Spiknutí střelného prachu (Gunpowder plot and treason)

„Spiknutí střelného prachu“ (Gunpowder plot and treason)

Asi stokrát jsem psaní o spiknutí střelného prachu chtěla zabalit. Moc protichůdných informací. Moc temné. Moc vyčerpávající. Ale nedalo mi to. Je to fascinující story. 
 

Henry

V roce 1534 Henry VIII prosadil „Act of Supremacy“ ( zákon o svrchovanosti).Ten udělal z něj a jeho potomků hlavu anglikánské církve. Papež už tedy neměl v Anglii žádnou náboženskou autoritu a Henry se tedy mohl rozvést se svou první manželkou Catherine of Aragon (a vzít si Anne Boleyn). Je veřejným tajemstvím, že Henry zůstal až do smrti katolíkem. Kvůli své touze po Anne rozdmýchal několik desetiletí násilných náboženských nepokojů a osobních tragédií (Thomas More např.). Henryho nástupce, jeho syn Edward VI byl zarytý protestant. Korunován v 9 letech, tyranské sklony se u něj objevovaly už v dětství. Zemřel v 16 letech. Jako svou nástupkyni určil Lady Jane Grey, protože by nevydýchal, aby se královnou stala jeho katolická sestra Mary. Jane z toho radost určitě neměla. A to samozřejmě nevěděla, že bude vládnout pouhých 9 dní a v 16 letech bude sťata. Lady Grey byla jen nástrojem v rukou svého slabého a ambiciozního otce (Henry Grey, Duke of Suffolk). Ozbrojeným povstáním se snažil zabránit Mary v nástupu na trůn. Byl ale poražen a aby si zachránil kůži, zcela se distancoval od své dcery. Na začátku Mariiny se vlády ocitli v Toweru oba. Suffolk byl záhy propuštěn, Jane a její manžel ( Lord Guilford Dudley) byli 14. listopadu 1553 obviněni z velezrady. Jane se k velezradě přiznala, přestože to byl její zbabělý otec, který se velezrady dopustil. 12.února 1554 byla Jane s manželem popravena. To už Mary seděla pevně na vratkém anglickém trůnu.Celou svoji vládu se snažila zvrátit protestantské směřování Anglie a zavést zpátky „pravé“ náboženství. Bohužel/bohudík vládla jen 5 let. Její roztomilá přezdívka „Bloody Mary (Krvavá Marie) je zdařilé PR její následovnice, Elizabeth.

