Co je obecně na Ústavě ČR závadného?
Ona je špatně sestavená už koncepčně. Její koncepce postrádá provázání se základními lidskými právy, zejména s tím, co z nich vyplývá jako povinnosti pro ústavodárce – důsledná dělba moci.
V letech 2009 až 2013 jste byl jedním ze dvou právních poradců prezidenta republiky. Ve čtvrtek proběhla inaugurace již čtvrtého prezidenta ČR. Připomenu starou otázku – má hlava státu potenciál ke změně poměrů, nebo je pouhým „kladečem věnců“? A pokud má potenciál, může iniciovat změny Ústavy?
Je v pořádku hrozit blokádami vládních budov?Anketa
Aby tím třeba rozšířil svoje pravomoci, když už je volen přímo?
Když o tom s pomocí svých právníků přesvědčí ústavodárce… Jiný případ nastane, když se ujme prosazování změn Ústavy, které v ní odstraní, namátkou – nedotažení dělby moci, či sladění s Listinou. Novelizacemi Ústavy do poloviny 1992 bylo dosaženo kvalitnější reglementace, než jakou nabízí Ústava ČR. Přijatá narychlo, a nemůžu se zbavit podezření, že i se záměrnými nedostatky.
Můžete naznačené nedostatky Ústavy konkretizovat?
„Listopad“ byl prosazován přísliby úplného zavedení lidských práv. Od „Deklarace“ z roku 1789, díla třetího prezidenta USA Jeffersona a generála La Fayetta, lze v jejich „katalozích“ sledovat dvě linie. Jednak „individuální práva“, a jednak nároky na ústavodárce. Aby v ústavách mocenské orgány důsledně „zachovávaly tato nezadatelná práva“. Viz čl. čl. II. „Deklarace“, která v čl. XVI. zdůrazňuje, že „Společnost…ve které rozdělení moci není zavedeno, nemůže tvrdit, že má ústavu“.
Zatímco „individuální práva“ byla zavedena, a z nich promptně právo každého vlastnit majetek. Tím se v rámci „deetatizace a privatizace“ umožňovalo zámožným cizincům skoupit i naše „rodinné stříbro“. Avšak druhá linie materie lidských práv, zavazující ústavodárce, aby ústavní orgány dokonale sloužily suverenitě „českého lidu“ (pojem je analogií „německého lidu“ v Grundgesetz), není do ústavního práva doposud uspokojivě promítnuta.
Proto v čl. 22 Ústavy ČR nezakázali spojení funkcí poslance a člena vlády. Což je v rozporu s principem právního státu, s dělbou moci. Navzdory již devátému volebnímu období Sněmovny! Takže jedenáct poslanců, a součást stoosmičlenné „sněmovní“ většiny, je zároveň členy šestnáctičlenné vlády. Která je dle čl. 68, odst. 1 Ústavy poslanci průběžně de facto kontrolována. Zjistí-li, že jedná nekompetentně, je nečinná, rozchází se s Ústavou, apod., může jí Sněmovna dle čl. 72, odst. 1 Ústavy vyslovit nedůvěru. Ve stenozáznamech z takových schůzí je zaznamenáno, že 11 poslanců v dvojroli 11 ministrů jim, čili sobě, vyslovilo důvěru. Nezakotvením dělby mezi mocí zákonodárnou a výkonnou Ústava znemožňuje účinné využití ústavní kontroly.
Fotogalerie: - Inaugurace prezidenta republiky
Vzpomínám si, že před několika roky někdo navrhnul zákaz kumulace funkce poslance a ministra, ale neuspěl také kvůli argumentu, že když se poslanec stane ministrem, a zároveň si ponechá křeslo ve Sněmovně, tak v případě demise vlády neskončí na dlažbě… Je tato systémová „vada“ Ústavy ojedinělou?
