Mezi zemědělci ze suchých oblastí se čím dál více skloňuje termín regenerativní zemědělství, které je možným nástrojem k udržení úrodnosti půdy, snížení eroze a vede k větší odolnosti vůči suchu. A tím pádem vede postupně ke stabilnějším výsledkům hospodaření, řekl ve čtvrtek na konferenci při setkání tvůrců a uživatelů projektu Intersucho ve Větrném Jeníkově na Jihlavsku Karel Klem, který se v Ústavu výzkumu globální změny AV ČR zabývá ekologickou fyziologií rostlin.

Princip regenerativního zemědělství spočívá v efektivním dlouhodobém ukládání organického uhlíku do půdy. Po dvouletém propadu výnosů lze očekávat v dalších letech již stabilní výnosy a ve špatných letech lepší než v konvenčním zemědělství,

Tento typ zemědělství tak může kromě přínosu pro samotného sedláka přispět i k celosvětové snaze o dekarbonizaci, protože uhlík lze při dobré praxi uložit do půdy i na stovky let. Inovativní přístup reaguje na to, že zemědělská půda je velmi intenzivně využívaná v posledních 100 až 150 letech. Za tu dobu se množství uhlíku v půdě snížilo na polovinu.

"Někde jsme schopni to ještě zvrátit a zvýšit úrodnost i výnosy. Naopak někde už může při pokračování konvenčního zemědělství za 15 až 20 let dojít k dezertifikaci a bez vody tam nebudeme schopni dál nic pěstovat," řekl Klem. Organický uhlík je pro úrodnost zásadní.

Mnozí zemědělci se snaží do půdy zaorávat organickou hmotu, buď zbytky po sklizni či chlévskou mrvu, ale podle výzkumů se ukazuje, že jde o velmi neefektivní ukládání uhlíku do půdy. "95 procent se rozkládá na oxid uhličitý a jen zbytek vytváří stabilní uhlík," řekl Klem.

Efektivnější je ukládání uhlíku tekutou formou. Jde o jednoduché sloučeniny produkované kořeny rostlin nebo formou mykorhizních hub, které žijí v symbióze s kořeny rostlin. Efektivita takového procesu je výrazně vyšší, až 50 procent vyprodukované látky se může přeměnit na stabilní uhlík. "Při dobré praxi není problém uložit dvě tuny na hektar ročně," uvedl Klem. Stabilita je dána poutáním uhlíku na minerální částice či na půdní částice. Pro poutání je klíčová existence mykorhizních hub.

V konvenčním zemědělství je problémem pro ukládání uhlíku dlouhé období, kdy je půda bez vegetace, a tedy umrtvená, pěstování monokultur a mechanické narušování půdy. Ani silné užívání hnojiv a pesticidů neprospívá. Tyto postupy se v regenerativním zemědělství neuplatňují.

"Místo toho je třeba zajistit trvalý vegetační pokryv s využitím meziplodin, které se sejí do mulče ideálně ještě před sklizní hlavní plodiny. Minimalizuje se obdělávání půdy, používají se bezorebné technologie, dobré je používat vhodný kompost obsahující mykorhizní houby. Pokud se na tento typ hospodaření přechází, je dobré jezdit po pozemku stále ve stejných kolejích, aby se předešlo utužování půdy. Ztráty vody lze takto omezit až o 100 milimetrů,“ uvedl Klem.

Zmínil také vhodnost pěstování dvou plodin na jednom pozemku, protože rostliny mohou spolupracovat, například hluboko kořenící může pomoct přežít lépe sucho mělce kořenící rostlině.

Kromě řady přínosů má tento princip i rizika, jakými je například přemnožení hrabošů, kteří mají dostatek potravy. Ale podle prvotních zkušeností přichází po přemnožení výrazné oslabení populace. Zatím takto hospodaří některé firmy v suchých oblastech jižní Moravy a jižního Slovenska, některé až osm let a jejich zkušenosti jsou dosud pozitivní.

Diskuze k článku