Zaniknou knihy? Stát proti nim ještě přímo nevystupuje, protože nejsme v Bradburym, ale DPH je „drtič“. Stát se to může. Zaniknou. Zatím existují, nepíše se rok 1300, kritici mají ve svobodných zemích ještě stále šanci „oddělovat zrno od plev“, což krutě dělají a je to jejich chleba a někdy práce i záslužná, ale většinou bylo už před sto lety i normálnímu člověku u trafiky jasné, že nickcarterovka (dnes extrémně vzácný sešit) NE-PAT-ŘÍ do patra s visačkou literatura. Jde o škvár. A carterovky skonaly, ale mají ekvivalent. Ekvivalentem podobných edic jsou dnes televizní seriály: plevel stejně nevyhnutelný jako potřebný. Ne všecky samo sebou jsou špatné!

Zatímco televizním seriálům se vyhýbám, brakové série mě utáhnou i na vařený nudli, abych tak řekl, ale dodatečně ony sešity zkompletovat bohužel představuje práci jako na kostele.

Obíralo se jí přesto pár lidí, kupříkladu Jiří Pošva z Malé Strany, který před deseti lety sestavil zajímavý katalog Sešitky a sešitové edice vydané do roku 1948 (2012 nákladem sta výtisků).

Ano, „do roku 1948“. Avšak pestré edice, o kterých je řeč, vycházely dokonce už v 18. století. Ani tenkrát nebyl nikdo tak pitomý, aby je měl za seriózní literaturu, takže se většinou nedochovaly. Je to dobře? Nevím, ale překvapí, že to byl právě Josef Jungmann, kdo nepodceňoval brak své doby a všiml si, že roku 1775 začaly vycházet poutavé historie jako krátké povídky, zatímco do toho momentu se jednalo o kramářské písně!

Na konci 18. století se pak dal na dobrodružnou literaturu hrdě sám Václav Matěj Kramerius. Jak plynula další desetiletí, rozdělily se dva proudy. 1. Kolportáž na pokračování a do nekonečna vydávaných románů, která odezněla po první světové válce. 2. Příběhy ukončené v jediném sešitku, jehož počet stránek se ustálil na dvaatřiceti.

Do osmdesátých let 19. století se v této kotlině jednalo nejčastěji o překlady z němčiny, ale zvát těsně následující éru „česká“ je odvaha. Ani to nepřiznali, ale čeští autoři braku často pouze překopávali cizojazyčné originály. Zprvu se stal dření těch edic mišmaš žánrů, s časem se vyprofilovaly. Vedle slzopudné četby pro ženy a detektivek vycházely i příběhy z amerického Západu - a pan Pošva připomíná, že se řady o větším formátu jako Rodokaps (1935-1944, 407 svazků), Rozruch (1937-1944, 283 svazků) a Weekend (106 svazků, 1936-1940) zprvu tvářily jako seriózní, zatímco úpadkovým brakem byl od začátku Texaský Jack či buffalobillky.

I po roce 1945 sice došlo k pokusům o renesanci podobné produkce a za socialismu se staly státem tolerovanou alternativou Románové novinky, ale cosi zmizelo zcela, přičemž o posunu produkce během klíčových třinácti let nejlépe vypráví badatel Pavel Janáček v publikaci Literární brak. Operace vyloučení, operace nahrazení 1938-1951 (2004).

A kdo vlastně brakové sešity éry první republiky a Rakouska-Uherska psal?

Dá se to horko těžko zjistit, protože autoři užívali pseudonymy, a když je neužili, sešit vyšel anonymně. Ale jedním z nejslavnějších autorů, na které se přišlo, byl A. B. Šťastný. Podle všeho si vysnil Léona Cliftona. A jeho kolega Kosina udělal hrdinou českých kluků Ala Capona. Jelínek psal banksovky ještě ubožeji a záslužnou práci u odhalování autorství téhle bulvární produkce vykonal zmíněný už Janáček ve spolupráci s Michalem Jarešem, autorem monografie o cliftonkách, knihou Svět rodokapsu (2003) neboli Komentovaným soupisem sešitových románových edic 30. a 40. let 20. století. - A které že edice braku jsou dodnes nejpověstnější???

