Pětiletka běsů. Výstava o nejtěžším období komunistického režimu v Československu začíná rokem 1948

Víc nám o zajímavé výstavě i událostech, které se odehrály před 75 lety, řekne ředitel pobočky Paměti národa pro východní Čechy Michal Bureš.

Představte nám výstavu Pětiletka běsů. O čem je?
Je to výstava, která se snaží reflektovat asi těch nejtěžších pět let působení komunismu v Československu. Začíná rokem 1948 a pokračuje událostmi v následující, řekněme, pětiletce. Víme, že pětiletka byla taková forma centrálního plánování ekonomiky za minulého režimu, takže jsme si vypůjčili tento termín pro název výstavy. Zabýváme se celým příběhem těch pamětníků od jejich narození, od toho, co je formovalo, až po současnost, pakliže jsou ještě živí. Ale jádrem a hlavním tématem výstavy je skutečně období let 1948 až 1953, tedy období největších politických procesů proti různým skupinám obyvatelstva.

Máme pravděpodobně třetí největší databázi zachycených osudů na světě, zhruba 15 000 pamětníků. Ty máme zdokumentované.
Michal Bureš, ředitel pobočky Paměti národa pro východní Čechy

Připomínáme si 75 let od takzvaného Vítězného února. Jakým způsobem komunisti tenkrát uchvátili moc?
V únoru roku 1948 došlo k tomu, že všichni nekomunističtí členové vlády odstoupili. Víme, že to také souvisí se smrtí ministra zahraničí Jana Masaryka, která je dosud stále zastřená mnohými otazníky. Onomu odstoupení z vlády předcházel také nátlak komunistického režimu, dá se říct, šikana těch politiků. A oni možná nečekali, že pan prezident Beneš jejich demisi přijme. Vlastně takovým plíživým způsobem se podařilo Klementu Gottwaldovi docílit svého a v rámci not, které dostal z Moskvy, udělat z Československa sovětský satelit.

Čtěte také

Databáze Paměti národa shromáždila už přes 10 500 osobností. Český rozhlas je partnerem projektu

Výstava vznikla především zásluhou vašeho dokumentaristy Miroslava Tyče. Můžeme říct, které pamětníky on zpovídal? Protože jsou tam i některá známá jména, třeba pan Petrof a Karel Otčenášek.
Je to tak. My jsme se snažili do výstavy pojmout jednotlivé skupiny obyvatel, které se tenkrát staly terčem politického tlaku. Ať to byli majitelé velkých továren, mezi nimi právě třeba Jan Petrof nebo Mario Clemens, často to byli lidé z okruhu církve, silně věřící, kteří se nenechali tak snadno manipulovat. Bylo tam několik vykonstruovaných procesů zaměřených přímo na ně, na kněží, na řádové sestry. Ze známých jmen, které se nám objevují na výstavě, tak je to třeba Karel Otčenášek, Jan Rybář, Karel Exner a další. A zároveň další pamětníci, kteří byli členové třeba organizace Junák nebo Orel a dalších prvorepublikových organizací, které vedly k demokratickému způsobu uvažování.

Čtěte také

Smíření v Českém koutku. Vzpomínky pamětníků na poválečné osudy v česko-polsko-německém Kladsku

Kolik pamětníků jste vybrali pro výstavu? A kolik celkem panelů uvidíme?
Ten výběr nebyl úplně jednoduchý, panelů je celkem 20 a prezentujeme na nich dohromady 16 životních příběhů. Každý panel je uveden citátem onoho konkrétního pamětníka, nějakou hlavní myšlenkou, která souvisí s tématem, a poté je tam krátce představen jeho životní osud.

