Vyučený zámečník, buddhista turista i katolík (vlastní matka mu ale odloudila první manželku k jehovistům). Muzikant. Vidím živě ty chuligánské večery v nuselském parku, s bráchou a s kytarou. Hrál u cirkusu, zajel i do Vídně. Vzpomínal na sanitárně nepolíbené trio romských artistů, kteří neměli v maringotce záchod, zato parkovali a trávili bohatou gastronomii ve dvoře říšského Hofburgu.
Odkladiště nepohodlných živlů
V 80. letech se zabydlel v maringotce s latrínou. Pracoval u Vodních zdrojů, odkladišti režimu nepohodlných živlů. Čerpači měřili hodnoty vzorků vody. Ve dvou se střídali po čtrnácti dnech a byla to neuvěřitelná svoboda. Shelly nastoupil na přímluvu právě švagrové Jitky, sestry Viktora Faktora, komtura řádu Regula Pragensis, který se zformoval kolem samizdatu Lázeňský host. Časopis byl apokryf vodního hospodářství, kombinovaný s psychedelickými deníky, poezií a překlady autorů jako Robert Pirsig nebo Timothy Leary. Instrukce předchůdců doporučovaly pátrání po králi Ječmínkovi, dementním prosťáčkovi.
Hledej na poli, zněl pokyn, v hospodách nebo v Jednotě na návsi. Čerpači se druží s místními. Hledají krále idiota. Ten pravý musí být analfabet. V hospodách to dopadalo, jak mu předpověděli – zase nějaká pražská taškařice, výsměch nám, buranům, takové známe – čeká tě skepse, trojhranné obličeje. Ale nenech se odradit. Nastolení krále blbečka je samozřejmě nesmysl, blbečků znali spoustu, ale ještě neviděli korunovaného vola. Na druhou stranu je to tak dětinské, že to snad nemůže být protistátní.
Dva týdny v terénu trávil nejlépe s Richardem Borovským, světcem, jenž dodnes topí v krbu Regulní knihovny. „Hudba a Budha“, to je taková přesmyčka, říkal Shelly. Je to cesta i světlo zjitřené pozornosti. Richard se obával, že ho bude krmit filozofií (ve Vodních zdrojích se to hemžilo trockisty a hegeliány), ale Milan svůj indický slovník pokaždé shodil nějakou profánní větou. „Týhle hospodský je tu škoda, má pěkný kozy.“ Říkával, že po stoličné vodce má pevnou stolici. Pod pryčnou schraňoval violoncello a věnoval se skládání barokní hudby. Richard oprášil dovednost mírně pokročilého houslisty, aby s ním nacvičil několik rozverných kousků, z nichž největší úspěch zaznamenala bagatela Rychlé pípy – allegro ma non troppo. V hospodě nehrozila konkurence nevraživých kotlíkářů (dej oslu buben a svini housle), nicméně klasici věděli, kdy mají přestat s kontrapunktem, aby nezačali nudit a nutit k soustředění. Místní zatleskali a vraceli se k mariáši.
Veškerá zbylá ctnost králů je umění čekat. Poustevník se neukazoval. Stala se z něj zaprášená chiméra, čekání na úplněk, karetní obrat. Utečenci ze ztroskotaných manželství skládali symfonii neúspěchů.
Zuby plné smíchu
Byli dislokovaní v Českém středohoří. V sudetských jeskyních straší hejkalové a demobilizovaný Hagen. Zatímco se Richard prodíral osmi sty stranami Druhého pohlaví Simone de Beauvoir, seznámil se Shelly s jedním pohlavím intimně. V kraji stál hangár s letištěm Svazu pro spolupráci s armádou. Trénovali na něm adepti základní vojenské služby a sentimentální záložáci, kteří si rádi oblékali čím dál těsnější uniformu. Kromě dvouplošníku Antonov a pěti kluzáků zde chovali několik trofejních fockewolfů (nebo to byl šmolík?) v různém stavu koroze. Jeden byl funkční a tahal větroně.