Například edice Frank Allan, mstitel vyděděných, což je 50 sešitů přeložených z němčiny (1926) a ohraničených dvěma tituly: Šílená honba a Příšerný dar. Směji se tomu, ale kdo ví, snad by mě ony příběhy dostaly, být mi roku 1926 deset. V trafice na cestě do školy bych nenechal O život presidenta ani Tajemství mrakodrapu. Vraždu v tunelu, Strašidlo luxorské, Příšerný nález pod vodou, Tajemství laboratoře, Rudou masku, Piráty na Temži, Hrozný boj pod zemí, Hrob bez rakve, Spolek sedmi, Mlčící jezero, Černého Maxe či Tajemství katakomb pařížských. Hurá, přejděme k další sérii. Je jí Texaský Jack, slavný podmanitel Indiánů.

Texaský Jack byla skutečná osobnost (1846-1880), kamarád Buffalo Billa, a příhody těch dvou vycházely „za velkou louží“ od roku 1877, česky v pěti ročnících teprve v letech dvacátých, kdy zveřejněno přesně 108 svazečků. Ne všechny se dochovaly.

Série o Jackovi začíná mládím (Šestnáctiletý rek) a brzy se brodíme v krvi (Krveprolití v Laskateru). Nelze kupodivu říct, že by veškerá ta dobrodružství spadala jen do kategorie „western“. Čteme i o Tajemném zámku v Mexiku, o Tajemství skalního zámku, o Noci hrůzy v San Francisku, o Přepadení v roce démonů, o Polapení nepřátelského balónu či o Pekelném převozníkovi na řece Canadian. Patří sem taky Tygří dráp, Náměsíčníci, Na ledových krách. Koloradští banditi, Hrůzy pevnosti McRae, Obležení tvrze Washington, Krvavá pošta, Strašidlo prérie, Černí jezdci kentučtí, Lupiči v bažinách floridských, Ve spárech Ku-Klux-Klanu. Už se jenom nikdy nepodaří zjistit názvy svazečků 49, 50 a 51 v třetím ročníku, přičemž z patnácti čísel roku následujícího známe dokonce jen tři.

„Otřesnou“ otázkou zůstává přesný počet čísel brakového týdeníku Nejnovější detektivní novely (1934) charakterizovaného na obálce lidskou lebkou, ale počínaje Domem fantoma smrti jich vyšlo najisto sedm.

Další takový pochybný týdeník Tom Mix - král cowboyů (1926) těžil z popularity stejnojmenného herce (1880-1940), kterého už dnes nikdo nezná, a přece natočil 336 filmů. Oproti té úctyhodné sumě se ale vynořil pouze v mizerných osmnácti u nás vydaných sešitech zahájených svazkem V moci desperádů. Nejlepší je číslo 11: Šílená jízda hořícím pralesem; ale s původními filmy nemají prózičky o Mixovy moc společného.

Dál? Asi Kapitán Bloody - pirát sedmi moří. Ale byla to jen šestidílná série dobrodružství Mořský tygr, Rudý signál, Na hořící lodi, Poklad v hlubinách, Zabitý kapitán a Červená smrt. Fakticky to dohromady mohlo možná vydat na docela poutavý román, ale rozpadl se v sérii a… Kdo dnes o ní ví?

Další řadu Hary Piell - Z pamětí amerického dobrodruha napsal v Německu jistý Karl Lütge mezi roky 1920-1923. Dílo vydalo na 91 sešitů, ale u nás jich v letech 1926-27 vyšlo jen a právě 27. Například Příšera cirku Fenix, Oči sfingy, Rudý démon, Černý kabinet, Smích mrtvého, Únos mrtvoly a Strážní domek č. 55. Dále Zločin v Drury Lane, Tunel smrti, Skrýš zhouby, Příšerné stíny a Poklad v rakvi. Docela bych si to přečetl. A solidní úroveň měly dvě další edice Sparta club a Percy Stuart - světoznámý sportovec. Dohromady se jedná o 47 týdně vydávaných svazečků, objevovaly se na stáncích v letech 1925-26 - a upozorňuji speciálně na díl sedmdesátý Kouzelník z Menlo Parku - a na Spiknutí v Havaně.

Mimo jiného balastu následují povídky Pila na Rio Pedro, Strážní domek č. 113, Odkaz flibustýrův, Záhada Madeiry, Mezi lidojedy, Dolarová princezna, Strašidlo pevnůstky Slephenson (sic), Šílenec na majáku St. John, Orlové Sierry Nevady, Loď mrtvých, Čtyři neděle filmovým hercem, Čtyři týdny mezi pařížskými apači, Pět sem mil po řece Amazonce, Fata Morgana, Král šachu, Červený hranostaj, Hrůza Konga, Kord velkého Napoleona a Robinsonův ostrov.

