„Loni jsem ale opustila juniorky a už jsem v kategorii žen. A uchytit se mezi nimi je těžké – i vzhledem k tomu, že v hale není republika pro atlety do třiadvaceti let jako pod otevřeným nebem,“ podotýká devatenáctiletá Pisková.
Přála si prosadit se mezi ženami na únorovém halovém mistrovství republiky, jenže... Při všech třech svých pokusech přešlápla a do finále se vůbec nedostala.
V čem je pro ni nejsložitější přechod z juniorek mezi ženy?
„Ženy jsou přece jen zkušenější,“ upozorňuje Pisková. „Stává se sice, že je porazí i mladé holky, jenže v dálce tomu nebývá tak často jako v jiných disciplínách. Třeba Eva Kubíčková, sprinterka juniorka, s přehledem porážela osmdesát procent žen v republice. Na druhou stranu se ženy těch mladších někdy i bojí, protože jsou to další rivalky.“
Přiznává, že minulý rok byl pro ni poněkud demotivující.
„To proto, že jsem se nezlepšila... Říkám si: Ty jo, byla jsi mladší, zvedala jsi v posilovně menší váhy a skočila jsi dál. Teď dělám vše pro to, abych se posouvala, a ne a ne to přijít. Ale utěšuji se tím, že podobně je na tom každá druhá. Zlepšovat se každoročně je fakt těžké. A kdyby to šlo, tak máme každý rok nové a nové rekordy a překonáváme lidské hranice. Sice si říkám, že je to normální, ale doufám, že tu kletbu už zlomím, protože přece jen jsem mladá.“ Osobní rekord má Lucie Pisková 610 centimetrů. „Trochu bojuji s odrazem, na všech závodech mám přešlapy a třeba jen jeden platný pokus z šesti,“ přiznává Pisková. V čem je chyba?
„Je to boj v mé hlavě. Když přešlápnu, posunu třeba rozběh o pět centimetrů dozadu, ale znovu mám přešlap.“
Odraz se snaží trénovat i tak, že skáče jen z deseti šesti kroků.
„Fakt se zkouším trefovat. Trenér mi poradil, že když klušu anebo jsem u nějaké čáry, ať pořád zkouším šlapat před ni, zda to intuitivně trefím. Na závodech hraje roli i tréma, ale když lidé tleskají, nahecuje mě to... Jenže vím, že přešlap přijde. Pokud netrefím hned první pokus, je pro mě závod strašně náročný.“ Má většinou jen tři pokusy.
„Další dostanu, jen když postoupím. Pokud však nedám první pokus, jsem pod tlakem, musím dát druhý, a když ani ten nedejbože nevyjde, zvládnout třetí je trochu psychické trauma. Ale přešlapy mívám od dítěte, takže se s tím stresem sžívám.“ Na odraz se hodně zaměřuje pod dohledem trenéra Aleše Dudy, který v minulosti vedl tak úspěšné atlety, jakými byli Denisa Ščerbová a Jaroslav Bába. „Trenér mi věří. Já mu také. Snažíme se to dávat do kupy, ale je to boj, je to náročné. Doufám však, že úspěchy přijdou,“ říká Pisková. Nebylo by lepší, aby se věnovala sprintům, v nichž rovněž závodí?
„Obě disciplíny kombinuji,“ odpovídá členka Krajské atletické akademie Ostrava. „Na republice jsem už běžela stovku i dvoustovku, v bězích pomáhám Vítkovicím i v extralize, ale pořád je pro mě prioritní dálka. V ní mám určitě větší naděje na úspěch.“