Elizabeth a James

Elizabeth zdědila nábožensky rozdělenou  Anglii. Byla nemilosrdná, pragmatická a hodně drsná, proto se na trůnu udržela 44 let. Každý ve veřejné nebo církevní funkci musel přísahat věrnost panovníkovi jako hlavě církve a státu. Tresty za odmítnutí byly přísné; pokuty, vězení a popravy. Katolicismus se stal marginalizovaným, nicméně kněží nadále praktikovali svou víru v tajnosti. Elizabeth, neprovdaná a bezdětná, vytrvale odmítala jmenovat svého následovníka. Mnoho katolíků věřilo, že její katolická sestřenice Mary, Queen of Scots by mohla po Elizabeth usednout na trůn, na který měla legitimní nárok. Bohužel z toho sešlo. Elizabeth podepsala příkaz k trestu smrti pro svoji sestřenici a 8. února 1587 byla Mary na hradě  Fotheringhay popravena za zradu (byla to řezničina, katovi se podařilo Maryinu hlavu odseknout až na šestý pokus). Elizabeth dobře věděla, že mocenské vakuum po smrti panovníka je pokaždé průšvih. Ale už to nebude její průšvih. Určitě se bavila při představě, jak se všichni z jejího okolí zuřivě snaží najít někoho, kdo si sedne na anglický trůn a chvíli tam i s nimi vydrží. Ideálně by měl mít aspoň mini legitimní nárok. Jinak samozřejmě stále platilo, že panovníkem se stává ten, koho odsouhlasí parlament. Naštěstí tu byl Robert Cecil, první hrabě ze Salisbury, syn Williama Cecila, hlavního rádce Elizabeth. Byl ambiciózní, mstivý, paranoidní, hrbáč a tyran. V 16.století všichni věděli, že Shakespeare (nebo kdo psal pod tímto pseudonymem), „vytvaroval“ svého Richarda III, právě podle Roberta Cecila. Chtěl poukázat na nebezpečí tyranie v Anglii. Ukázat přímo na Cecila by bylo nemoudré, opravdu byl mstivý a paranoidní (skoro na úrovni prvního Tudora) a tahal za všechny nitky. I ty gunpowderové. Cecil ještě za života Elizabeth tajně vyjednával se skotským králem Jamesem VI, synem Mary, Queen of Scots. James VI of Scotland se 24. března 1503 stal i Jamesem I of England. Korunován byl 25. července ve Westminster Abbey. Cecil byl zuřivým protestantem a na katolíky se díval jako na zrádce. Z jeho pohledu byli oddaní Římu, nikoli králi. Také se hooooodně snažil, aby od prvních Jamesových krůčků na půdě Anglie byl pro krále nenahraditelný. Ze Skotska si James přivedl své nejvěrnější (a začal jim rozhazovat dary a funkce, z čehož anglická šlechta rozhodně nevrněla blahem ), ale potřeboval také někoho, kdo by ho provedl politickými a společenskými zvyklostmi Anglie (úplně jiné než skotské). James byl proti válkám a násilí, možná právě proto na něj historici tak nějak zapomínají a raději oslavují řezníky typu Henryho V. Přitom James byl během své 23leté vlády úspěšným panovníkem ve většině ohledů. Byl sice poněkud líný a neotesaný (za to nemohl, byl Skot) marnotratný  (u Skota divné, ale byl král, tak co) a špatně se adaptoval na anglickou politiku (Cecilova chyba). Jeho soukromý život byl velmi barvitý a předmětem spekulací a drbů. Vědělo se s kým, ale ne co. Byl proslulý vášní pro čarodějnické procesy. Dokonce napsal Demonologii, traktát proti praktikám čarodějnictví, který který se stal inspirací pro „ Shakespearova“ Macbetha (skutečný král Macbeth byl velmi úspěšný a oblíbený skotský král, vládl 1040 - 1057).   James osobně dohlížel na mučení žen obviněných z čarodějnictví. Jako schopný teolog si objednal nový překlad Bible (King James Version nebo  King James Bible), který se používá dodnes. Jeden z pozdějších spiklenců, Everard Digby, cestoval tajně do Skotska při třech různých příležitostech, aby od Jamese získal příslib tolerance pro katolíky v Anglii. Ti na oplátku plně podpoří Jamesův nástup na anglický trůn. James přísahal, že nebude „pronásledovat nikoho, kdo bude alespoň navenek poslušný zákonu“, že nebude pronásledovat a popravovat katolické kněze, kteří se nebudou muset skrývat mezi zdmi domů. Někteří katolíci dokonce věřili nebo si přáli věřit, že mučednická smrt Jamesovy matky Mary povzbudí Jamese, aby on sám přestoupil na katolickou víru. James byl pokřtěný katolík, ale byl vychován jako presbyterián (skotský protestant), jako James I anglický přijal anglikánskou víru. Angličtí katolíci od krále očekávali mnoho. James začal dobře, jeho přístup ke katolíkům by se dal označit dokonce jako tolerantní. Brzy ale přitvrdil a začal se chovat jako Elizabeth. Katolíci byli vytlačeni ze všech veřejných funkcí, z královského dvora, byli postihováni a mučeni. Cítili se zrazeni. Byli zrazeni.