V ještě další edici Detektivní novelly pak vycházela klasická řada Z pamětí amerického detektiva Léona Cliftona, neuvěřitelných 275 svazků počínaje Vraždou ve vagóně č. 17 a konče Únosem policejního ředitele a Cliftonovou smrtí. Existuje i vícero pastišů mimo řadu - a někdy jsou psány pery renomovaných autorů. Cliftonky se vracely v pěti vlnách, což vedlo až do vydání Jirešovy monografie ke zmatkům. Tak třeba Anna Tylová vydala 171 sešitů a Václav Palán přejmenoval druhé z dvou vydání části řady na Dobré detektivní čtení. V sérii Václava Jenče je asi osm titulů neobsažených u Storcha a patří mezi ně Chicagský upír či Neušla pomstě. S Cliftonem taky vznikly rozsáhlé romány a navázalo naň 37 svazků Zápisků první anglické detektivky Ady Paulsonové. Sem patří Londýnské příšery (29) i Příšerný jezdec (36). Bezvadnou sérii s Adou, kterou by dnes měly reeditovat hrdé feministky, uzavírá Zlatá včelka. Cliftonky vycházely až do roku 1941, ale pan Šťastný dokázal roku 1921 napsat i dvaadvacet svazečků v Nebeského knihovně pro mládež. Mimo jiné tak vyšel Dvanáctiletý Robinson a Tři mušketýři (sv. 19), přičemž série končí sešitem Tajemné údolí.

Šťastný sepsal i většinu ze 102 svazků v edici Zábavné a poučné čtení pro mládež, a to počínaje dílem Za polárním kruhem. Svazky Tajemná vzducholoď (24), Cobarthův slon (30) a Tajemný vrak v podzemí (80) jsou adaptacemi verneovek.

Sériím se trochu vymyká desetisvazková a patrně přeložená edice Hrdinové cizinecké legie, oproti tomu klasikou je zmiňovaná už řada Al Capone v Magazinu gangsterských dobrodružství (32 svazků). V letech 1932-1933 ji psal německý autor Joe Ambrosi a do češtiny ji v letech 1933-1934 překládal Miloš Kosina. Avizovaný 33. svazeček Potlačený výkřik nevyšel. Mezi tituly této lehce amorální série lze najít i Boj proti prohibici, Přepadení poštovního expresu, Vrhače pum, Ulici dvou ďáblů, Krčmu na Kubě, Muže na lucerně, Londýnského vlka, Pobřežní piráty, Pekelnou navštívenku, Pekelný stroj a Škrtiče z Ria.

Z daleko rozsáhlejšího německého vydání sešitů o Sedícím býkovi, z nichž prvních 39 dílů napsal roku 1906 jistý Paul Walter, jsou převzati Slavní indiánští náčelníci (1934, 24 svazků) i včetně svazečků Příšerný srub, Nezvěstná karavana vystěhovalců, Kněžna strašidelných útesů, Sruby smrti, Příšerný stepní jezdec, Poštovní lupič s černým obličejem a Útok na Fort Lincoln.

Ryze nacistická ovšem byla Knihovna pro mládež (1943-1945, 41 svazků); poslední svazeček se jmenuje Naftová věž č. 13 hoří. Jedenadevadesáti dílů dosáhla předtím nacisty naopak uškrcená edice Divoký západ (1939-41).

Detektivní romány a povídky kriminální měly třicet sešitů počínaje Vraždou v bouřlivé noci. Až po Černou rakev. Podtitul? „Dle zápisků Johna Borna.“ Jednalo se jen o překlady a úpravy, anebo jsme - jako Češi - sem tam něco přidali? Nechybějí ani působivě znějící tituly Za živa pohřbeni či Hrobové příšery; ani Rota paličů, Otrávená studna, Tajné popraviště, Mrtvola na půdě a Ďábel v lidské podobě. Další edice Buffalo Bill měla pod titulem: Jediné původní vydání. Autorizováno od Col. W. F. Codyho, zvaného Buffalo Bil. Skutečný plukovník Cody žil v letech 1846-1917 a u nás o něm takto vyšlo 164 svazečků počínaje Pekelnou jízdou nepřátelským táborem. Ne všecka tato dílka se daří dohledat a zvláštní otázkou tak zůstala pokračování 84, 112, 136-138, 146-148, 152-154, 158 - a to poslední.

Pověstný Nick Carter se objevil roku 1886 v časopise New Yorker Weekly, když jej vysnil talentovaný John Russel Coryell. Jeho cyklus vycházel až do roku 1915 a pronikl k nám z německých překladů, takže česky existuje 50 svazků. První je Král zlodějů - Za živa pohřben, poslední Červený pavouk.

