Specifické poruchy učení (SPU) jsou zhruba z padesáti procent zapříčiněny geneticky, vliv na jejich rozvoj u dětí však mohou mít i další faktory – negativní vlivy v těhotenství, komplikovaný porod, poranění mozku nebo například násilné přeučování leváctví. Nejčastější je diagnóza dyslexie, která také svým nositelům nejvíce komplikuje život, především tehdy, pokud se ji do dospělosti nenaučí kompenzovat. Dyskalkulii mohou dospělí řešit kalkulačkou a při dysgrafii pomůže psaní na počítači, čtení se však v běžném životě vyhýbá jen těžko.
Čtenáři se nerodíme
„Denně potřebujeme číst a psát,“ říká docentka Lenka Krejčová z pražského DYS-centra, která se ve své práci denně setkává s projevy specifických poruch učení. „Přitom je zapotřebí si uvědomit, že jde o dovednosti, které jsme si jako společnost vymysleli (podobně jako jízdu na kole nebo plavání), nejsou vrozené. Jinými slovy, není přirozené, že si je každý osvojí.“ Laicky podle ní pro tyto dovednosti musíme „mít buňky“.