Margaret Clitherow
Margaret se narodila v roce 1556 jako jedno z pěti dětí Thomase a Jane Middletonových. Otec byl uznávaným obchodníkem, voskařem a šerifem z Yorku. V roce 1571 se provdala za Johna Clitherowa, bohatého řezníka a porodila mu tři děti. V roce 1574 konvertovala k římskokatolické církvi. Ačkoli její manžel patřil k oficiální církvi, podporoval Margaret, protože jeho bratr William byl římskokatolický kněz. Platil za ní i pokuty za neúčast na bohoslužbách. Za to byla v roce 1577 i uvězněna. Následovala další dvě uvěznění. Její třetí dítě, William, se narodilo ve vězení. Margaret riskovala svůj život i tím, že ukrývala a starala se o katolické kněze, což bylo od roku 1584 považováno za hrdelní zločin. Její domov se stal jedním z nejdůležitějších úkrytů uprchlých kněží na severu Anglie. Při jedné z mnoha prohlídek Margaretina domu našli jednoho ze synů, naprosto vyděšeného a tudíž ochotného prozradit, kde se kněží skrývají. Margaret byla znovu zatčena a předvolána k soudu v Yorku. Tentokrát byla souzena pro zločin ukrývání katolických kněží. Odmítla prosit o milost,čímž zabránila soudu, aby předvolal její tři děti svědčit a vystavit je mučení. Margaret byla odsouzena k smrti, přestože byla těhotná. Její smrt byla tak hrozná, že být tažen, věšen a rozčtvrcen se zdálo být rozvernou kratochvílí. Dva seržanti, kteří měli popravu vykonat, si na ni najali čtyři zoufalé žebráky. Margaret byla úplně svlečena a přes obličej měla uvázaný kapesník. Poté byla položena na zem a pod páteří měla umístěný ostrý kámen velikosti mužské pěsti. Na Margaret položili dveře jejího vlastního domu a zatížili je obřími kameny. Margaret neprozradila ani jednoho z kněžích nebo návštěvníků jejich bohoslužeb. Kameny jí rozdrtily páteř a postupně ji celou. Umírala patnácti minut, závaží z jejího těla bylo odstraněno až po šesti hodinách. Margaret bylo 30 let. V roce 1970 byla papežem Pavlem VI. prohlášena za svatou.
 

Robert Catesby

Robert Catesby – uber charismatický chlapík, ten typ člověka, který vás přesvědčí o své pravdě, přestože jste byli přesvědčení o úplném opaku. Lidé, kteří se s ním setkali, hovoří až o mesijášském vzledu a působení na ostatní. Také nebyl žádný troškař, údajně to byl jeho nápad vyhodit do povětří Westminster v den zahájení parlamentní sezony. Ten den se bude pod jednou střechou vyskytovat král, poslanci, ministři, soudci, většina protestantské aristokracie, nejbližši příbuzni panovníka a členové tajné rady, kněží….wow to by byl mazec! Za vlády Elizabeth se přitom vůbec neměl špatně – měl skvělé konexe, pověst elegantního šlechtice, zdatného šermíře, okouzlujícího muže. Proti Catesbymu hrála jedna jediná, zato zásadní. věc – jeho katolicismus. Nikdy se s ním netajil. Většina katolíků svoji víru za Elizabeth tajila, někdy dokonce chodili do kostela se svými protestantskými sousedy. Ne tak Catesby. Byl součástí společenství bohatých katolíků, kteří se odmítali podřídit (recusants). Za nedocházení do správného kostela platili vysoké pokuty. Svoje děti posílali do katolických škol v zahraničí.Katolické bohoslužby se neobešly bez kněžích, kteří chodili od domu k domu a kázali. Bylo to extrémně nebezpečné pro všechny zúčastněné. Zdaleka nešlo jen o pokuty. Mučení a veřejné brutální popravy katolíků byly běžné. Ti snášeli všechna příkoří, protože věřili v lepší budoucnost. Zejména díky bule, ve které papež exkomunikoval Elizabeth a nabádal katolíky, aby se jí zbavili. Catesby se zradikalizoval po smrti své milované manželky, vlastní smrt pro něj byla tak trochu požehnáním. Nezbývalo mu nic, pro co by mohl žít. Smrt si zaranžoval podle sebe. Smrtelně raněn ze střetu s královským vojskem se odplazil do nejbližšího domu, vzal si krucifix, ulehl s ním na zem a takto mučednicky zemřel.