Nickovi kontroval démonický doktor Quartz, sám „dábel v lidské podobě“, a připomeňme ještě sešitky Stravovna paní Durkové, Přerušená svatba, Vězení na dně mořském, Záhadná kostra, Zloději mrtvol, Spiknutí Červené ligy a Lokomotiva číslo 13.

Dalším, kdo přispěl k tomuto kupení braku byl okultista Karel Weinfurter, když přeložil edici Amerických detektivních povídek „Dobrodružství Craiga Kennedyho“. Vyšlo deset či dvanáct svazečků počínaje Tichým výstřelem. Také nakladatel Alois Hynek si přivydělával edicí Světové detektivní romány a novelly, kde se prolnuly Příběhy detektiva Franka (psal je jistý Matyáš Blank) a Příběhy detektiva Stagarta (ty psal je Max Ladenburg). V letech 1907-1908 vyšlo 44 těchto dobrodružství počínaje Záhadou jedné noci. Následují mj. Moskevský gubernátor, Mrtvá v kufru, Zachráněná republika; John, vrah žen; Vražda na Trafalgar Square; Edgar Cliffod, král zločinců; Muž v kamnech, Běs Černých Hor, Pekelný stroj, Pomsta mrtvého, Zavražděná zpěvačka, Dopisy podepsané a Dopisy nepodepsané, Zakuklení vyděrači, Únos miliardáře, Vrah dívek, Hrůza červené ruky, Ve znamení smrtelného tance a Černá škraboška. Nepodceňoval bych tuto sérii a sám vlastním několik z 21 svazků edice Dobrodružství z celého světa (1930-1931) řízené S. V. Jelínkem.

Byly vypočítavou kombinací plochých kriminálek s prostředím Divokého západu a začaly pastišem na Sherlocka Holmese Tajemství mostu Jersey. Následovala indiánka a po ní další falešná holmesovka Černý had. Chudák Arthur Conan Doyle roku 1930 odešel na věčnost a Jelínek toho chtěl rychle využít. Holmesovkou je i jeho Lidská past, pokračoval dobrodružstvím mezi lidojedy.

Spolužák z obecné Pavel Pirner mi kdysi zapůjčil pár svazečků Divokého Billyho, nových povídek z Divokého Západu; už jako kluk jsem byl v šoku, jak uboze napsané jsou to příběhy. Edice si říkala Knihovna povídek z Divokého Západu a dosáhla nepochopitelných 113 svazků. Jde o překlad z němčiny, ale kdo to mezi roky 1926-30 četl, nechápu. První díl se zove Divoký Billy a Orlí Oko, poslední Úhlavní nepřátelé Divokého Billyho. Je otázka, zda vyšla i pokračování 114-130, ale spíš ne. Pokud ano, patřila mezi ně Ostrov duchů na řece Gile, Démon ze Sonory a Ďábelské údolí Sierry Madre.

I slavný Pirát Klaus Störtebeker (1360-1402) byl původně reálná osobnost německých dějin. V edici Pirát Klaus, obávaný pán moří o něm v české kotlině posléze vyšlo 50 přeložených sešitů, přičemž první díl se jmenuje Osmnáctiletý kapitán. Stejně jako Dobytí pirátské pevnosti vyšel v reedici po sametovém převratu, ale nedošlo už nově na díly Zachráněn z popraviště, Na válečném tažení do Anglie, Klaus hledá svou matku, Klausovo shledání s matkou, Krvavý pes marakešský, Bludný Holanďan, Kosti. Sv. Vincence, Šejkova pomsta, Proti Španělsku, Zničení španělské Armady, Dobytí Ceuty, Tajemství hrobky, Dvojník piráta Klause či Zdánlivá Klausova smrt. I zde je škoda, že text nikdo nevydal v jediném svazku; nebo se to snad v Německu stalo? Ne-li, dojde na to. A další padouch a další bídáctví? Harry Ward.

Dosáhl minimálně 29 svazků. Byl to americký detektiv, ale vymyslil ho patrně anonymní Čech. Už počínaje Tajemstvím černé známky zní tituly „cestopisně“ a poslední je Zmařený úklad. Svazek 14 se jmenuje Postrach Londýna.

