Nesnesitelná letní vedra, hořící lesy, nedostatek vody – Česká republika je postižena podobnými klimatickými dopady jako Německo. Pomalu se mění i zpravodajství. S klimatickým skepticismem a obviněním z aktivismu se stále setkávají především jednotliví klimatičtí novináři. Příspěvek Eleny Kolbové, která pracovala v rámci stipendia Mezinárodních novinářských programů 8 týdnů v českém týdeníku Respekt.
„Ještě nedávno jsme museli mnoha lidem v České republice vysvětlovat, že klimatické změny způsobené člověkem existují“, říká český novinář Filip Rambousek. Společně s kolegou Štěpánem Vizi připravuje česko-německý klimatický podcast „Karbon„, jehož cílem je zvýšit porozumění pro středovýchodoevropský pohled na klimatickou krizi.
„Hmatatelné dopady klimatické krize v České republice usnadnily novinářům sdělení, že adaptace je nutná“, dodává Rambousek.
Toto jsou nejnebezpečnější body zvratu klimatu
Stejně jako Německo byla i Česká republika v loňském létě postižena extrémními vlnami sucha. To vedlo k nedostatku vody a rozsáhlým lesním požárům. Podle průzkumů je nyní většina obyvatel České republiky přesvědčena o existenci klimatické krize způsobené člověkem.
Je však obtížnější sdělit, že musí být také sníženy emise. „Toto téma je mnohem abstraktnější“, vysvětluje Rambousek. Česká republika je vysoce industrializovaná a mnoho pracovních míst závisí zejména na automobilovém průmyslu. Podle výzkumné služby Evropského parlamentu byly v roce 2019 české emise skleníkových plynů na obyvatele třetí nejvyšší v EU.
Jedním ze způsobů, jak snížit emise, jsou obnovitelné zdroje energie. Ale psát o tom, že Česko bude jednou stoprocentně poháněno obnovitelnými zdroji, je „jako sci-fi“, upozorňuje novinář Jiří Nádoba. Je redaktorem pro energetiku a ekonomiku v českém týdeníku Respekt.
Jaderná energie místo obnovitelných zdrojů
V českém energetickém mixu dosud převažují fosilní zdroje jako je uhlí, zemní plyn a ropa. Následuje jaderná energie – obnovitelné zdroje energie tvoří méně než 6 % (v Německu to v uplynulém roce bylo 51,6%, pozn. PQ). Aby se v příštích letech snížila závislost na fosilních palivech, zaměřuje se česká vláda na jadernou energii a plánuje výstavbu tzv. jaderných minielektráren, neboli malých modulárních reaktorů.
České a německé názory na jadernou energetiku se značně liší. „Většina lidí v České republice je pro rozšíření jaderné energetiky“, upozorňuje novinář Jiří Nádoba.
Pohled na českou krajinu ukazuje, že že vrcholky kopců jsou většinou přerušeny jen křovinami a ohradami pastvin. Široko daleko nejsou vidět žádné větrné turbíny.
„Češi si obnovitelné zdroje energie spojují s podvody a korupcí“, vysvětluje Nádoba. Již kolem roku 2010 proběhl v České republice solární boom, na kterém vydělali především jednotliví investoři. V České republice mnoho investorů do solárních elektráren neexistuje. Český solární program byl monopolizován velkými společnostmi.
Kromě toho panuje rozšířený mýtus, že Česká republika nesplňuje geografické podmínky pro obnovitelné zdroje energie, protože v zemi není dostatek větru a slunce, dodává Nádoba. „Češi si myslí, že jsou velmi malá země, která toho v ochraně klimatu moc nezmůže.“
Nádoba kdysi napsal text o dánském plánu vybudovat ostrov obnovitelných zdrojů energie. Nedávno za tento článek obdržel českou novinářskou cenu za ekologii „Ekopublika“. Týdeník, pro který píše, se často zabývá otázkami klimatu. „Někteří čtenáři nás právě proto nazývají progresivními nebo klimatickými aktivisty“, vypráví Nádoba.
Nová generace
Na východě České republiky, v Brně, pořádá Žaneta Gregorová na Masarykově univerzitě první český seminář klimatické žurnalistiky. Podle Gregorové se v posledních letech v českých médiích zvýšil počet zpráv o klimatu. Zmiňovaná témata jsou však spíše lokální než globální. Zejména bulvární média často postrádají základní informace o klimatické krizi nebo klasifikaci extrémů počasí.
Gregorová listuje zprávami o klimatu, které její studenti napsali během semináře. Je o aktivismu, greenwashingu a českých uhelných regionech. Chce vychovat novou generaci klimatických novinářů.
Protože „čeští novináři, kteří dnes informují o klimatické krizi, se často za klimatické žurnalisty nepovažují“. Většina redakcí nemá klimatickou sekci, říká Gregorová. Proto v České republice dosud neexistuje ani celostátní síť klimatických novinářů.
V jiných evropských zemích je to právě celostátní síť, která vždy dává nové podněty pro informování o klimatických otázkách. Ve Francii, Rakousku a Německu byly pro toto odvětví vydány tzv. klimatické charty.
V České republice se však klimatický reporting také postupně rozvíjí. Do budoucna tedy má pravděpodobně velký potenciál i intenzivnější vnitrostátní spolupráce českých klimatických novinářů, ale i přeshraniční kooperace.