Guy Fawkes

Poster boy spiknutí. Masku Anonymus zná každý. Fawkes se narodil v Yorku v severní Anglii jako druhý ze čtyř dětí do spořádané protestantské rodiny a do svých 8 let byl protestant. Po smrti otce (Edward Fawkes) se jeho matka (Edith Jackson ) provdala za Dionise Bainbrigge, zapáleného katolíka. Na Guye musel zapůsobit opravdu hodně, když konvertoval ke katolicismu v době, kdy většina lidí dělala opak. Guy prodal domy, které zdědil, aby mohl odcestovat na kontinent a bojovat za obranu katolické víry v Evropě (!!!). Nedosáhl vysokých hodností, ale byl považován za statečného, zdatného a spolehlivého vojáka. Pro tyto vlastnosti byl velmi oblíbený, stejně jako pro jeho oddanost katolicismu Byl také velmi pohledný, vysoký, vytrénovaný, dobře stavěný, s hnědo zrzavými vlasy (ve zkratce – Angličan jako poleno). Právě tehdy se z něj stal odborník na budování tunelů a střelný prach. Ten se v té době musel vyrábět, nebylo možné si koupit hotový. Jinak by si ho samozřejmě mohl pořídit každý trouba. Spiklenci si Fawkese vyhlédli právě i pro jeho působení v zahraničí. V Anglii byl neznámý, mohl se tedy volně pohybovat a nakupovat věci pro plánovaný ohňostroj. Skupina militantních katolíků žijících v Londýně byla poměrně malá, všichni věděli, kdo tam patří. 4.listopadu (nebo prvního?) v noci našli královi ozbrojenci v chodbě pod budovou parlamentu hromadu dřeva na podpal a chlapíka, který uvedl, že se jmenuje John Johnson a je sluhou Thomase Percyho. Percy byl známý radikalní katolík a zmínka o něm vedla k dalšímu podrobnějšímu prohledání prostor pod parlamentem „John Johnson“ byl přistižen na sudech střelného prachu, obutý v jezdeckých botách s ostruhami, prozrazující jeho další plány. Na ty nedošlo, Guy byl zatčen a ve vězení podroben nelidskému mučení . Své spolubojovníky prozradil až po několika dnech, za což si vysloužil obdiv svých mučitelů a tak trochu i krále. James vyslýchal Guye osobně, což nebylo zrovna obvyklé, dalo by se říct, že to bylo naprosto ojedinělé.

John a Christopher Wright, Robert a Thomas Wintour, Thomas Percy, Guy Fawkes, Robert Keyes, Thomas Bates, John Grant, Ambrose Rookwood, Sir Everard Digby a Francis Tresham.

K prvnímu setkání spiklenců došlo 20. května 1604, v Duck and Drake Inn v Londýně. Robert Catesby, Thomas Wintour, John Wright, Guy Fawkes a Thomas Percy tu složili přísahu mlčenlivosti na modlitební knížku. Hned od začátku bylo jasné (ne jim samozřejmě), že radikální katolíci nemají šanci dlouhodobě uspět. Byli naprosto odtrženi od reálného světa. Většina anglických katolíků se bála a alespoň na oko se přizpůsobila. Se zahraniční pomocí také nemohli počítat. Španělsko, nejmocnější katolická velmoc, bylo v Anglii nenáviděno prakticky všemi. Druhá katolická velmoc, France, podepsala s Anglií smír, takže ani odtud se nedala čekat pomoc. Angličtí katolíci si tedy museli pomoct sami. Součástí spiknutí byl únos 9 leté Elizabeth, Jamesovy dcery, z opatství Coombe a umístit ji na trůn Anglie – a pravděpodobně i na trůny Irska a Skotska – jako katolickou panovnici. Elizabeth vybrali po důkladném zvážení. Počítali s tím, že princ Henry zahyne po boku svého otce. Charles byl vnímán jako příliš slabý (ostatně se teprve učil chodit) a Mary příliš mladá. Na druhé straně Elizabeth se již účastnila formálních akcí. Bystřejším je jasné, že Elizabeth byla budoucí „Zimní královna“ česká. Původně mělo dojít k zahájení parlamentu v lednu 1605. Epidemie moru způsobila, že se královský dvůr přemisťoval, aby se epidemii vyhnul. Jako nový termín byl určen 5.listopad 1605. Radikální časový posun nedělal dobře střelnému prachu, který musel být vyměněn. Pronajmout si místnosti pod parlamentem nebylo nic divného. Chodit do a z parlamentu taky ne, spousta lidí tam nosila spoustu věcí, např. různé petice. Běžně se tam ale nenosilo 36 barelů výbušniny (odhadem měl tento černý prach účinnost 1 TNT). Už jen z tohoto důvodu je pro mě těžké věřit, že nikdo z králova okolí o spiknutí nevěděl. .