Další řadou byl Winoga, poslední Mohykán. V Německu dosáhl devadesáti sešitů (1921-24), česky (1926-29) vyšlo „jen“ sedmdesát. Zcela zapomenuta pak je Knihovna podivuhodných příhod. Měla mít nejméně dvacet sešitů, ale Purpurová komnata a Vatikánská trofej už asi nevyšly. Kuriózní „knihovnička“ začala sešitem Aféra J. Edwarda Harrisona a pokračuje zapeklitou Příhodou s třemi hedvábnými nitkami. Následují mj. Krabička zápalek, Los číslo 32 216, Záhada kontinentálního rychlovlaku, Trapná příhoda na venkovské usedlosti a Škaredá událost westminsterská.

Asi nejstarší sešitovou edicí vůbec je Bibliotéka zábavných spisů (135 svazků let 1876-1895), kde vše psali (a cizí originály plagovali) jen Češi. Nejaktivněji jistý Matěj Karas, který bydlel „delší čas“ v Americe. „Adaptoval“ i verneovky Pět neděl v balónu, Černé indie (sic) a Patnáctiletý kapitán, jeho kolegové pak vykradli Carova kurýra, Dvacet tisíc mil pod mořem a Cestu do středu Země. Celkem tu bylo adaptováno minimálně šest vernovek - a posledním, 135. svazkem je Karasovo V zemi Ašantů.

Dalším mišmašem se stala padesátka Tajuplné a dobrodružné povídky (1907-1909). První svazek je Tajemství hluboké noci; mj. následují příběhy Na dně hrobky, Dořin hřích, Nevěsta z hrobu, Zázračná lebka, V propasti plazů, Tajemství Mrtvého mlýna, Bílá Venuše, Krvavá svatba, V tenatech, Z onoho světa, Tajemství zpovědi, Zrádný vlas, Zjevení na zámku Výrově, Dvě vraždy, Pod zemí, Tajemství spáleniště. K plagování muselo docházet i zde, ale Jirka Pošva prokázal jen jeden případ, a to u svazečku 39, jenž vykradl dílo Maurice Leblanca.

Roku 1935 vyšlo i deset pokračování Dobrodružných cest Sama Marena „vyprávěných“ Martinem Lorinem. Čtrnáctiletý detektiv Sam Maren postupně odhalí Tajemství náčelníka Ovahů (2. díl), přežije Zkázu jachty Louisy (4), uniká Žlutám spiklencům (5), zajímá se o Poklad Františka Draska (6) a braková sada možná i po právu vrcholí Skokem z letadla.

1937-38 také vycházel Týdeník Dobrodružství, jehož 24 sešitů napsali pod pseudonymy neznámí čeští autoři; pětadvacátý Jezdec z Obří hory už nevyšel. Patnáctku povídek mapujících „první světovou“ zpracovává již roku 1918 Procházkova knihovna pro mládež, kde se čerpalo z děl francouzských autorů. V letech 1919-1920 taky bylo vydáno několik svazečků Povídek z biografu, ale to se neujalo. Až později vyšly čtyři Francouzské filmové romány (1926), které napsal Felix de la Cámara, a taktéž z jeho pera pocházejí od roku 1924 vydávané „Americké filmové sensační romány“ (59 sešitů).

Jedním z nejslavnějších detektivů brakových edic se stal Tom Shark. Hraběnka Elisabeth von Espern o něm v letech 1928-1952 napsala neuvěřitelných 553 příběhů a v letech 1939-1941 ještě stačila napsat 67 o jeho německé verzi Tomu Greifovi. Česky vyšlo 250 svazků počínaje Fantomem hotelu a konče příběhem Vrah Benjamin Dux. Ve svých povídkách o Boříkovi parodoval později tohoto detektiva Vojtěch Steklač.

Jen šest svazků mají oproti tomu Dobrodružství Rolfa Torringa (1931), příloha časopisu Dobrodružství z celého světa (mj. Příšera pralesa, Čínské pikle a Žlutí žraloci). Roku 1920 a znovu roku 1927 vycházela i tzv. Storchova sbírka dobrodružných povídek; dosáhla 48 svazečků. A 157 dílů má Storchova knihovna Povídky z blízkých i dalekých krajů; jen čísla Bezhlavý rytíř, Nocleh na Šibeničním vrchu a Tajemství Faustova domu v Praze už nevyšla.

Okolo čtyřiceti svazečků měla Storchova malá knihovna, v níž vykutáme i veledíla jako Boje v Africe, Zločiny Sandersovy, Černý Jambo, Americká královna stád, Tak se mstí indiánka!, Touha po skalpu a Zazděná jeptiška. Názvy svazků číslo 33, 37 a 38 jsou dnes neznámé.

