Sovětská éra Atomic Heart – ve městě rakeťáka

Atomic Heart je jedna ze dvou aktuálních her, k nimž se v současné době vážou asi největší kontroverze. Zatímco u Hogwarts Legacy je osočování autorky dobrodružství Harryho Pottera J. K. Rowling naprosto nepatřičné, u Atomic Heart se už zakládá na smysluplnějším a pravdivějším narativu. J. K. Rowling totiž s Hogwarts Legacy nemá mnoho společného. Hra je samozřejmě postavena na licenci Harryho Pottera, nicméně zápletku má zcela novou, vlastní a odlišnou od původní řady knih. Licence poskytuje společnost Wizarding World, společný podnik J. K. Rowling (a dalších podnikatelů) s vydavatelstvím Warner Bros. Entertainment, přičemž sama autorka v ní ani nemá exekutivní funkci. J. K. Rowling je majitelkou všech práv na duševní vlastnictví světa Harryho Pottera, zatímco Warner spravuje veškerou produkci.

Tudíž na produkty z univerza Wizarding World rozděluje práva právě Warner a nikoli samotná spisovatelka, jíž ale logicky plynou jistě nikoli nemalé podíly z licencí, jaké najdete od hrnečků a tužek přes knihy až po hry a filmy. Navíc J. K. Rowling nic nepravdivého neřekla, když navíc skrze své nadace velmi výrazně podporuje mnoho charit a spolků, mimo jiných zabývajících se rovnoprávností ve společnosti. Každopádně těch pár křiklounů jak vidno reprezentuje pouhou minoritu, protože Hogwarts Legacy je zcela jistě zdaleka nejlepší hrou ze světa Harryho Pottera od roku 2001, kdy vyšly první dva tituly LEGO Creator: Harry Potter a Harry Potter and the Sorcerer’s Stone. Za pouhé dva týdny prodala 12 milionů kusů a nyní se tržby blíží k jedné miliardě dolarů!

Ve špičce Hogwarts Legacy na Steamu hrálo přes tři čtvrtě milionu hráčů, kteří ji hodnotí přes 9/10, tedy velmi podobně jako novináři (agregované známky Ø 8-9/10). Ale to jsem krapet odbočil, byť Atomic Heart je snad ještě kontroverznější hrou, a to z důvodu původu autorského studia. To, že studio Mundfish prezentuje své sídlo na Kypru, je samozřejmě jen zástěrka, aby se skrylo, že studio je původem z Ruska, a navíc na Kypru, jenž se tradičně neptá na temná pozadí zde zakládaných firem, se platí výrazně nižší daně než v západní Evropě či Asii. Ruští vývojáři by asi nikomu nevadili, nebýt ruského vpádu na Ukrajinu. Spíše je škoda, že tvůrci o svém původu raději mlží, přitom studio Mundfish bylo založeno v Moskvě skupinou investorů, kteří mají blízko k ruskému diktátorovi.

Je ale pravda, že Mundfish funguje jako velká multinárodní firma zaměstnávající desítky pracovníků (cca 130), zejména Armény, Gruzínce, Ukrajince a Rusy. Hlavní kancelář má studio v Moskvě, ostatně tvůrci tam domácí herní média pravidelně zvali a ruští novináři zcela jasně píšou, že Atomic Heart je ruská hra a nikoli kyperská. Předpokládám, že pokud by majoritní ruské osazenstvo studia podporovalo válku na Ukrajině, tak by s ním zahraniční pracovníci nespolupracovali a z firmy by odešli. Což se nestalo. Takže si nemyslím, že by v Mundfishi byli nějací váleční štváči, jak jim někteří podsouvají. To, že šéfové studia agresi na Ukrajině přímo neodsoudili, je sice smutný fakt, ale na druhou stranu se to dalo čekat. Ve chvíli, kdy vám studio spolufinancují ruští investoři, asi nebudete kritizovat Rusko.

Navíc se jakýkoli nesouhlasný názor mimo mínění státu v ruské diktatuře přísně trestá a mnoho vývojářů má jistě v Rusku své rodiny a příbuzné, kteří by v případě veřejného odsouzení ruské agrese byli silně perzekuováni. Asi byste si v tehdejším nacistickém Německu také jistě nedovolili otevřeně kritizovat Hitlera za napadení Polska. Tímto ovšem nechci autory vůbec omlouvat, jenom poukázat, že to mohou mít těžší, než se to zdá nám. Však z oficiálního eshopu Mundfishe už je pryč zmínka ve stati o ochraně údajů, že uložená data o návštěvnících mohou být předána ruské tajné službě FSB… Hlavní investoři studia jsou tři: čínský gigant Tencent, maďarský herní distributor Gaijin Entertainment a ruský investiční fond GEM Capital, napojený na ruský státní koncern Gazprom, z jehož zisků Rusko spolufinancuje vpád na Ukrajinu.

