S Upíry vlastně dost apeluje na českého diváka, protože hlavní záporák se jmenuje Jan Válek. Na našem území žil ve 14. století. Původem byl kněz, jenže pak ... chtělo by se napsat, že sešel na temnou stranou síly, ale to by nebyla tak docela pravda. Pro ty, kdož dávali při dějepisu ve škole pozor, není nijak obtížné si představit, že za panování Jana Lucemburského naše země zrovna nevzkvétala. A tak Válek začal navádět sedláky k rebeliím, za což byl upálen. Za normálních okolností by tohle byla konečná. Ale tady nešlo o normální okolnosti. 

 

Nemalou porcí svědků a svědkyň byl viděn, jak se v noci toulá po pražských uličkách a zabíjí lidi tím, že jim vysává krev. Autority přikázaly, že není jiné řešení, než jej exhumovat. Ke zděšení všech přítomných byl hrob prázdný. Zřejmě se jednalo o vůbec první případ vampirismu. Když se Válka podařilo dopadnout, byl odvezen do města Berziers v jižní Francii, kde na něm byla provedena brutální forma exorcismu. Ale něco se pokazilo a zůstala jenom nelidská temnota jeho duše. Šest set roků poté jej zajímá pouze to, aby se zmocil berzerského kříže, s jehož pomocí může dokončit rituál, po kterém bude imunní vůči dennímu světlu. Jeho moc a nadlidské schopnosti pak dosáhnou absolutní výše, takže bude nepřemožitelný. 
 

 










 

Zabránit tomu, aby se zlo ujalo vlády nad světem, mají katolickou církví orgazované skvadry, z nichž jednu vede Jack Crow. Jméno vskutku symbolické, protože se překládá jako "Vrána", o které se více dozvíme tady. A není ani tak důležité, že se iniciály shodují s režisérovými. Stejné totiž má někdo, o kom tento muzikál hovoří jako o opravdové superhvězdě. A když už jsme u jmen, v češtině Válek samozřejmě odkazuje na válku. Nicméně zároveň evokuje démona Valaka, který přidělal spoustu starostí Warrenovým v hororu V zajetí démonů 2. 

 

Každopádně, na úvod se Jack se svým týmem (ve kterém nechybí ani v devadesátkách mimořádně hvězdný Cary Hiroyuki-Tagawa, jehož si pohříchu pořádně ani nevšimneme, na rozdíl od Henryho Kingiho) vydává do odlehlého doupětě, o kterém ví, že je plné upírů. A kdo ví, možná se v něm nachází i sám kníže, jehož je třeba zničit. Ačkoli se nedozvíme, kolik takových Válků po světě chodí. A nemůžou být někteří ještě mocnější? To, že byl první, ještě přece automaticky neznamená, že je nejmocnější. Zároveň se nedá tvrdit, že by se tvůrci pokoušeli o nějakou inovaci žánru, jako to později přededli například bratři Spierigové se Svítáním, Neil Jordan s Byzantiem a samozřejmě Stephanie Meyer se Stmíváním, ale tímto směrem se dál rozhodně vydávat nebudeme. 

 

Raději se vraťme na k úvodní sekvenci, kterou můžeme směle oznažit za jednu ze tří nejintenzivnějších, co se těch otevíracích ve filmech Johna Carpentera týče. Svou zásluhu na tom má vedle jasné režijní vize také střihač, architekt a kromě nich také kameraman Gary B. Kibbe, jenž s Johem pracoval hned na sedmi projektech. Radost sledovat, jak precizně a zlověstně může fungovat pouhý nájezd kamery na zavřené dveře. Ve výčtu nesmíme vynechat ani maskéry, kteří měli na starosti speciální make-up. Pro Upíry byli znovu osloveni Greg Nicotero, Howard Berger a Robert Kurtzman, kteří jsou ve svém oboru absolutní špičkou a při jejich účasti se proto nikdy nemůže stát, že by daný biják byl vyloženě špatný. 
 

 










 

Samozřejmě Upíři mají k nějaké nedokonalosti hodně daleko, byť je možná škoda, že se po tom úvodu postupně čím dál víc odchylují od hororového žánru. Ačkoli pořád připomínají Od soumraku do úsvitu, na jehož vzniku se výraznou měrou podílel právě Kurtzman, protože si na něm chtěl vyzkoušet, resp. na něm chtěl posunout hranice svých maskérských schopností. Tady se z tohoto pohledu nic neposouvá. John Carpenter byl však odjakživa velkým fandou westernů. A žádný jiný počin, na kterém kdy pracoval coby režisér, mu neumožňoval se vizuálně tolik přiblížit svému oblíbenému žánru. Finále se dokonce odehrává ve stejném městě, kde se deset roků předtím natáčely Mladé pušky, skoro deset roků poté 3:10 Vlak do Yumy a dvacet roků před Upíry sem zavítal se svým Konvojem i Sam Peckinpah. Tenhle biják bývá shodou okolností někdy označován jako "Divoká banda s upíry", ovšem to je dosti odvážné tvrzení. 