Lord Monteagle

Jedním z účastníků otevření parlamentu měl být také Lord Monteagle. Jednoho říjnového večera mu byl doručen anonymní dopis, ve kterém je varován, aby se v žádném případě neúčastnil otevření parlamentu, zmiňoval se o „velké ráně“, kterou parlament utrpí. Monteagle byl bývalý katolík a pravděpodobně v srdci jím zůstal. Ještě v létě 1605 čile korespondoval s Catesbym na téma katolíci a nový král. Jeho kariéra byla na vzestupu, nicméně byl stále podezřelý. Ihned po obržení dopisu s ním běžel za Robertem Cecilem. Ten když přebíral od Monteagela dopis, nebyl vůbec překvapený, spíš to vypadalo, že dopis čekal. Kdo ho ale napsal? Hlavním podezřelým z napsání dopisu byl Francis Tresham, poslední rekrut spiklenců. Rekrutován byl pro své nedávno zděděné bohatství. Tím byl zároveň nejslabším článkem, měl nejvíc co ztratit. Catesby a Thomas Wintour si Treshama zavolali na kobereček. A uvěřili mu jeho nevinu. Možná to tedy nebyl Tresham? Po neúspěchu spiknutí strávil Tresham týdny v Toweru psaním dopisů Cecilovi, v nichž trval na tom, že byl celou dobu proti spiknutí, a dokonce nabízel pomoc s vyšetřováním, ale o dopisu nikdy nepadlo ani slovo. Zvláštní, že? Podezřelých bylo minimálně tolik, kolik bylo spiklenců. A jejich rodin. A přátel. Napsal snad dopis sám prohnaný Monteagle? Pokud tušil, že se něco děje, a bál se, že bude zapleten (koneckonců se s mnoha spiklenci znal), byl by takový dopis skvělým způsobem, jak zabránit spiknutí, prokázat svou nevinu a potvrdit věrnost králi. To se mu splnilo, James ho odměnil přízní a velmi štědrým důchodem. Dokonce Ben Johnson složil báseň na jeho počest. Mnoho historiků věří, že autorem dopisu byl Cecil sám. Byl by to skvělý způsob, jak oficiálně „objevit“ zápletku, aniž by musel odhalit jakýkoli z jeho zdrojů. Existuje nespočet dalších možností. Byla to Catesbyho sestřenice Anne Vaux? Nebo konspirátor Thomas Percy? Nebo Monteaglova sestra Mary? Napsal to sám James VI, aby byl veleben za to, že zachránil tolik životů? Nikdo neví. Historická detektivka se zatím otevřeným koncem.

Robert Cecil

Cecil buď věděl o spiknutí od začátku (Měl špiony po celé Anglii i většině evropských zemí) nebo ho dokonce sám zinscenoval, aby nachytal radikální katolíky při činu a vypořádal  se s nimi jednou provždy. A taky aby se stal pro Jamese ještě více nepostradatelným.Většina spiklenců opustila Londýn, jakmile se dověděla o Fawkesově zatčení. Holbeche House u Warcesteru byla konečná pro většinu spiklenců včetně Catesbyho a Percyho, kteří zahynuli v přestřelce. Těsně předtím se snažili využít zbytků střelného prachu a uprchnout. Ale někteří lidé jsou opravdu nenahraditelní. Třeba Guido Fawkes. Toho by nikdy nenapadlo sušit navlhlý střelný prach nad otevřeným ohněm…..Zbylí spiklenci byli zatčeni a převezeni do Londýna, kde byli mučeni a popraveni oním nechutným způsobem, určeným pro velezrádce. Robert Cecil popravy sledoval a byl ohromen statečností vzbouřenců. Zemřeli jak žili, s katolickou motlitbou na rtech. Jako poslední byl vlečen Guy Fawkes. Byl na tom kvůli permanentnímu mučení hodně zle. Poslední bitvu se svými mučiteli však vyhrál. Vypětím posledních sil se při cestě na popraviště odrazil, spadl a zlomil si vaz.

Bylo spiknutí opravdové nebo to byl od začátku ďábelský plán Roberta Cecila? Já bych vsadila na to druhé.