Veteránka komiksového žánru Lucie Lomová nedávno získala hned dvě ceny Muriel za deník, do nějž si den po dni zapsala a zakreslila rok 2017, kdy byl svět ještě nedotčený covidem a válkou na Ukrajině. Knihu Každý den je nový vydal Labyrint.
„Já oslavuji život jako obvykle prací,“ stojí už na deváté stránce komiksového deníku, za nějž pilná česká kreslířka Lucie Lomová (* 1964), vpravdě veteránka žánru, před týdnem získala hned dvě trofeje Muriel. Včetně té hlavní, Ceny České akademie komiksu. Duchovní matka čtyřlístkového seriálu o myších Anče a Pepíkovi a rytířka francouzského Řádu umění a literatury se rozhodla zapsat a zakreslit si den po dni rok 2017, kdy, jak říká otřepaná floskule, „byl svět ještě v pořádku“ – před covidem, před válkou.
Bála se, jestli její kreslený deník nebude nuda. Když zpočátku kreslila sama sebe, zkoušela si proto nasazovat zvířecí hlavy… Jenže hned v lednu se to rozjelo: nečekaný coming out devatenáctiletého syna a následné analyzování vlastních pocitů z homosexuality i „generační“ boj s vnímáním queer lidí se deníkem vinou až na závěrečné stránky.
Obdivuju vůli hledat dennodenně ve všednosti to výjimečné, nebo spíš to zaznamenáníhodné, a umělecky to přetvářet. Spisovatelé a spol. tak činí prakticky od počátků písemnictví a jejich publikum takový koncept miluje: táta čte další svazeček projektu Jedna věta Revolver Revue, děti sedmnáctý díl Deníku malého poseroutky a Tajný deník Adriana Molea, máma kreslený deník Lucie Lomové Každý den je nový, to vše na jednom gauči.
Autorka oceňovaných komiksových alb Divoši nebo Na odstřel si nakázala při tvorbě nemyslet na následnou potenciální publikaci. Tou si věru nemusela lámat hlavu – nakladatelství Labyrint Joachima Dvořáka má s vydáváním komiksů dvacetiletou zkušenost a i tohoto se ujalo s tradičním citem a péčí. Vznikl inspirativní výběr z pěny dní, co jsou obyčejné a jedinečné zároveň.