Ludmila Rybová strádala citově v mateřské, leč nechápavé péči svého ovdovělého otce, důstojníka a náčelníka letiště. Četla poezii, přestože jí už bylo devatenáct. Po maturitě se nedostala na vysokou školu a pracovala v kantýně na letišti, než to zkusí znovu. Byla spanilá a jediná žena mezi aviony. V prostředí hormonálního obdivu nedospělců a vysloužilců se nevyhnutelně zamilovala do Shellyho, který na hasičském bále odhodil francouzské sako a s charismatickou elegancí předvedl triko s vyplazeným jazykem. Hrábl do strun a vyloudil ikonický riff Osudové pozpátku. Pochopila, že ten a žádný jiný. Že by mohla být Honky Tonk Woman mezi transvestity v maskáčích. Po koncertě si ho odvedla a skončili u ní doma.
Rocker pak odjížděl do Ralska a trávil s ní noci, když otec vartoval na letišti. Richard zůstával sám. Shelly přijížděl na kole ráno a dospával. Nedá se říct, že by byl velký pracant. Šťastná povaha, zuby plné smíchu. Kdyby nebyl sečtělý, mohl být králem. Spoluhráči bigbítové éry hráli ve švýcarském baru. Milan měl zprávy o tom, že si pořídili auta, kantonální manželky, novou aparaturu, a napadlo ho, že by se k nim přidal. Začal koketovat s myšlenkou na útěk na Západ s pomocí milenky a uříznutého parašutistického balonu. Mluvil o tom otevřeně, až jsme se divili. To už byla perestrojka. Rozlézala se Gorbačovova tma pod svícnem. Množil jsem beztrestně bobtnající samizdat na cyklostylu Knižního velkoobchodu, ideového strážce socialistické literatury.
S geny dědečka ahasvera
Přišel kokakolový převrat. Regula Pragensis se zavedla s knihkupectvím v přízemí Filozofického ústavu v Jilské ulici. V Milanovi vzplály geny dědečka ahasvera, jenž kdysi obcházel Pardubice s nůší pastiček na myši. Vedle Husserla a Kierkegaarda prodával zánovní obuv, hudební nástroje a šmuk, který tu zastavili bezdomovci. Na kafe docházel otec Schelinger, učitel hudby, který přivedl kluky k muzice.
V téže ulici restituoval dům Karel Fořt, navrátilec z Ameriky, a podzemní doupě se stalo undergroundem i obrazně. Sjížděli se sem rockeři v černých křivácích. Sjížděli se vším možným. Románské cihly prosvítaly skrze kumuly zeleného kouře. Záchod unisex. Byli jsme tam denně. Restituent organizoval koncerty, zval básníky. Rozplakal německou ženu Karla Kryla, která netušila, jaká je manžel ikona. Divoké devadesátky. Vládla anarchie, jenomže absolutní svoboda nebaví. Co je to legální underground? Fořta postřelil domovník, bývalý pomocník VB, naštěstí to spravilo třináct štychů. Vznítil se kanystr s benzinem, dar Solncevské brigády. Solněčnyj krug, něbo vokrug. Dnes je tu nová fasáda, obchod s luxusní obuví. Promotér podzemní kultury přispívá na policejní sirotky.
Milan nazpíval písničky po slavném bratrovi. O nic hůř. Byl s Jirkou bytostně spjatý. Říkal, že se té osudné noci po koncertě v Bratislavě k bráchovi připojil nějaký otužilý chalan s tím, že se utkají o grupie, která odcházela s Jirkou, skokem z mostu do Dunaje. Kdo vyplave, vyhraje. Tály Alpy. Jirka nevyplaval. Milan chtěl věřit, že brácha je v Maďarsku. Že nalezený utopenec byl o čtyři centimetry kratší. Psal jsem mu podání na podezření o spáchání trestného činu před těmi drahnými lety. Byl přesvědčen, že byl brácha obětí spiknutí, bolševické msty, nebo se skrývá. Proč ne? Mýtus o Elvisovi je součástí bájesloví.
Ludmila z letiště se vdala do Švýcarska a rozesmutnila otce lampasáka. Milan se usadil v Pošumaví. Nalezl se v resuscitaci bratra a s jeho repertoárem se vydával na šňůry. Dům holubí je monument.
Naposledy jsme se viděli na Summitu idiotů. To jsou ti praví králové. Ale i bohatí duchem mohou být blahoslavení.