V Rusku pak Atomic Heart distribuuje firma VK Play, které šéfuje syn zástupce náčelníka ruského generálního štábu, o jehož zapojení do agrese není žádných pochyb. Jeden ze zakladatelů studia je navíc bývalým manažerem společnosti Mail.ru, nyní známé jako VK. Ta je vlastníkem služby VK Play a zároveň ruskou cenzurovanou sociální sítí, která podle všeho pomáhá v ruské informační válce. Jestli něčím, tak právě tímto spojením se pro mnoho zákazníků Mundfish totálně diskredituje. Z těchto důvodů bych si Atomic Heart sám nekoupil (a zase jsem si místo něj velmi rád zakoupil Hogwarts Legacy), nicméně jsem ho rozehrál díky službě Microsoft Game Pass. A to abych zjistil, jestli hra Sovětský svaz adoruje, nebo ho naopak paroduje.

A co myslíte? Je to ta druhá možnost, zcela bez pochyb. Osobně si myslím, že si Atomic Heart daleko více užijí starší páky jako jsem já, které alespoň poslední léta komunismu ještě pamatují. Jakkoli ze hry nejsem zas tak moc nadšený, přece jen mi přijde „jen” jako slušná utopistická akční střílečka, její zobrazení těch nejlepších propagandistických výdobytků komunistické éry SSSR je naprosto parádní! Atomic Heart vás přenese do alternativní utopistické reality vrcholného komunismu v Sovětském svazu roku 1955. Ve hře se sovětská ideologie povedla výrazně lépe než ve skutečnosti, za což může objevení tzv. Polymeru – lehkého akumulátoru z plastů, který může sloužit nejen jako miniaturní, extrémně výkonný a silný zdroj energie.

Polymer objevil vedoucí akademik Dmitrij Sečenov, ve skutečnosti význačný ruský fyziolog a neurolog Ivan, jenž se věnoval výzkumu elektrofyziologie, neurofyziologie a centrálního nervového systému. A těch spojnic se skutečnými reáliemi tehdejší doby má hra v rukávu přehršel, přičemž je servíruje prakticky po celou dobu hraní cca na 15-25 hodin. Díky polymerům, jaké daly SSSR konkurenční výhodu proti demokratickému světu, mohl svaz začít vyvíjet a vyrábět stále pokročilejší roboty. Ti v zemi nakonec převzali takřka veškeré náročné práce, přičemž pro jejich lepší integraci a řízení soudruzi realizovali celostátní neuronovou síť zvanou Kollektiv 1.0. SSSR se tedy dostal mnohem dál než série Watch Dogs, kde se kolektivní síť inspirovala.

Však ctOS od Ubisoftu umí pouze řídit města a nikoli celý stát jako v Rusku. Úvod Atomic Heart se odehrává ve městě Čeloměj. To je malá narážka na slavného kosmického konstruktéra Sergeje Koroljova, jenž má v Rusku od roku 1996 své město Koroljov, bývalé Podlipky. Jenže další slavný raketový konstruktér Vladimir Čeloměj, který v padesátých letech vedl konstrukční práce na raketě Proton, družicích Poljot, Kosmos a prvních orbitálních stanicích Almaz/Saljut, své město nemá. A proto se nyní může pyšnit alespoň tím, že se podle něj jmenuje úvodní lokace Atomic Heart. Ostatně linek na různé slavné, zejména vědecké osobnosti SSSR ve hře znalý a pozorný hráč najde mnoho. Ženští roboti se např. jmenují Těreškovová podle první kosmonautky světa, která je měla také vyvíjet.

Na nových zbraních pracuje Michail Kalašnikov na základě výzkumu německého vědce Carla Friedricha Gausse. Ano, odkaz na nikoli nepodobnou sérii The Wolfenstein není v Atomic Heart vskutku náhodný! Ve hře tak Jurij Gagarin odletěl na oběžnou dráhu již v roce 1951, tedy o dekádu dříve než ve skutečnosti, ulice se jmenují podle vědců Konstantina Ciolkovského či Lva Landau a z rádia zní „Million alych roz” Ally Pugačovy, ruský popový megahit počátku osmdesátých let. Když si pak v elektronkových televizích pustíte několik epizod božího kresleného seriálu Jen počkej, zajíci!, tak nostalgické srdce zaplesá!

Seriál má hra uložený ve formátu mp4 pod cestou „Atomic Heart – Windows\Content\AtomicHeart\Content\Movies\NuPogodiNew”, takže si epizody můžete pustit kdykoli i mimo hraní. Dané době odpovídá i vozidlový park, kdy na ulicích parkují moskviče, vládní limuzíny čajky, nákladní ZIly 130 či z černobylské evakuace známé autobusy PAZ-672. Ve hře najdete i kdysi největší pomník na světě, volgogradskou sochu „Matka Vlast volá” či podobný satirický monument oslavujícího srp (bez kladiva). Jeden model robotů připomíná ikonický C-3PO ze ságy Star Wars, druhému pod nosem raší groteskní ocelový knír, nápadně připomínající vousy kremelského mluvčího Dmitrije Peskova.

