„Slyšíme se? Fajn. Tak můžeš.“ Tři díry v ledu, vysekané zhruba padesát metrů od břehu, musejí najít potápěči báňských záchranářů v rámci pravidelného cvičení potápění pod ledem.
„Výcvik slouží k simulaci prostředí důlních podmínek. Potápění pod ledem je tomu nejvíce podobné,“ vysvětluje Jaroslav Provázek, náměstek ředitele a hlavní inženýr ostravské Hlavní báňské záchranné stanice (HBZS).
„Máme tady deset našich potápěčů z Ostravy a pět kolegů z Odolova v severních Čechách, kteří pod nás nedávno přešli. Kvůli bezpečnosti, například aby se jim nezamotaly hadice, trénují trochu dál od sebe. Každý míří k vlastní díře v ledu, kterou musí pod vodou najít.“
Že je nácvik potápění pod ledem potřebný, je zřejmé i při ponoru jednoho ze záchranářů. Tomu se totiž nějakou dobu vůbec nedařilo potopit. Dýchací přístroj neustále narážel na led.
„Trochu si vyfoukni ten oblek, prosím tě, jsi tam jako ledoborec, pořád nemáš flašky pod ledem,“ radí potápěči technik zajišťující bezpečnost ponoru ze břehu.
Oba kolegové jsou spojeni lanem, které vedle jiného zabezpečuje i dorozumívání. „Teď běž trochu doprava. Dobře, když teď půjdeš rovně, jsi přímo u díry,“ radí technik potápěči.
Potápěčům pomohl seriál
Jeho polohu přitom odhaduje podle vzduchových bublin, které jsou pod hladkým ledem docela dobře vidět. „Je to ideální příležitost, jak si potápění v dolech nacvičit. Ta nemožnost vynořit se na hladinu čeká na potápěče i v dolech,“ konstatoval Jaroslav Provázek.
Trénink báňských záchranářů se ale netýká jen záchranných prací v podzemí. „Jsme nasazováni třeba i v případech průmyslových havárií, například při poruchách bioplynových stanic. Zasahovali jsme třeba v Nové huti při havárii v okruhové jímce. Je to potápění ve vodě, v olejích, zejména v průmyslových oblastech,“ vypočítal hlavní inženýr ostravské HBZS místa, kde už jeho podřízení zasahovali.
Být báňským záchranářem je stavovská čest, říká jejich šéf Kasper |
Peníze získané touto pomocí jsou ale jen marginálním příjmem záchranářů. „Na provoz si komerčními zásahy nevyděláme. Ty nám slouží hlavně jako další příprava na ostré zásahy při záchraně životů. Zisky z tohoto tvoří jen malou část našeho rozpočtu. Technika, kterou využíváme, je hodně drahá,“ vysvětlil Provázek.
Ve všeobecnou známost veřejnosti se báňští potápěči dostali především díky dvěma televizním seriálům. Vedle již pamětnického Velkého sedla to byl hlavně seriál Devadesátky, volně mapující policejní případy pražských kriminalistů.
Těm báňští potápěči pomáhali hlavně s vyřešením případu takzvaných orlických vražd, kdy pachatelé ukrývali těla svých obětí v sudech na dně Orlické přehrady. Tedy v hloubce, do jaké se tehdy nikdo kromě ostravských potápěčů nedokázal potopit.
Zasahovali i na Slovensku
Seriál částečně potápěčům pomohl i jinak. „Díky seriálu se nám podařilo obnovit techniku. Téměř po třiceti letech jsme si mohli pořídit třeba nový hadicový přístroj, původní jsme používali ještě na Orlíku,“ vzpomíná Jaroslav Provázek. „Podařilo se nám teď dostat k nejmodernější světové technice. Ale to se podařilo hlavně díky tomu, že jsme přešli pod státní podnik Diamo.“
Pod ten se báňští záchranáři dostali v prosinci roku 2020, kdy stát koupil prostřednictvím Diama HBZS od společnosti OKD, v rámci snahy o snížení nákladů těžební firmy, za 263 milionů korun.
OKD prodalo báňské záchranáře Diamu, fungovat budou dále |
V současnosti záchranáři zasahují na celém území České republiky. Zatím jen na cvičení jezdí i do Polska, ostrý zásah si už naopak připsali i na Slovensku, při průvalu důlních vod na dole v Handlové. Potápěčská skupina HBZS vznikla po několika tragických průvalech důlních vod na Dole ČSM v 60. letech.
Pod led míří potápěči v takzvaných suchých oblecích, kde je od chladného okolí izoluje vzduchová vrstva. „Zkoušeli jsme i plnění obleků argonem, který má ještě lepší izolační vlastnosti. Ale častěji používáme chladicí vesty, teplota vody v dolech je totiž podstatně vyšší,“ podotkl hlavní inženýr.