Historický přínos koncepce právního státu tkví v tom, že parlament a vláda mají poslouchat lid. Nikoli naopak. Z německého Základního zákona byl do textu čl. 2, odst. 1 Ústavy ČR opsán čl. 20, odst. 2, vymezující podstatu vztahu mezi suverenitou lidu a státu. Z německého textu je sousloví, že lid svojí moc „vykonává volbami a hlasováním“, vynecháno. Tím Ústava nenutí zvolené zástupce lidu respektovat parametry výsledku „voleb a hlasování“ lidu! Což je zároveň pojistka proti tomu, aby se po volbách vytvořila v Parlamentu většina z těch, kteří měli po volbách skončit v opozici.
Pětikoalice uplatňuje výklad, že její členové v součtu reprezentují většinu, a je proto lhostejné, když vznikla až po volbách.
Parlamentní strany získaly většinovou povolební koalicí trvalou většinu při hlasování, jejich členové při něm dávají přednost zájmu strany před slibem dle čl. 23, odst. 3 Ústavy, že budou vykonávat mandát v zájmu všeho lidu. Ale kvůli stranickým zájmům odmítají kompromis s opozicí. Bez ohledu, že zastupuje souměřitelný počet voličů, že její návrhy bývají rozumné, a v zájmu občanů, státu a budoucnosti. To už nevítězí většina společnosti, nýbrž početní síla malých politických stran, spojených v koalici. Která jim umožnila zvrátit výsledek voleb, a co je zásadní, tento „veletoč“ učinily proti vůli vítěze voleb! Vnutit někomu něco proti jeho vůli právo považuje za neplatné, a za projev násilí. Podle čl. 5 Ústavy je politický systém založen na demokratické soutěži politických stran, trvající nepřetržitě, a ve Sněmovně občas i zuří. Ustanovení čl. 5 Ústavy zakazuje stranám používat „násilí jako prostředek prosazování svých zájmů“, zatímco čl. 2, odst. 1 Ústavy je nenutí respektovat výsledek voleb a hlasování lidu. Což strany zneužívají a vzhledem k fatálním následkům je nezbytné odstranit tuto kontradikci v Ústavě a rozpor s čl. 22 Listiny, cit.: „Zákonná úprava … musí umožňovat … svobodnou soutěž politických sil...“
Ale když chce vítěz sestavit vládu, předpokladem je, aby měl koaliční potenciál. Sám proto musí uzavřít povolební koalici. Pokud se jejich vytváření zakáže, bude velmi obtížné sestavit vládu. Sestavovala se tedy celých třicet let republiky vláda špatně?
To je mantra, vyhovující zmíněnému nešvaru. V některých státech funguje „menšinová vláda“ sestavená vítěznou stranou. Zbylé parlamentní strany se stávají plnohodnotnou opozicí, která ji účinně kontroluje. Každá z parlamentních stran musí nalézt shodu s ostatními, chce-li uplatnit svůj zájem. Ve Švýcarsku se tomu říká konsensuální demokracie. Leč nejenom u nás je konkurenční demokracie, a vítěz, byť o jeden hlas, může diktovat svojí vůli všem. Jestliže koalice poražených stran získá ve Sněmovně většinu mandátů, získá i vládu. Kumuluje moc zákonodárnou a výkonnou. Mantra nevyhnutelného koalování nahrává technokratům moci, obzvlášť když voliči nemají možnost odvolat poslance, kterého si zvolili, jestliže porušil ústavní slib.
Ale podle Ústavy je to prezident, kdo vybírá osobu, kterou pověří sestavením vlády.
Prezident by měl s ohledem na čl. 6 Ústavy („Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním“) pověřit sestavením vlády představitele vítězné strany. Avšak Ústava v čl. 68, odst. 3 nařizuje, aby designovaná „vláda… do 30 dnů po svém jmenování... požádala (Sněmovnu) o vyslovení důvěry“. Ústava tím umožňuje revidovat výsledek voleb, když by nevyhovoval povolební koalici. Aby prezident „nezdržoval“, designuje premiérem pretendenta povolební parlamentní koalice… Proto je nezbytné přehodnotit účelnost čl. 68, odst. 3 Ústavy.
Co by mělo přinést odstranění nedostatků Ústavy, o kterých hovoříte?
