Za posledních dvacet let nakreslil více než 200 technických pastelů a svébytným způsobem zaznamenal před pár lety ještě existující i dávno zaniklá důlní díla v Krkonoších a Jestřebích horách.
Zakreslování důlních děl se Václav Jirásek začal věnovat po odchodu do penze v roce 1998. Zúročil výzkumy a letité zkušenosti, v podzemí se pohyboval od začátku 60. let.
„Je to třicet let příprav a dvacet let práce. Nejdřív jsem si udělal koncept a výkres jsem maloval, gumoval a předělával tak dlouho, dokud jsem s tím nebyl spokojen,“ říká montánní badatel.
Některá zapomenutá důlní díla v podstatě znovu objevil. Například Suchovršice u Trutnova, kde se dolovalo už v 15. století. Jiráskovým celoživotním krédem bylo „objevovat zapomenuté – připomínat mizející“.
Nikdy by ho nenapadlo, že grafické listy jednou vyjdou knižně: „Předpokládal jsem, že budou pouze archivovány pro možnosti studia, s vydáním pro veřejnost jsem nepočítal.“
Srozumitelné i pro laika
S myšlenkou vytvořit z nich knihu přišel v loňském roce hydrogeolog z Meziměstí Ivan Koroš. Populárně naučným zpracováním Jiráskovo originální dílo zaujalo vydavatele Petra Bergmanna.
„Václav Jirásek nejenže znal doly zevnitř, ale také bádal v archivech, kde o zaniklých důlních dílech dohledával informace. Grafické listy dokumentují hornickou historii, geologii nebo mineralogii. Nejsou to technické výkresy, ale kvalitně zpracované didaktické listy srozumitelné i pro laika. Navíc jsou místopisně zajímavé,“ vysvětluje Bergmann.
Přípravy na vydání zabraly přibližně rok. Grafické listy montánní historie severovýchodních Čech vyšly v nákladu 600 kusů. Součástí publikace je kompletní bibliografie Jiráskových článků od 70. let do současnosti, kterou sestavili historici Vlastimil Málek a Ondřej Vašata z trutnovského Muzea Podkrkonoší.
Václav Jirásek vystudoval Vyšší průmyslovou školu hornickou v Úpici, hned po maturitě v roce 1961 nastoupil na Tmavý důl v Jestřebích horách. Tam pracoval jako havíř, těžmistr a štajgr. Od poloviny 60. let působil ve rtyňském a svatoňovickém Dole Zdeněk Nejedlý, kde vystřídal několik profesí. V roce 1983 se stal šéfem báňské záchranné stanice, kterým byl až do roku 1994.
„Profese báňského záchranáře mi dala vzácnou možnost prolézat v podzemí každou díru, kam to alespoň trochu šlo. Vše zajímavé jsem si při tom zapisoval a zakresloval, abych to později mohl využít,“ poznamenává Václav Jirásek.
Už od 70. let se věnoval popularizaci hornictví. Pravidelně přispíval do zpravodaje Jiskra, který vydávaly Východočeské uhelné doly, promítal diapozitivy na přednáškách a v Jestřebích horách mnoho let pořádal komentované vycházky po hornických památkách. Sháněl pro muzea také artefakty související s těžbou v regionu. V roce 1992 Jirásek stál u zrodu hornické expozice v Městském muzeu ve Rtyni v Podkrkonoší.
„S pomocí přátel mezi horníky a důlními techniky se mu podařilo zachránit před sběrnými surovinami spoustu předmětů, od sbíječek a vrtaček přes přilby až po kahany, což by už dnes nebylo v takovém rozsahu ani možné,“ připomíná Eva Hylmarová, bývalá vedoucí Muzea bratří Čapků v Malých Svatoňovicích.
Držitel Kulturní ceny města Trutnova vytvořil dvě stovky originálních výkresů, napsal bezpočet článků a je autorem tří svazků sborníků o dolování černého uhlí v Markoušovicích, Svatoňovicích a ve Rtyni v Podkrkonoší.