To už mi přijde více přitažená za vlasy jedna z fabulací, že účesy robotích dvojčat z osobní stráže vašeho velitele Sečenova mají parodovat ukrajinskou političku Juliji Tymošenkovou. Při prvním setkání s dvojčaty se raději zaměřte na dvojici zajímavých letounů, jaké tvoří megalomanské skulptury Sečenovovy obří pracovny: napravo je do země zabořený Suchoj KR-680 (v reálu jen model dvoupalubového dopravního letounu), zatímco na druhé straně nadzvukový Tupolev TU-144. Jak vidno, soudruhům ten vědeckotechnický vývoj ve hře šel pěkně od ruky, protože v reálu tůčko vzlétlo až v roce 1968 a suška zůstala jen ve fázi modelu 1:24, načež ji předběhl Airbus A-380. Do těchto znamenitě vystavěných kulis sovětských padesátých let mi ale vůbec nepasuje vzezření i mluva zdejšího hlavního hrdiny.

Sergej Nečajev je bývalý vynikající voják a hrdina Velké vlastenecké války, jak v Rusku říkají 2. světové válce. Nyní v hodnosti majora pracuje jako agent tajných služeb, resp. Sečenův nástroj na řešení problémů pod krycím jménem P-3. Málem bych zapomněl představit hlavní postavičku v pozadí, která tahá za nitky a pro niž pracujete: Akademik Dmitrij Sečenov, ministr strojírenství SSSR a spoluautor robotické revoluce i kolektivní sítě má v reálu také svůj předobraz v podobě fyziologa Ivana Sečenova. Ministr Sergeje zachrání od jisté smrti tím, že do něj implantuje jisté části z Polymerů, a to včetně speciální mluvící rukavice Char-lese, která je vlastně umělou entitou čerpající data z kolektivní sítě.

Jenže jak už tak v podobných případech bývá, něco se ošklivě podělá a kromě Těreškovových (zřejmě narážka na obrovské potíže a slabší intelekt Valentiny Těreškovové při studiu na její kosmický let) ostatní roboti zaútočí na lidstvo. A pak už je to na vás, abyste se Sečenovem a dalšími soudruhy na vysílačce, potažmo svojí chytrou rukavicí, přišli té záhadě na kloub a pokusili se v totálně chaotickém a katastrofickém světě zachránit, co se dá. Jenže vaše postava je hrozný bručoun, jenž na všechno a všechny nadává. To by se ještě dalo přežít, ale její zjev inklinuje spíše k dnešnímu hipsterovi, co právě vyšel z Barber shopu než k agentu KGB z padesátých let. Když si vzpomenu na dva starší a Atomovému srdci podobné tituly Singularity a You Are Empty, v nich jsem se s mým hrdinou ztotožnil daleko více.

Dobře, drtivou většinu hry si stejně na sebe nevidíte, protože kamera je z první osoby a exteriéry jsou vystavěné velmi působivě. Utopistický a sovětský styl ze hry přímo stříká, načež takto skvěle nadesignované polootevřené prostředí uvnitř i venku měla naposledy snad už krapet vousatá série Bioshock, u mne ale stále nepřekonaná. Grafika postavená na Unreal enginu verze 4.2 je velmi dobrá a na rozdíl od znovuzrozeného Dead Space je Atomic Heart perfektně optimalizované. I na max. nastavení obrazu mi jede takřka 60 FPS při rozlišení 2560 x 1440. Poslední velká záplata ale pro jistotu vystřihla domorodého černošského bojovníka z jedné epizody Jen počkej… Použitá ochrana Denuvo jak vidno moc nepomohla, protože hra byla rozlousknutá již po dvou týdnech od vydání.

Atomic Heart je velmi solidní akční střílečka, erpégéčkem bych ho jako tvůrci asi nenazýval, která sice nezapomněla vystřihnout černouška, ale pro méně zručné či hendikepované hráče nedělá vůbec nic. Titulky jako popisky okolí kolem vás jsou velmi maličké, hra je plná extrémně otravných tlačítkových (Quick Time Events) miniher a ovládání postavy není moc intuitivní. I proto se zde zejména v první čtvrtině hry zbytečně a často umírá. Nepostřehnete klávesy pro QTE a jste namydlení, stále umíráte na tom samém místě a nedostanete se dál. Úkroky hra někdy provede a někdy ne, pro aktivaci jedné funkce musíte klávesu držet, zatímco u jiné to jde jen na ťuknutí, zkrátka Atomic Heart je podle mne silně nekonzistentní a po stránce ovládání a přizpůsobení zážitku naprosto propadá.

Autoři nedoplnili žádný tutoriál ani nápovědu a ta trojice obtížností alespoň měnitelných za chodu špatný dojem z přístupnosti nezachrání. Pokud ale nevládnete angličtinou, byť je ve hře docela jednoduchá a Atomic Heart není nijak ukecaná, můžete si stáhnout komunitní překlad vzniklý formou strojového učení přes nástroj DeepL. Často je sice nepřesný a nedokáže rozpoznat rody, takže se tomu lidskému bez pečlivé korektury, jaká zatím neproběhla, nevyrovná, nicméně obsahově funguje až překvapivě dobře. Malá rada na konec: pokud nemůžete na klávesnici volit možnosti v dialozích, přepněte si klávesy do angličtiny.

Hlavní hrdina se svou AI rukavicí