Některé titulky jsou nežádoucí

To je hlavní rozdíl, mezi titulky, kterým se tyto speciální titulky liší od pouhého písemného překladu dialogů, kdy je cizojazyčný film v původním znění. Například když "zvoní telefon nebo /domovní zvonek, a postavy v místnosti na to reagují.

Příklad. Končí francouzská kriminálka v původním znění s českými titulky. V pracovně sedí politik, kterému právě policista dokázal zorganizování vraždy. Policista sdělí politikovi, jaký trest ho čeká, otočí se a odchází z místnosti, následuje střih a pak závěrečné titulky. Pokud je ale hned po střihu titulek (VÝSTŘEL), je všem zřejmé, že se politik zastřelil. Pokud takový titulek není, je to zřejmé pouze těm, kteří výstřel slyší a ostatní kroutí hlavou, že to nějak divně končí, že se ani politikovi nic nestalo a je to takový "roztřepený" konec. Prostě ty "neviditelné zvuky", nějakým způsobem posouvají děj nebo jsou důležité pro jeho pochopení.

Nežádoucí, nebo přímo otravné

Naučné titulky

Titulkář či titulkářka se snaží diváky poučovat a dělá z pořadu naučnou encyklopedii. Hodně to bylo k vidění v dokumentu "Občan Havel" na DVD. Postava řekla větu a u titulku bylo v závorce vysvětlení. Například za větou "To by nenapsala ani Božena Němcová”, bylo: (Božena Němcová - česká spisovatelka)

Naučně působí i titulek, kdy je divákům oznamován zvuk domestikovaného zvířete a v titulku je uvedeno to zvíře. Např. KOHOUT KOKRHÁ.

To působí jako vysvětlení pro tříleté děti, které učíme, jaké zvuky které zvířátko dělá (pes štěká, kráva bučí, kočka mňouká…) Mnohem lepší je titulek KOKRHÁNÍ/ŠTĚKOT/BUČENÍ/MŇOUKÁNÍ a není tedy třeba ještě psát, které zvíře se ozývá. Samozřejmě, u syčení je to vhodné napsat (pokud není záběr na syčícího hada), jelikož syčet může třeba i plyn.

Zvuky, které jsou vidět

Pokud někdo zvoní na domovní zvonek, nebo klepe na dveře a je v záběru, je zbytečné popisovat, co dělá. Je to přeci vidět.
Rovněž je zbytečné popisovat hru hraní na různé hudební nástroje, když je hudebník v záběru kamery. To působí jako poučování také, a navíc je docela trapné, když titulkář/ka ani nezná hudební nástroje. Viole říká housle, klarinetu saxofon, nebo pianinu klavír.

Otravné titulky HUDBA

Tento článek by musel mít snad 50 stran A4, aby postihl problematiku vypisování zvuků. Avšak vznikl pouze kvůli největšímu nešvaru, kdy se každou chvíli objevuje titulek HUDBA, a to i v situacích, kde se hudba vůbec nehodí (například muž veze kolečko hnoje a u toho se objeví titulek HUDBA), přičemž to je pouhá podkresová hudba (a někdy třeba i jen glissando půl taktu), nebo scénická znělka, která má za úkol pouze emotivně naladit slyšící diváky, avšak nemá žádný vliv na děj a nikam ho neposouvá.

Autor či autorka titulků nemyslí na to, že neslyšící divák nemá ze slova HUDBA stejný užitek jako slyšící divák při poslechu. Je potřeba tu hudbu slyšet, nestačí přečíst si slovo HUDBA. Ti, kteří si to neuvědomují, si to snad uvědomí, až když se udělá sestřih "hudeb". Hudba má být uvedena pouze tehdy, když je přímo v ději skutečně slyšet. Například někdo mimo záběr kamery hraje na hudební nástroj, nebo se ozývá taneční hudba z blízké hospody, nebo hraje gramofon atd.

V článku jsou uvedeny jen nejčastější a nejpalčivější problémy. Podrobnější informace budou v připravované publikaci Mgr. Věry Strnadové (předsedkyně expertní komise pro skryté titulky při ASNEP), které tímto děkuji, že mi poskytla konzultaci. Je vidět, že nás trápí stejné věci.

——————————————————
Autor článku: Ladislav Kratochvíl
zcela ohluchlý ve svých 40 letech, v roce 2003,
autor a provozovatel webu zabývajícím se postižením sluchu www.kochlear.cz,
zakladatel a moderátor facebookové skupiny Skryté titulky – (televize, videa, DVD)
redaktor portálu Helpnet (monitoring médií),
a pravděpodobně nejčastější uživatel přepisu automatem v ČR.
(přednášky "Už vím, co říkáte, i když vás neslyším")
——————————————————-