Čtyřiadvaceti pokračování dosáhla Detektivní dobrodružství mj. zahrnující Tajemství modrého pokoje a Indickou mstu - a tu „nejvyšší kvalitu“ reprezentuje 22 svazků skutečně obdivuhodné edice Přízraky a fantazie (1915-1917), která uprostřed války zpřístupnila práce lorda Lyttona, Claude Farrérea, H. H. Ewerse, Knuta Hamsuna, Kiplinga i Wellse. A taky Gärstackera, Hoffmanna, Lermontova, Kuděje, Vyskočila, Wilkie Collinse, Selmy Lagerlöfové a Gautiera. Jen ten A. B. Šťastný kazí tu renomé Podivným případem Gastona Aubreyho (sv. 19).

Detektiv Bangs (28 svazků) vycházel v letech 1931-32 a psal ho S. V: Jelínek. První díl se jmenuje Černé líbánky a ten poslední Ukradená lebka. Zdaleka přitom nejde jen o detektivky (Vystřeleni na Měsíc). - V Knihovně detektivních novel se čtenáři dočkali pěti dílů edice Arsen Lapin, záhadný gentleman - a existuje i Kapitán Flint, pirát sedmi moří. Začal vycházet roku 1927 a dosáhl minimálně šesti pokračování. Taky tady byl autorem neznámý Čech.

Co ještě víc? „Sparta club“ měl 110 svazků a jednalo se o Knihovnu napínavých sportovních novel (1923-28). Kupříkladu druhý díl se jmenuje Závod automobilu s expresním vlakem Paříž-Nizza. Od čísla 63 přešla postava Percy Stuarta do samostatné edice.

Dobrodružství v edici Detektivní novely - Detektiv Andy Sawson nám vypráví důvěrný detektivův přítel Jack Briggs, přičemž prvním z 35 svazků byl Prodavač mrtvol.

Sportovní knihovnička (1924-25) měla původně mít deset svazků, nejméně Tajemství kina už podle všeho nebylo vydáno. Tzv. Hayesova dobrodružství zato mají svazků jedenáct. Po Tajemství Blackmoru následují Loupež zlata v rychlíku Severní dráhy a příběh Pro milion briliantů. Série sešitů Z tajných zápisků světového detektiva (1909) začala Tajemstvím mladé vdovy, aby následovaly díla V rakvi vedle pekelného stroje, Negušova dýka a Profesor Flax, stonásobná vrah. Celá tato bizarní sada braků končí poté Zločinným doupětem na ostrově Korfu. Jedenáct sešitů má zapomenutá edice Přátelé hodnotné detektivky, ale nikoli neúspěšní byli Kavalíři západu (49 svazků, 1938-39). Taky oni skončily a nikdy nevyšla pokračování Trpělivost B. Peterse, Poslední výstřel, Muž beze zbraně, Ocelová pěst a Pětistopové laso.

Do Korunovky mladých (36 svazečků, 1938-41) psali čeští autoři pod pseudonymy rozličné letecké, námořní a detektivní blbinky. Nakladatelé Snížek a Mladý vydali zase pod jménem fiktivního Raoula Gordona pět dílů kuriózního cyklu Kariéra šimpanze Čapa. Na obálkách využily snímky z první verze King Konga.

Devatenáct svazků měla roku 1937 Chlapecká knihovna a celých 192 svazků Knihovna šťastných dítek. Nezaměňovat s Knihovnou šťastných dívek (1936-42), která má 218 pokračování, přičemž začala Studentkou Blážou. Následovalo Lidka kinohvězdou, Popelka Hana… a série končí svazečky O smutné Anežce, Anežčin nový svět a Anežčina povinnost. Konečně trochu jiné kafe. S rokem 1929 se pojí edice Knihovna dobrodružných povídek z našich i cizích krajů napsaná - pod různými pseudonymy - Mistrem Šťastným: vyšlo 33 svazků. A připomeňme Šolcovy pestré knížky pro mládež (1915-1919, 29 svazků), ale tady se objevila i řada kvalitních autorů vč. Poláků Sienkiewicze a Pruse.

Toto nenápadné prolínání do literatury vyšší nedokazuje, myslím, nic, ale obecně určitě platí, že jest nebohému utopenci v brakových edicích souzen jen dvojí možný osud.

Buď posléze unaveně přestane číst úplně, nebo… Nebo konečně pochopí, co je skutečná literatura, a hola, ještě z ní stihne něco málo zdolat.