STARÁ ŠUMAVA: O vánoční písni Tichá noc
Jemné tóny a uklidňující slova, která berou za srdce. “Tichá noc, svatá noc” je písní, jejíž kouzlo přetrvává 200 let. Již od této doby vánoční skladba nabízí lidem útěchu a naději. Uklidňuje a vhání slzy do očí bez rozdílu lidem všech národností a kultur. Píseň “Tichá noc, svatá noc!” je výrazem nejhlubšího rozjímání a duchovního hledání míru a pokoje.
Tato píseň překonávala po staletí hranice a dávala lidem víru v lepší časy v dobách krize. Spojovala lidi bez ohledu na původ, věk nebo náboženské vyznání.
Kde bylo, tam bylo, byl jednou jeden kostelík, kde se porouchaly varhany. I tak bychom mohli začít vyprávění o téměř pohádkovém příběhu s lehkým nádechem detektivky, který se však skutečně stal a jemuž vděčíme za nejslavnější vánoční píseň všech dob.
Nebyl to ani zázrak, ani dílo na zakázku bohatému pánovi. Píseň nesložili žádní slavní autoři, nýbrž dva zcela neznámí skromní a pokorní muži, kteří tak učinili spíše z nouze.
Tichá noc se díky náhodě zrodila téměř před 200 lety ve vesničce Oberndorf pod Alpami, obklopené mírně zvlněnou krajinou s loukami a lány obilí, nad řekou Salzach nedaleko Salcburku. Bylo po napoleonských válkách, psal se 24. prosinec 1818, Štědrý den, kdy mladého, šestadvacetiletého pomocného faráře při psaní kázání na slavnostní mši vyrušil jeho příležitostný varhaník a učitel v nedaleké škole z Arnsdorfu.
“Důstojný pane, půlnoční mše bude bohužel bez hudby,” oznámil sklesle Franz Xaver Gruber. “Jak to? Co se, proboha, stalo?” zeptal se vyplašeně farář Josef Mohr. “Varhany vypověděly službu. Měchy jsou děravé. Možná je prokousaly myši. Do večera je určitě neopravíme,” dodal zkroušeně Franz. Dobře věděl, že chyběly peníze jak na opravu kostela svatého Mikuláše, tak na kontrolu varhan. A že opravář dorazí nejdříve za několik týdnů.
Půlnoční však nesměla zůstat bez hudby. Nezbývalo tedy nic jiného než najít řešení. Mohr si vzpomněl, že má v šuplíku vánoční báseň, kterou napsal před dvěma lety. Oslavu noci, v níž se narodil spasitel. “Franzi, co kdybyste k ní složil hudbu? Postačí pěkná jednoduchá melodie pro půlnoční mši, kterou snadno zahrajeme na kytaru.”
Gruber nelenil, velice rychle ji složil a ještě snad ani nezaschl inkoust a už pospíchal mrazivým podvečerem s hotovou písní na faru. Tichá noc byla na světě. Pro dva sólové hlasy, sbor a kytaru. Vybrali tři chlapce a tři dívky a začali zkoušet.
O půlnoční mši 24. 12. 1818 měla premiéru v kostelíku sv. Mikuláše v Oberndorfu. Farář Mohr zpíval tenor a doprovázel na kytaru, učitel Gruber zpíval bas, dětský smíšený sbor se zhostil refrénu. Tichá noc vyjadřovala klid i nádheru štědrovečerní noci: “Stille Nacht, heilige Nacht, alles schläft, einsam wacht…” Působivá a zároveň jednoduchá melodie se vryla všem do paměti. Naštěstí, protože notový part se nedochoval. O tom, jak se píseň dál šířila světem, existuje několik verzí. Podle jedné zavítal do kostela v Oberndorfu varhanář Karl Mauracher z Fügenu, aby opravil porouchané varhany. Gruber mu pak zahrál svou koledu a varhanáře tak nadchla, že si Tichou noc odvezl domů a při svých cestách za prací ji hrál, kde se dalo. Tak se s ní seznámil rukavičkář Strasser z Zillertalu, který ji zahrál na vánočních trzích v Lipsku v roce 1832. Tóny vánoční písně si do svého repertoáru zařadila také rodina Rainerových rovněž z Zillertalu, která byla hostem u bohatých šlechtických rodin. Tichou noc zazpívali nejen císaři Františku I. ve Vídni, ale také ruskému carovi Alexandru I. v Sankt Petěrburgu.