 

Třeba jenom tím, že tam se sice do popředí dostávají Pike Bishop a Dutch Engstrom, nicméně dobrý obrázek si můžeme udělat i o zbylých dvou členech, kterými jsou bratři Gorchové. O členech bandy Jacka Crowa se nedozvíme nic. Výjimku tvoří akorát Montoya (Daniel Baldwin ve své suverénně nejlepší roli), který přežije Válkovu návštěvu a který pomáhá se štětkou Katrinou, protože byla pokousána, díky čemuž během následující nevyhnutelné proměny vidí věci, které vidí i Válek, což je pro protagonistu hodně užitečné. Scéna, kdy k pokousání dojde, nepostrádá sexuální podtext, který je pro upírské produkty docela typický - nejen co se týče filmů, nýbrž i knih, jak ostatně uvádí i tato. 

 

Pro hlavní roli prapůvodně připadal v úvahu Dolph Lundgren. Jenže to bylo ještě v době, kdy měl režírovat tvůrce Highlandera a Resident Evilu: Zánik a děj se měl odehrávat v budoucnosti. John Carpenter si představoval spolupráci s Brucem Campbellem, jehož proslavila série Evil Dead. Jake Crow nakonec vypadá jako James Woods, který si v devadesátkách připsal na konto několik velice kvalitních zářezů, avšak kvůli svému agentovi přišel o možnost zahrát si v Gaunerech. V Upírech ztvárňuje jednoho z těch frajerských hrdinů, se kterými chlapi nemají problém se ztotožnit a ženy je obdivují. Ten recept na sympatické drsňáctví je přitom celkem jednoduchý - sluneční brýle, stylová bunda, cynické hlášky a schopnost zacházet se zbraní, v tomto případě včetně kuše a kůlu, který nutno zabodnout přímo do srdce a sluníčko pak zařídí zbytek. 
 

 










 

Ještě důležitější, než představitel hlavního hrdiny, častokrát bývá jeho nepřítel. Upíří rozpočet dosáhnul na 20 milionů dolarů, což v kariéře Johna Carpentera představuje nadprůměr, nicméně přesto si uchovávají nezaměnitelně béčkový look, tolik typický pro jeho filmografii. A stejně tak platí, že unikátní je i soundtrack, ač trochu připomíná hudební motiv z They Live. Ne, že by Thomas Ian Griffith svým vzezřením nesplňoval představu o ambiciózním upírovi s ambicí stát se všemocným, ale jistě by se bývali našli vhodnější adepti. Vlastně by ani nemuseli být z hvězdného ranku. Na druhou stranu pořád lepší, než obsazení Richarda Roxburgha do role Drákuly ve Van Helsingovi. A snad pro zajímavost dodejme, že týpka, kterému na benzínce ukradnou auto, si v cameo úloze střihnul Frank Darabont, jenž měl po natáčení Vykoupení z věznice Shawshank a krátce před Zelenou mílí. 

 

Upíři si pro nás bohužel připraví pár nepříliš šťastných rozhodnutí. Nepravděpodobná romantická linka je ještě dobrá, protože Sheryl Lee jest opravdu k nakousnutí, ale vývoj, jakým si projde otec Adam a jeho nesváry/přátelství s Jackem, se pohybuje spíše už za hranicí uvěřitelnosti. Zároveň bohužel platí, že akční sekvence mají sestupnou tendenci, místo toho, aby vygradovaly během napínavého finále, ve kterém se podle všeho nejedná o nic menšího, než o osud celého lidstva, na kterém se negativně podepisují i církevní představitelé. Scenárista si rovněž mohl odpustit některé zbytečné "rádobyhrdinské" repliky, a taky by bylo dobré, kdyby z postav občas nedělal hlupáky, čemuž se nevyhne ani hlavní hrdina, čímž je narušován jeho cool status, kvůli kterému se prostě nemůže Snakeovi Plisskenovi či Desolation Williamsovi, tedy dalším drsňákům z tvorby Johna Carpentera, při nejlepší vůli vyrovnat. Upíři si přesto uchovávají dostatek fajnových a vpravdě zajímavých momentů, a také kvality (evidentně jak v dění před kamerou, tak za ní) na to, aby ve větší míře splnili očekávání. A dokonce si vysloužili dva sequely, z nichž ten první podpořil John coby výkonný producent, jelikož režíroval jeho kamarád Tommy Lee Wallace, jemuž se podařilo ke spolupráci přizvat Diega Lunu, Jona Bon Joviho a Arly Jover (Masaryk). Jedná se o takovou příjemnou žánrovou jednohubku, kdežto na trojce se nízký rozpočet podepsal až příliš. 

 

FOTO: cinema.de