napsal Leo K.

Vít Vojta sinolog, právník, překladatel…končí svou noticku Čína pouští na začátek roku Zajíce do svých kin Marvel i Avatar slovy:

Jako dvě globální velmoci si Spojené státy a Čína nakonec v hollywoodské tématice zachraňování světa bojem proti zlu zvenčí docela rozumí. To jen u nás neustále zachraňujeme svět likvidací vnitřního nepřítele, tedy jiných Čechů s nesprávnými názory.

Jenom u nás…A skutečně. Boj proti vnitřní reakci – tímto názvem v organizačním schématu Ministerstva národní bezpečnosti z roku 1950 v bodě č. 4 je uveden boj, který vede v patrnosti všechny činitelé bývalých politických stran, osoby vyakčněné, uprchlé do ciziny a jejich příbuzné, teroristy, ilegální pracovníky, atd. 21. února 1948 bylo vydáno usnesení po dobu vládní krize o zřízení politické, organizační a propagační komise, tzv. komise pro bezpečnost. StB své informace přísně utajovala, často sama vytvářela kategorie nepřátel, nežádoucích osob. Tento „jejich“ jazyk ale nehovoří nic o tom, co reprezentovalo realitu tehdejších občanů. Pravda se zastírala používáním konspiračních metod a utvářením fikcí, které předkládali obyvatelům. Informace byly předávány jazykem plným ideologie. Komunistická propaganda vedla společnost k nalezení a odstranění jejího – svého nepřítele. nepřítele, kterého sama přivedla do značné míry na svět tím, že jej popsala v jeho různých podobách. K boji proti vnitřnímu či vnějšímu nepříteli, který byl KSČ nejdříve určován, hanoben a nakonec postupně likvidován podle sovětského vzoru.

Teorie vnitřního nepřítele byla importovaným „stalinským“ prvkem. Proces s vedením „protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským“ byl pořádným hřebíkem do rakve samostatné KSČ. Nicméně se stal východiskem vždy, když si „strana“ nevěděla rady.

Vnitřní nepřítel je od dob, co byl imputován stalinským režimem Sovětského svazu u nás nesmírně populární a i po převratu z konce roku 1989 široce používán. Ať šlo o „mobilizaci demokratických sil“(proti komu?) ve volbách z dob vlády Václava Klause, Miroslava Topolánka, Petra Nečase nebo Petra Fialy.

Nedosti na tom. 1. prosince 2022 – Stát musí čelit nepřátelské hybridní válce vedené i prostřednictvím dezinformací, nelze ale zavádět cenzuru. Ve Sněmovně to řekl premiér Petr Fiala (poučený, že cenzura je fuj) při projednávání písemné interpelace Patrika Nachera, která se týkala cenzury na sociálních sítích a omezování svobody slova.

Nacher se tázal například na to, zda se boj proti dezinformacím nepromění na boj proti nepohodlným názorům. „Úkolem vlády určitě není zavádět cenzuru a já bych byl první, kdo by se proti tomu postavil,“ zdůraznil Fiala. Stát podle něho ani nechce omezovat veřejnou debatu. „To co je určitě potřeba, je čelit nepřátelské hybridní válce, která je vedená na našem území i prostřednictvím dezinformací,“ uvedl premiér. Vláda v této věci podle něho postupuje tak, že předkládá informace, které odpovídají realitě. „Neděláme to tím, že bychom někoho omezovali, že bychom něco zakazovali,“ dodal. Poukázal také na to, že jeho kabinet navazuje v čelení hybridním hrozbám na dokumenty přijaté k této záležitosti předchozí vládou Andreje Babiše (ANO) a postupně plní úkoly, které z nich vyplývají. Patří k ním podle ministerského předsedy také zpracování právní úpravy pro posílení možností České republiky čelit dezinformacím a vytvoření systému strategické komunikace státu. „Stát má i v tomto smyslu chránit své občany a svoji bezpečnost,“ řekl premiér.

„Neděláme to tím, že bychom někoho omezovali…“ Tak to ať vykládá holubům. Už za Protektorátu se vykládal vtip:„Tady gestapo, otevřete, nic se vám nestane!“ Nepřehlédnutelným současným příkladem je prof. Petr Drulák. To je přesná analogie vyakčnění z padesátých let. Když Petr Fiala studoval v letech 1983 – 1988 češtinu a dějepis, zřejmě pozorně sledoval i Marxismus a Leninismus, takže úloha vnitřního nepřítele (když Strana neví jak dál) mu nebyla cizí. Jenom už to nejsou vyakčněné osoby a ti co uprchli do ciziny, ale je nutnost se mít na pozoru před příslušníky jiných politických stran a před ilegálními pracovníky a vůbec těmi, kteří vedou hybridní odboj.