“Kostel svatého Mikuláše v Oberndorfu, kde se Tichá noc poprvé zpívala, se bohužel nedochoval. S dalšími domy ho smetla velká voda rozvodněného Salzachu. Na stejném místě byla postavena nová kaple, která je o Vánocích magnetem jak místních obyvatel, tak i turistů. Nese název podle prvních slov Mohrovy básně: Stille Nacht Kapelle. Kaple Tiché noci. Z původního kostela je tu pouze křtitelnice z roku 1682,” vypráví Christine Deutingerová, vedoucí muzea Tiché noci naproti kapli věnované Mohrovi a Gruberovi. Na dveřích je vyryto: “Pokoj lidem na zemi, pokoj lidem dobré vůle.”
“Málokterá píseň se zpívá v tolika různých jazycích po celém světě jako Tichá noc. Rakouského obchodníka Otto Praxmarera to fascinovalo natolik, že před 35 lety začal sbírat všechny její záznamy. Dosud se mu podařilo shromáždit kolekci celkem 650 verzí ve 110 jazycích,” říká Christine a pouští nám verzi v čínštině. Kdo byli vlastně ti, jejichž dílko neztratilo dodnes na působivosti, a hraje se dokonce v tropech? Prostí, skromní a zbožní muži.
Farář Josef Mohr se narodil jako nemanželské dítě chudé pletařky a císařského oficíra a vyrůstal ve velké bídě a odříkání. Teprve když se ho ujal vikář, otevřela se mu cesta ke vzdělání a již jako osmiletý vynikal mezi spolužáky. Do vínku mu byla dána velká láska k hudbě. V učiteli Gruberovi našel spřízněnou duši. Po přeložení z Oberndorfu sloužil na několika farnostech. Když jako vikář jednou na podzim šel poskytnout umírajícímu poslední pomazání, nastydl a dostal zápal plic, kterému 4. prosince 1848 ve věku šestapadesáti let podlehl. Jeho hrob ve Wagrainu zdobí prostý kříž. Mimochodem, po exhumaci jeho hlava “přesídlila” do kaple v Oberndorfu, kde je zazděna do oltáře.
Franzi Gruberovi se odmala vedlo lépe než Mohrovi, jeho otec chtěl, aby se vyučil řemeslu. Mladý Franz měl však raději housle a varhany a stal se učitelem. Po Tiché noci prý složil ještě několik písní, ale jejich úspěch se s vánoční ukolébavkou nemohl ani zdaleka srovnávat. Tento učitel a varhaník se dožil požehnaného věku – šestasedmdesáti let.
Mimochodem, ve vedlejší vesničce Arnsdorf si můžete prohlédnout školu, kde F. X. Gruber bydlel se svou rodinou 21 let. Z jeho původního bytu v prvním patře je dnes malé muzeum. Je to nejstarší škola v Rakousku, kde se dodnes učí. Za stolem, kde Gruber obvykle opravoval žákům písemky, začal poprvé v životě skládat melodii – za pomoci své staré kytary.
V poutním kostele hned vedle se dochovaly varhany, na které Gruber kdysi hrával. Když dva neznámí muži, vesnický farář a vesnický učitel a varhaník, dali před téměř 200 lety světu nádhernou prostou zbožnou píseň, určitě netušili, že se Štědrý den již nikde a nikdy neobejde právě bez ní. Bez Tiché noci. A dívejte se pozorně kolem, neboť k tomu, aby mohlo vzniknout něco pozoruhodného, není vždy třeba pytel zlaťáků. Někdy stačí milé slovo, gesto pochopení či přátelský úsměv. Potřebujeme to všichni.
Zdroj: MF DNES , Zita Senková
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora