s sebou Esther mohla přivést poltergeista.

A báli se oprávněně. V lednu 1879, tři týdny poté, co se nastěhovala k Danu Whiteovi a jeho ženě, se duch vrátil. Nábytek začal škrábat po podlaze, sekera létala po místnosti, kartáče na drhnutí levitovaly až ke stropu. Ještě znepokojivější bylo, že Esther byla pobodána zavíracím nožem, který jako by začal žít vlastním životem. Všechny tyto události zřejmě viděli nezávislí svědci. K řadě podivných a nevysvětlitelných událostí došlo také v hostinci, kde Esther pobývala, a když v létě 1879 navštívila rodinné přátele na jejich farmě v Novém Brunšviku. Příběh Esther Coxové a jejího zákeřného poltergeista je fascinující, a to tím spíše, že se zdá, že mnoho věrohodných svědků bylo návštěvám vystaveno z první ruky. Mohlo by se však v příběhu skrývat něco víc? Stojí za zmínku, že většina toho, co o případu víme, pochází z pera spisovatele jménem Walter Hubbell. Hubbell o strašení četl a byl jím fascinován. Dokonce natolik, že několik týdnů bydlel v Teedově rezidenci, aby se o těchto jevech přesvědčil na vlastní oči. Později vydal hojně čtenou knihu, v níž potvrdil mnohé z toho, co bylo hlášeno.

V tom je ale právě ten háček. Je možné, že Hubbell své zážitky přeháněl, aby zvýšil prodej knihy? Je to možné. Na druhou stranu, Hubbell ve své knize jmenovitě zmínil několik významných osobností. Tito vlivní muži by si jistě nenechali líbit zkreslování svých slov a činů. Hubbell později vzal Esther Coxovou na přednáškové turné, kde vyprávěla o svých zážitcích plným sálům a setkala se se smíšenými reakcemi. Některé její mrazivé příběhy přesvědčily. Jiní ji považovali za šarlatánku. Často ji okřikovali a hejkalové ji uráželi natolik, že turné muselo být nakonec zrušeno. Poté se Esther vrátila do Amherstu, kde ji zaměstnal jistý Arthur Davison. V té době vyhořela Davisonova stodola. Esther obviňovala poltergeista, ale Davison křičel, že jde o žhářství. Esther byla odsouzena a odseděla si měsíc ve vězení. Poté její návštěvy duchů postupně ustaly. Následně se vdala a porodila dva syny. Esther Coxová zemřela v Brocktonu ve státě Massachusetts 8. listopadu 1912 ve věku 52 let. Příběh má ještě jeden aspekt, který stojí za zmínku a který by mohl být významný. Vezměme na chvíli v úvahu událost, která se stala těsně před začátkem strašení. Esther odvezl v kočáře muž, kterého milovala, aby se po chvíli vrátila v slzách. Co se té bouřlivé noci stalo?

Odpověď na tuto otázku vlastně známe. Známe ji proto, že se Ester svěřila svým sestrám a ty příběh vyprávěly Walteru Hubbellovi, který jej zařadil do své knihy. Zdá se, že Bob McNeal odvezl Esther do klidné uličky a pak vytáhl z vesty pistoli a přikázal jí vystoupit z kočáru. Esther odmítla a Bob chtěl na svůj požadavek naléhat důrazněji, když se objevil další kočár, který se k nim blížil. To Boba vyděsilo, vrátil se za otěže a odvezl Esther domů. Možná je v příběhu ještě něco víc, ale pokud ano, Esther to nechtěla říct. Co se zdá být jasné, jsou Bobovy záměry. Koneckonců už předtím byl obviněn z toho, že se na ženu vrhl násilím. Je možné, že Esther byla tím incidentem tak traumatizovaná, že se nervově zhroutila a začala vídat duchy?" To by mnohé vysvětlovalo. Nevysvětlovalo by to ale všechno.

-pokračování-