Dobrovolnice pomáhá i rok a půl po tornádu. Rozhoduji se srdcem, říká

  8:08
Druhý advent v provizorních podmínkách prožívají lidé v jihomoravských obcích zasažených tornádem. A spolu s nimi i dobrovolnice Barbora Zdráhalová, přestože trvale žije v Míškovicích na Kroměřížsku, tedy i sto kilometrů dál. Do postižených obcí ale stále dojíždí několikrát týdně. I za to jí patří titul Žena roku 2022.

Žena roku Barbora Zdráhalová z Míškovic pomáhá lidem na jižní Moravě, které postihlo tornádo. | foto: Ivana SolaříkováMAFRA

Před rokem měly děti v Hruškách, Lužici, Moravské Nové Vsi a Mikulčicích obrovskou starost: Jak je Ježíšek najde, když nejsou doma?

Vánoce totiž trávily v provizorních podmínkách, když jejich domovy o půl roku dřív zničilo tornádo. Letos už věděly, že když je našel loni, najde je znovu. Část lidí v zasažených obcích totiž pořád nemá vlastní střechu nad hlavou.

„Příští Vánoce už ale budou všichni doma,“ říká s přesvědčením Barbora Zdráhalová, jedna z mála dobrovolnic, která v oblasti zůstává i rok a půl po neštěstí.

Žena roku Barbora Zdráhalová z Míškovic pomáhá lidem na jižní Moravě, které postihlo tornádo.

Se svou rodinou žije v Míškovicích, a přestože má dva malé kluky a zaměstnání, dokáže věnovat čas i hromadě dětí o sto kilometrů dál.

Měsíc co měsíc pro ně shání dárky k narozeninám, aby ulehčila rodičům, kteří mají starosti s opravami domů. A také organizuje předvánoční akce. Třeba Mikulášskou, na kterou přivezla i divadlo a mažoretky. Nebo vánoční hrabárnu.

„To je stan, ve kterém je hromada hraček a knížek a děti si tam vyberou dárek, který se jim líbí,“ vysvětluje. Funguje to perfektně, děti neomylně sáhnou po hračce, která je akorát pro ně. Nejmladší rozeberou plyšáky, zatímco knížky pro youtubery nebo stavebnice nechají starším. Nápad na hrabárnu vznikl během nejvypjatějších chvil, když se odklízely trosky domů.

„Kamarádky překračovaly hromady věcí, které jsem dovezla, a jedna si povzdechla, že se to musí všechno přehrabat,“ vysvětluje Zdráhalová. „A z toho vznikl nápad nechat hrabat děti, pro které je to zábava. Je to neuvěřitelný pohled, hemží se kolem hraček jako mravenečci.“

Celý den v jednom kole, pak spánek na matraci

Sama prý byla dítě umanuté a byla s ní těžká domluva.

„Aspoň to tak vždycky říká maminka,“ směje se. „Asi na tom něco bude, vždycky se rozhoduju podle toho, co říká srdce, a rozum už si s tím pak musí nějak poradit a připojit se,“ odpovídá na otázku, kde bere sílu dál pomáhat i rok a půl po neštěstí. Tak vytrvalých dobrovolníků zůstala lidem v zasažených obcích jen hrstka.

Každý týden tady tráví tři čtyři dny. Ty zbylé je doma s rodinou a v práci, kterou si jako živnostník může naplánovat. „Navíc den má 24 hodin,“ směje se.

V létě s sebou brávala na Hodonínsko i syny. „Ale teď už na to není počasí,“ upozornila. „Spíme na matracích na základových deskách a celé dny někde lítám a sháním, co je potřeba.“ Prakticky nonstop komunikuje se sponzory a dárci, shání úplně všechno. Kromě věcí pro děti hlavně materiál na stavby, řemeslníky a peníze. Ty chybí citelně hlavně proto, že se ceny materiálů utrhly z řetězu.

„Teď jsme kupovali hřebíky na laťování střechy garáže. Stály pět a půl tisíce korun. Jen hřebíky,“ vypráví. Peníze berou z transparentního účtu, který je stále otevřený. Jenomže už do něj přispívá jen málokdo. Když se tam objeví pár tisícovek, je to štěstí. Platí se z nich třeba benzin do motorových pil, drobný materiál, nářadí. Když chybí, dávají dobrovolníci ze svého. Loni sehnali i vánoční stromečky a ozdoby. Pečou cukroví, na Mikuláše vařili zelňačku.

Odhadem 60 procent lidí, kteří přišli o střechu nad hlavou, už je zpátky doma. I když domy nejsou zařízené, na podlaze je holý beton nebo chybí kuchyňská linka, jsou doma. Zbývajících 40 procent ještě staví. To znamená ledacos – od sotva dokončené základové desky po hotovou hrubou stavbu. Buď chyběly peníze, nebo se složitě a dlouze vyřizovala stavební povolení.

„Pomoc od státu byla chaotická. Někdo dodal doklady a uspěl, jiný dodal totéž a žádost mu zamítli,“ popisuje Zdráhalová, co vyposlechla od místních lidí.

Do příštích Vánoc musí být hotovo

Navíc byla finanční pomoc ukrytá za hradbou papírování. „V té situaci by člověk čekal, že stát nabídne jednoduchý systém, ale to se nestalo,“ míní. „Tornádo holt přišlo nevhod, před volbami.“

Jestliže loňské Vánoce poznamenal prožitý stres, letos se na lidech podepisuje obrovská únava. Doléhá na všechny, adrenalin už vyprchal, síly došly. Nejen těm starším, ale všem. Lidé potřebují cítit podporu, vědět, že na to nejsou sami, že pomocníci neodešli docela.

Za svou činnost získala Zdráhalová titul Žena roku 2022 v kategorii Dobré srdce. Sama za sebe si ocenění k srdci nebere.

„Snad ale pomůže připomenout, že pořád není hotovo, že lidé ani rok a půl po řádění tornáda nemají kde bydlet,“ uvažuje.

Z oblasti neodejde, dokud nebudou všichni doma. „Do příštích Vánoc to musíme zvládnout, prostě musíme,“ věří.

Tornádo, které v létě roku 2021 během několika minut zpustošilo čtyři obce na Břeclavsku a také dvě místní části Hodonína, přineslo smrt šesti lidem, zranění se počítala na stovky. Zároveň zničilo na 200 domů a dalších staveb. Materiální škody se odhadují na 15 milionů korun. Na českém území šlo o historicky nejsilnější evidované tornádo.