Vyloučení vzniku „silových“ povolebních koalic, které vítěze voleb degradují na bezmocnou menšinu, v rozporu s dělbou moci i personálně kumulují moc zákonodárnou a výkonnou. Zneužívají mechanismů ústavního práva, aby si i za cenu omezování základních práv udržely časově neomezenou moc. Někdy se připomíná „opoziční smlouva“ mezi ODS a ČSSD z roku 1998. Oni si však netroufnuli dospět až ke snahám hodným Rakušana Alexandra Bacha, ministra vnitra, který zavedl tuhou cenzuru. Taková situace může být vnímána nezanedbatelnou částí lidu coby „odstraňování … lidských práv“. To už cituji předpoklad obsažený v čl. 23 Listiny, po jehož naplnění se občané mohou postavit na odpor. Prezident však nemusí čekat až se nespokojenost „přelije do ulic a náměstí“. Naopak má aktuální příležitost využít svého práva působit na vládu a na Parlament, aby došlo ke kýžené novelizaci ústavního práva, aby prosadil, že nebudou porušována základní práva.
Co uvádíte, je pro čtenáře zajímavé. Můžete jim také prozradit, co vás vede ke zveřejnění vašeho apelu, či kdy, a za jakých okolností, jste se dostal k problematice lidských práv a stáži v USA za minulého režimu?
K tomuto petičnímu apelu jsem inspirován výzvou konstitucionalisty z Harvardské university, prof. Lawrence H.Tribeho, adresované nejenom ústavním právníkům a zveřejněné 22. 8. 2022 ve Fox News: „Ústava USA je založena na skepsi vůči vládě… lid je definitivní kontrolou a rovnováhou moci… každý z nás by měl uplatňovat kritické uvažování vůči všem mocem…“ Lidskými právy, coby odbornou problematikou, se zabývám jako „vystudovaný filosof a právník“. Jak o tom svědčí téma kandidátské dizertace obhájené po jistých peripetiích v roce 1985. Či pozvání United States Information Agency z roku 1988 na dlouhodobou stáž na právech Columbijské university k této problematice. Faksimile dokladů jsou přílohou mojí knížky „Podezření: druhý Mnichov, aneb pokus o dálkový výslech Gorbačova“. Mým konzultantem byl i prof. Louis Henkin, zakladatel oboru „Právo lidských práv“. Zásadový odborník, jak dosvědčuje i jeho kritika z počátku devadesátých let mocenského zneužití tématu lidských práv. Na počátku roku 1991 jsem publikoval v Československu první VŠ skripta „Filosofie práva a lidských práv“.
Minulý režim vás do USA pustil bez problémů?
Pozornosti zpravodajců jsem neuniknul. Dne 28. 11.1987 jsem byl přijat na ARO po těžké autohavárii. Zachránili mi život a v propouštěcí zprávě z 21. 12.1987 se uvádí, že mně k lebce přidržuje obě čelisti kovová fixace, musím „přijímat tekutou potravu trubičkou“ a doma čekat několik měsíců, až čelisti přirostou… Kvůli zlomeninám jsem byl o berlích. V záznamech kontrarozvědky jsem uveden k 24. 2.1988 osobou shodnou s pachatelem, který v Karlíně dne 23. 7.1999 umlátil majitelku AK a koncipientku. Pozvání na stáž jsem obdržel v září 1988, do USA jsem přiletěl 9. 1. 1989. Podle záznamu se tam o mne od 11. 3. 1989 začala zajímat I. správa, čili rozvědka. Když jsem to zjistil, kvůli obavám jsem stáž okamžitě přerušil. V Ruzyni jsem byl zadržen na letišti jen na pár hodin, zavazadla s písemnostmi mně byla po několika dnech vrácena. Tehdejší atašé amerického velvyslanectví Mark Wentworth a děkan „Kolumbijských práv“ prof. Murphy na přelomu 1989/1990 naléhali, abych se vrátil. V roce 1996 jsem tam „stážoval“ u spolupracovníka prof. Henkina, prof. Pěchoty.
Takže před tehdejšími zpravodajci, civilními i vojenskými, máte ještě dnes obavu?
Samozřejmě…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Šebesta
Kunamila
