Petr Fischer: Přicházení nové filmové citlivosti
Sezóna filmových cen v Česku skončila předáním Českých lvů, celá filmová branže se teď může soustředit na Oscary, které budou předány už v neděli. Bude to jistě zajímavá konfrontace českých filmů s tím, co se točí ve světě, s trendem globálního zábavného průmyslu, který pořád ještě dokáže být i uměním.
Český film ani letos v oscarovém klání neuspěl. Film Il Boemo režiséra Petra Václava byl pro americké akademiky zřejmě málo dramatický, až manýristický, uzavřený do sebe.
Čtěte také
Příběh skladatele Josefa Myslivečka hledajícího jemnou hranici mezi božským tvůrcem a podbízivým populárním umělcem v Americe nevidí. Pro ně je tam přece vždy obojí, tak jako ve filmu o králi rock and rollu Elvis, nominovaném na Oscara. Petr Václav nakonec vyhrál svého Českého lva, oceněna byla jeho osobitost, ale i vytrvalost, vždyť svůj film jedenáct let vydupával ze země.
Cena za trpělivost a odvahu být jiný, svůj, patří k tradici cen České filmové a televizní akademie. I takové Nabarvené ptáče Václava Marhoula, rovněž nominované za Česko do boje o Oscary (v Českých lvech platí, že kdo je poslán na Oscara, bude později nejlepší český film roku), to byla také cena za odolnost a filmařskou vytrvalost.
Film jako lidová zábava
Čtěte také
Letošní filmové ceny, stále zbytečněji odívané do snobských rob a legračních společenských kostýmů, ukázaly, že český film je v mnoha ohledech nadále solitérní. Dělají se originály, jako Il Boemo, ale příliš osobitě autorské, takže je svět nevidí.
Úspěšný Banger o rapové a drogové kultuře mladých lidí, zaujal svou dynamikou, tempem, v němž se rozehrává, obrazem a střihem mobilního telefonu. Nebyla to ale výzkumná výprava do subkultury, určující vkus budoucí generace, ale spíše hra s tématem a technologií. Jistě, byla to jízda, o tom není sporu, ale pouhé surfování na moderní technologické vlně a příchuť angažované morality je na dobrý film málo.
Arvéd, režiséra Maška, největší favorit Českých lvů, si nakonec odnesl ceny za scénář a herecký výkon Michala Kerna v roli magického manipulátora, ďábelské duši, která hraje svou hru s velkými dějinami. Filmoví kritici dali Arvédovi i cenu za nejlepší film. Byl vynalézavý, překvapivý, magickou kruhovou strukturou vtahující. Intimita setkání osobnosti s historickou nutností ideologií byla zachycena silně a přitom neobyčejně.
Mnohem přesvědčivěji než v Šarlatánovi režisérky Hollandové a jiných pokusech předvádět, jak marný je boj geniálních lidí s politickou mašinérií. Anebo film Slovo režisérky Parkanové, ve výběru poněkud opomenut, kde je tato dějinná hra najednou obyčejným lidským přesvědčením o síle rodinného vztahu.
České filmové ceny ukázaly nebývalý pohyb v českém filmu, spoustu nových projektů, velmi osobitých, i když často hnaných jen tím dokázat, že to dokážeme, že i v Česku umíme točit filmy podobně dobře jako ve světě. Není to ještě nová Nová česká filmová vlna, ale alespoň příslib něčeho, co opravdu snad přichází. Příslib nové citlivosti, která už nebude kopírovat zahraniční vzory, ani se nebude uzavírat v miniproblémech české společnosti, ale uvidí a ucítí změny, které stále ještě neviditelně, ale citelně hýbou celým světem.
Film je dál hlavně a především lidová (masová) zábava, jak to říkal Jiří Menzel. Ale také filozofie a myšlení svého druhu, prostor, v němž si můžeme srovnat, kým jsme, odkud jdeme a kam se řítíme. A objevovat přitom nové cesty a světy. Až tím nová citlivost nakazí místní film, probudí se k lepšímu a plnějšímu životu i Český lev.
Autor je komentátor časopisu Euro
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
