VĚRA BERANOVÁ

Začátkem letošního roku zemřel ve věku 104 let nestor českých historiků umění, Jiří Šetlík (2. dubna 1929 - 28. ledna 2023). Již jen vyjmenovat všechny oblasti, ve kterých působil, by znamenalo se v podstatě zabývat dějinami obecně kulturního života minimálně posledních šedesáti let. Mimo svou základní profesní orientaci, jako historika moderního českého výtvarného umění, působil velmi intenzivně i v jiných oblastech. Byl významným organizátorem výtvarného života, respektovaným kritikem, pedagogem a v určitém období své životní pouti také diplomatem. K tomuto širokému působení měl bezesporu osobní předpoklady, které mu umožnily v nelehkých společensko-politických situacích reagovat, aniž by couvl ze svého odborného i společenského přesvědčení.

Byl jeden z prvních poválečných studentů, absolventů Filosofické fakulty UK. Studium ukončil v roce 1953. Měl možnost seznámit se s takovými osobnostmi, jako byli umělečtí historikové A. Matějček, J. Květ, J. Pečírka, J. Pešina a estetik J. Mukařovský. Politicky se, tak jako mnozí mladí této generace, angažoval v rámci ČSD a po sloučení v rámci KSČ. Sloužil také jako osvětový pracovník v oddílu PTP. Své vědecké nasměrování mohl realizovat v rámci prestižního pracoviště, Ústavu teorie a dějin umění ČSAV, kde obhájil kandidátskou prací. Absolvoval také studium na Institute of International Education v USA. Pracoval také v letech 1949-1952 v nakladatelství SNKLHU, střídavě pak v prestižních organizacích, jako je Národní galerie a Uměleckoprůmyslové muzeum, kde byl také jejím ředitelem v letech 1968-1970, a kde se pak v 70. letech stal technickým pracovníkem se starostí o depozitáře. Byla to svým způsobem jistá reakce na vyloučení z KSČ. Po roce 1989 pak zastával vedoucí funkce v NG jako odborný pracovník sbírky sochařství. Pedagogicky se angažoval na VŠUP. Jistě je také zajímavá jeho diplomatická kariéra, kdy tři roky od 1990 působil jako kulturní zástupce při velvyslanectví v USA. Zvlášť prestižní bylo jeho dlouholeté členství v Mezinárodní asociaci výtvarných kritiků AICA. Byl také aktivním členem SČSVU, především jako člen tvůrčí skupiny UB 12. Spoluzakládal Cenu Jindřicha Chalupeckého, byl šéfredaktorem a redaktorem různých dobových periodik, která přinášela především v 60. letech nový pohled na výtvarnou i obecně kulturně-společenskou atmosféru doby.

Tento strohý výčet různých funkcí a zaměstnání zdaleka nehovoří o podstatě vlivu Jiřího Šetlíka nejen na svou dobu, ale možná i na další generace. V Šetlíkově životním běhu se odráží společensko-kulturní vývoj více než 60 let. Byl vždy tzv. u toho a měl možnost někdy více, někdy méně korigovat bouřlivý výtvarný i společenský vývoj své doby. Šetlíkův význam byl v jeho celoživotním zájmu o mladou, či nepreferovanou výtvarnou generaci. Měl jedinečný smysl právě pro hledání těchto talentů a snažil se je díky svému postavení prosadit v rámci umělecké scény. Již od 60. let, a pak v dalších desetiletích, uváděl řadu autorů často i v mimopražských galeriích. Výstavy většinou doprovázel zajímavými texty a pamětníci mohou také dosvědčit Šetlíkův velmi osobitý projev na vernisážích. Jeho zájem se tehdy soustředil například na tvorbu E. Kmentové, R. Uhra, K. Malicha, J. Koláře a dalších. Publikační činnost J. Šetlíka byla téměř bezbřehá. Ve své době se zvlášť nabízelo množství periodik a obecně kulturních časopisů, jejichž možnosti Šetlík plně využíval. A jak se familiárně říká, měl vždy prst na tepu výtvarné doby. Byly to především periodika jako Umění, Výtvarné umění, Ateliér, Literární noviny, Plamen, Výtvarný život, Umění a řemesla a další. Podílel se také na samizdatových vydáních, kde byl spolueditorem samizdatových sborníků, věnovaných například estetikovi Olegu Susovi, uměleckému historikovi Albertu Kutalovi, ale také se podílel na sborníku věnovanému Janu Werichovi.

Jiří Šetlík byl také velký sběratel, a tak odkázal svou sbírku, především obrazy, Muzeu umění a designu v Benešově. Tento dar vycházel z přesvědčení, že svou úlohu mají sehrávat i menší centra.