Ptali jsme se, jestli lidé mají pocit, zda dezinformace souvisí se svobodou projevu(!) Zajímalo nás, jestli podle názoru populace mohou, ať už sami lidé, politici nebo zpravodajská média vědomě lhát ve svých příspěvcích. A zhruba čtvrtina populace nám říká, že ústavně zaručená svoboda projevu je i to, že oni osobně, politici, případně zpravodajská média mohou vědomě zveřejňovat nepravdivé informace, čili vědomě lhát. Takže v zásadě někteří vnímají dezinformace jako součást ústavně zaručené svobody projevu.

Ať je to jak chce (kamarád to jistí) a Vít Rakušan založil na ministerstvu vnitra KRIT – Krizový informační tým. „Dává doporučení pro proaktivní a krizovou komunikaci a nabízí vzorové výstupy pro média a sociální sítě,“ řekla mluvčí resortu Hana Malá. „Což se nebude líbit extremistům, teroristům a různým proruským švábům, na které si právě tahle jednotka bude chtít posvítit.“ (zdroj) Vít Rakušan, ministr vnitra.

Demokracie se přece musí bránit. Zvláště když jí podvracejí tací, které lze označit adjektivy zrádní, záškodničtí, bývalí, rafinovaní, protistátní a spolčují se s proruskou inteligencí. Jejich činnost je ilegální, záškodnická, maří výdobytky, sabotuje a rozvrací. Cílem je z důvodu převzetí moci přivést demokracii ke kontrarevolučnímu zvratu, obnovení závislosti na Rusku a za cenu války zničit mír. Typickým znakem ve všech textech je stupňování nepřátelské činnosti určených nepřátel. Tito nepřátelé rozvracejí důvěru obyvatelstva k vládě. Státu poškozují díky rozšiřováním nepravdivých zpráv, hanobením vládních činitelů a jiných představitelů státu.

Viz například: „… znevažování předsedy Senátu a předsedkyně Poslanecké sněmovny… má tendenci nahlodávat důvěru společnosti ve stát. A to ve chvíli, kdy čelíme tak vážnému ohrožení. A ty útoky budou pokračovat a budou ještě rozsáhlejší a masivnější, možná zrádnější, ale my na ně prostě musíme být připraveni reagovat.“ (zdroj) Michal Koudelka, ředitel BIS.

Masově znevažováni byli i prezident (Zeman), premiér vlády (Paroubek, Babiš) nebo veřejný ochránce práv (Křeček), přesto se vedení žádné bezpečnostní složky nevyjádřilo ve smyslu, který by připomínal doby cenzury a kriminalizace za pouhé názory.

Snaha v zastupitelské demokracii vyčlenit zastupitele a oddělit je od občanského prostoru jako svébytnou elitu je úděsnou tragikomedií, která sahá kam je možno. Zde například politolog Jan Bíba (Zástupce ředitele Ústavu politologie) demagogicky sáhnul k Iron Lady Margaret Tatcher:

V řadě současných diskusí nejen na levici se opakuje určitý myšlenkový stereotyp. Podle něj jsme prý svědky tvrdého útoku liberálních elit na nárok prostého lidu vládnout. Liberální elity jsou líčeny jako arogantní povýšenci, kteří urážejí lid na základě jeho (domnělé) nevědomosti, sní o omezení volebního práva a podobně. Tato rétorika opakuje, prohlubuje a potvrzuje rétoriku extrémní pravice a není jasné, proč by k tomu demokraté měli přispívat.

Za druhé, v reakci na přehnanou kritiku lidu jsme svědky nekritického přístupu k návrhům, které si falešně nárokují, že vrátí moc do rukou „obyčejných lidí“, jako je referendum, přímá volba politiků či jejich odvolání. V čem spočívá slepé místo demokracie? Tím slepým místem je totiž sám lid. Proč? Prostě proto, že žádný „lid“ neexistuje. Lid je nebezpečné slovo, které tím, že jej užíváme výlučně v jednotném čísle, naznačuje přítomnost jakési homogenní skupiny, která má nějakou vůli, zájem, jedná, je schopna činit politická rozhodnutí a podobně. Nic jako lid neexistuje – místo homogenního lidu společnost tvoří nepřeberné množství různých skupin, jednotlivců s rozdílnými zájmy, identitami a hodnotovými orientacemi.

To, že „lid“ do demokracie nepatří, se paradoxně ukazuje ve volbách. V okamžiku, který můžeme považovat za moment, kdy se lid má možnost nejvíce projevit. Během voleb, „svátku demokracie“, nevidíme lid, nevidíme jednat nějaký kolektivní útvar, ale vidíme pouze jednotlivce. Každý sám za sebe, odtržený od všech ostatních, za plentou hodí do urny volební hlas.

Tak podle Jana Bíbi lid do demokracie nepatří a nic jako lid neexistuje. Co tedy dělá v Ústavě ČR řádek 1) a 2) druhého článku?

1) Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.
(2) Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.
Jmenovanému politologovi patrně zatajili, že i když se množina (nazývaná lid) skládá z prvků s rozdílnými zájmy, identitami a hodnotovými orientacemi, zřejmě je nějaká entita, nějaký zájem spojuje, protože jinak by nemohli vytvářet určenou množinu. Alespoň doufám, že Jan Bíba nevěří na zlovolný Matrix, který ruší naší nobilitě spaní obrazem virtuálních postav v nekonečných řadách. Příklad s volbami je už úplně hloupý, protože u voleb nehlasuje „lid,“ ale jednotlivci. Odsazený projev je svědectvím úplného selhání základní logiky. Jestli je míněn vážně, tak nechápu jak může Jan Bíba vyučovat na prestižním ústavu.

Dojíždí nás i dědictví získané před osmnácti lety, kdy jsme se otevřeli Evropě a začali studenty učit evropanství, aniž bychom v nich vychovávali češství. Je například Česká republika stále ještě suverénním státem, je skutečně zdrojem veškeré moci lid? Nejen v našem případě, ale ani u mnoha států současné Evropy tomu tak ve skutečnosti není, a to ze dvou důvodů – ekonomických a politických. Ekonomickými důvody mám na mysli hlavně fakt, že demokratické státy Evropy se svojí nezodpovědnou finanční politikou ve skutečnosti staly závislými na soukromém kapitálu. Tahle věta není o Babišovi. Proti světovým finančním institucím hraje zcela pominutelnou roli. Ale v jejich prospěch pracují vládnoucí skupiny, které neuznávají žádné meze svých pravomocí, protože už nezastupují své voliče, ale vlastníky řídícího kapitálu.

To je důvod proč se snaží regulovat všechny aspekty veřejného a soukromého života.

Kdo je nakonec skutečným nepřítelem moci lidu? Ti, co káží vodu moci lidu a pijí víno evropské federalizace, nebo ti co brání tomu aby vláda byla pod důslednou kontrolou, když instituce tomu určené, parlament, soudy a média svoji úlohu neplní anebo jen liknavě.

Těžká odpověď. EU nám přináší v podobě jednotného trhu nepopiratelné výhody, ale její zelená ideologie hrozí fatálními dopady nejen nám, ale většině zemí EU. Tolerovat šílené a neodůvodněné předpoklady a závěry zelených fanatiků, tak jak to neodpovědně předvádí vláda Petra Fialy může skončit totálním debaklem. Už Karl Popper říkal:

„Neomezená tolerance musí vést k zániku tolerance. Jestliže uplatníme neomezenou toleranci i vůči těm, kdo jsou netolerantní, jestliže nebudeme ochotni bránit tolerantní společnost proti netolerantním lidem, pak budou tolerantní lidé zničeni a s nimi i tolerance.“

Jestliže se stát současně snaží regulovat všechny aspekty veřejného a soukromého života a snaží se tuto činnost dát do souvislosti s válkou na Ukrajině – jde zase jenom o demagogii. Ruská federace je autokratický stát – to bezpochyby, ale není totalitní. Následuje dokument, není to sci-fi, byl to výstup z totality:

Vůdcův hlavní stan, 3.3. 1942 v poledne

host: říšský vůdce SS Heinrich Himmler

(…) Na východní uzemí nesmíme pustit německé kantory, jinak ztratíme rodiče i děti. Ztratíme všechen lid, protože ty nabiflované vědomosti jim budou k ničemu. Nejlíp bude naučit je jen posunkovou řeč. Místní rozhlas je seznámí s tím, co mají vědět, hudbu budeme vysílat neomezeně. Jen se nesmí naučit duševní práci, nesmíme jim dovolit tisknout! Jak se tam projevilo požehnaní evropské kultury? Vznikem duchovního anarchismu! Nejšťastnější budou tito lidé tehdy, když je necháme v klidu. Jinak si vychováme nejzarytější nepřátele! (…)

Naše ohrožení totalitou nepochází z existence totalitních států, ale z faktoru, který objasnil už John Dewey:

Hlavní hrozbou demokracie není fakt, že existují totalitní státy, ale totalita v samotném člověku, jeho postojích a v institucích, která zapříčinila vítězství autority a vznik závislosti na vůdci.

Vysvětlím na příkladu: Petr Drulák, Petr Fiala, Václav Klaus a Josef Skála jsou zcela jistě pro nezanedbatelnou část obyvatel autoritami. Jakmile však řekneme, že jeden z nich (nebo jiný jeden z jiné řady) má stoprocentní pravdu, klíčí v nás semínko totality. Svoboda je v tom, že vážíme každé slovo jmenovaných a porovnáváme s vlastní zkušeností.

Výsledný vlastní názor se určitě nebude zcela krýt s názorem některého z jmenovaných, ale je skutečně váš a stáváte se tak necertifikovaným vnitřním nepřítelem.