Vy jste v uvozovkách nový pan ředitel, v létě jste převzal žezlo a opratě Paměti národa ve východních Čechách po Tomáši Hellerovi. Jaká byla vaše cesta, pane řediteli?
Projekty Paměti národa sleduji a také se jich aktivně účastním už mnohá léta. V rámci práce Skautského institutu jsme natáčeli skautské pamětníky, byl to projekt tzv. Skautské století, takže jsem zažil práci dokumentaristy, onoho sběrače, který se setkává se zajímavými lidmi a nahrává jejich příběh. Tenkrát ještě jsme nahrávali jen na diktafon, dnes už se snažíme, pokud to zdravotní stav toho pamětníka dovolí, nahrávat na kameru. Takže s Pamětí národa jsem dlouhodobě spolupracoval, ta tématika mi byla blízká, protože jsem profesně učitel češtiny a dějepisu.

Čtěte také

Nejrozsáhlejší veřejně přístupná pamětnická databáze v Evropě má teď studio i v Hradci Králové

Studio Paměti národa je stále tady v Hradci Králové?
Jako východočeská pobočka jsme trošku rozkročeni mezi Hradcem Králové a Pardubicemi. Tam máme kanceláře, zázemí, sklad a především stálou expozici. A v Hradci Králové máme zase profesionální studio, kde nahráváme pamětníky. Studio sídlí na univerzitě, kde je zázemí pro to, abychom tam pamětníka mohli dovézt, usadit a strávili tam s ním několik hodin. Protože samotné natáčení zpravidla skutečně trvá třeba 2 až 3 hodiny.

Jaké historické události vás nejvíce zajímají?
Jsme nezisková organizace Post Bellum a Paměť národa je náš největší projekt, který se soustředí na dokumentování životních příběhů. V současnosti máme pravděpodobně třetí největší databázi zachycených osudů na světě, zhruba 15 000 pamětníků. Ty máme nahrané, zdokumentované, editované. A zajímá nás především období obou totalit, jak druhá světová válka, tam nám samozřejmě pamětníci již odcházejí. Bohužel, mysleli jsme si, že teď přijde období, kdy už žádný očitý svědek války nebude, ale situace se změnila. Nahráváme nyní samozřejmě lidi jak z České republiky, tak i přímo z Ukrajiny, kteří mají velice čerstvé zážitky s válkou. Ale primárně se soustředíme na pamětníky druhé světové války a událostí v letech 1948 až 1989 tady u nás.

Čtěte také

Muzeum totalitních režimů vám rozbuší srdce a na vlastní kůži zažijete příběh konkrétního pamětníka

V Pardubicích máte také muzeum, na třídě Míru v pasáži. Je to úžasné místo, něco mezi galerií, muzeem a výstavním prostorem.
My to nazýváme muzeum nové generace. V Pardubicích v Machoňově pasáži v suterénu je umístěno muzeum, ve kterém nenajdete žádné trojrozměrné objekty, jak jsou mnozí v muzeích zvyklí. Jedná se o muzeum, které prezentuje životní příběhy dvou lidí. Pracujeme s tématem druhé světové války a návštěvník se během 90 minut projde životním příběhem jednoho z těch dvou pamětníků. A pracujeme s rozšířenou realitou, je tam spousta projekcí a každý si výstavu prochází sám. Má v ruce tablet a je vtažen do toho příběhu. Určitě všechny zvu.

Pojďme ještě k výstavě Pětiletka běsů. Bude putovní, začíná v Hradci Králové a kolik dalších ještě navštíví?
Teď jednáme o dalších lokacích. Každopádně momentálně s jistotou víme, že po třech týdnech se z Hradce Králové výstava přesouvá do Chlumce nad Cidlinou. A další města, kde vždy na dobu přibližně tří týdnů bude výstava umístěna, jsou Jaroměř, Třebechovice pod Orebem, Nové Město nad Metují, Opočno a Trutnov.

Tak se přijďte na Pětiletku běsů podívat. Všechny zve ředitel pobočky Paměti národa pro východní Čechy Michal Bureš. Moc děkuji za rozhovor.