Máte hodně příjemný pocit, že jste zase zpět?
Jo. Je určitě lepší být přímo v akci, než na ni jen koukat. Ale i při tom koukání jsem se něčemu přiučila.
Čemu?
Že všichni vypadají strašně moc rychle. (zasměje se) Kromě toho jsem také zkoumala, co kdo dělá na střelnici. To se mi mockrát nepřihodí, že bych měla možnost takhle detailně sledovat závody. Když sama závodím, zpětně si přenosy nepouštím.
KVÍZ: Milostné drama i strašidelný maskot. Co víte o biatlonu v Novém Městě? |
Studovala jste tedy i práci se zbraní soupeřek?
Třeba. Některé věci, co někdo dělá, se mi docela líbily. Ovšem na zkoušení přijde čas až po sezoně.
Cukalo to s vámi u televize?
Občas jsem byla spíš dojatá, když se některým lidem dařilo a docházelo k překvapivým momentům. A měla jsem radost, že si všichni Češi chválili lyže. Tehdy jsem si říkala: To mě mrzí, že v Oberhofu s nimi nejsem a nemůžu si také užít, jak jim to odjíždí.
Jak jste na tom nyní zdravotně?
To se přesně dozvíme až v pátek při sprintu.
A na tréninku?
Celkem dobře. Myslím, že k tomu napomohlo, že tělo je teď odpočaté. Doufám, že mi příjemný pocit vydrží i do závodů.
Budete ráda za jeden start, nebo když to půjde, byste jich mohla zvládnout i víc?
Popravdě nad tím nepřemýšlím. Prostě si počkám, jak budu vypadat po sprintu, a pak si sednu s trenéry a probereme další postup.
K zlepšení vašeho stavu přispěl jen třítýdenní odpočinek?
Úplně ne. Před deseti dny jsem ještě zažívala stavy, kdy jsem se vleže nemohla přetočit. Naštěstí jsme potom přišli na tu opravdovou příčinu mých největších bolestí. Nebo si to alespoň myslím. Následně se nám povedlo, že odezněly a vše se rychle zlepšilo. Takže jsem týmu oznámila: Hele, už nechci být doma, chci zpátky. Naštěstí byli všichni hodní a opravdu mě vzali zpět. A teď jsem tady.
Co tedy bylo největší příčinou bolestí?
Sval pod lopatkou a mezi žebry, ke kterému se v podstatě skoro ani nedá pořádně dostat. Takové super speciální místo. To jsme povolili.
Kdo ten objev učinil? Fyzioterapeut Karpíšek? Nebo profesor Kolář?
Navštívila jsem tolik lidí, že kdybych je měla všechny jmenovat, byl by to dlouhý seznam… Moc hezky o mě pečovali, šlo o takovou kolektivní práci. Určitě jsem ale byla nejčastěji u Romana Karpíška a pak v Centru pohybové medicíny u pana profesora Koláře a ostatních lidí, kteří tam pracují. Nebylo to rozhodně jen o odpočinku, protože ten by sám o sobě nic nezměnil.
Díky tomu se můžete těšit na závody v nenapodobitelné závodní atmosféře Nového Města.
A těším se hodně, vždyť já tu ještě nikdy s fanoušky nezávodila. Jsem zvědavá, jaké to tady před plnými tribunami doopravdy je. Vrátit se právě v Novém Městě byla motivace. Řekla jsem si: O.K., vynechala jsem mistrovství světa, ale už nechci o nic dalšího přijít. Tím, že je Nové Město blízko, nemuseli jsme nijak komplikovaně řešit ani dopravu, tím pro mě bylo všechno jednodušší. I cestou sem jsem se stavila na další rehabilitaci. A kdyby bylo nejhůř, mohu zase rychle odjet na nějakou léčbu.
Po sezoně bude zapotřebí větší lékařský zásah, aby se vše vyléčilo?
Nejspíš jo. Nejsme si úplně jistí, co bylo prvotním spouštěčem mých potíží. Mohlo jít i o nějakou chybu v tréninku, třeba že jsem přehnala sílu. Nejspíš však jde o něco dlouhodobého, co se postupně nabalovalo a letos propuklo naplno.
Při sérii lékařských vyšetření navíc vyšlo najevo, že máte už delší dobu vyhřezlou ploténku. Ta vám nevadí?
Asi ne. Chápu, že to zní jako závažná diagnoza, ale nejspíš není v natolik vážném stádiu, které by mě omezovalo.
