Tam, kde se lineární ekonomika řídí zásadami: Vzít, vyrobit, zlikvidovat (z anglického take-make-dispose, pozn. aut.), nachází oběhové hospodářství ekologický přístup k nakládání s plasty a elektronickým odpadem.
Mnoho výrobců se snaží přicházet s postupy, které mají tento environmentální problém řešit. Je však třeba tento problém řešit jak na průmyslové, tak i na společenské úrovni. Právě oběhové hospodářství a jeho koncepty mohou při účinné aplikaci tento proces urychlit.
Cirkulární ekonomika, nebo též oběhové hospodářství, se zaměřuje na snižování plýtvání a znečištění pomocí oprav, opětovného použití a redukce. Kromě toho také klade důraz na obnovu přírodních zdrojů a zároveň vytváří podmínky pro podporu regenerace. Tyto koncepty oběhového hospodářství proto mohou být pákou pro proces efektivního nakládání s odpady.
V tradičním řízení dodavatelského řetězce se výrobek dostává ke konečnému spotřebiteli prostřednictvím továren, distributorů a maloobchodníků. V reverzní logistice začíná cyklus od spotřebitele a dorazí zpět k výrobci nebo prodejci.
Zde se společnost rozhodne, zda výrobek renovuje za účelem dalšího prodeje, nebo jej recykluje podle osvědčených postupů. Reverzní logistika se zaměřuje na zásadu navrhovat a vyvíjet své výrobky tak, aby produkovaly co nejméně odpadu. Smyslem tohoto konceptu je zachovat ekologičnost výrobku i na konci jeho životního cyklu.
Oběhové hospodářství iniciuje snížení znečištění a těžby surovin. Podporou této věci je metodika efektivní recyklace tak, aby životní prostředí nebylo vyčerpáváno průmyslovým odpadem. Buď lze elektronický odpad přeměnit na druhotnou surovinu a z ní pak vyrobit další výrobky, nebo lze uvést do praxe myšlenku biomimikry.
V procesu biomimikry lze přijít na řešení, jak syntetizovat odpad pomocí multidisciplinárního přístupu biologie, chemie a inženýrství. Vzhledem k tomu, že se společnosti při navrhování svých výrobků inspirují přírodou, mohou stejné provokace využít i k jejich efektivní recyklaci.
Nakládání s elektronickým odpadem není pouze úkolem podniků. Musí se zapojit také spotřebitelé, aby pochopili devastaci životního prostředí, kterou tento problém způsobuje. Musí si uvědomit základní koncepty oběhového hospodářství a opatření, která lze přijmout k likvidaci odpadu. V ideálním případě mohou potřeby uznání zastaralosti uspokojit komunitní výrobní prostory.
Kromě toho mohou tyto prostory podporovat sdílení zařízení mezi vrstevníky, aby se snížilo používání spotřebních výrobků. Rovněž lze opravovat méně výrobků a součásti lze znovu použít s jinými výrobky, aby si zachovaly svou funkčnost. Poptávka po těchto výrobcích usnadňuje nadprodukci, proto lze zohlednit i myšlenku menší spotřeby.
V cirkulární ekonomice je třeba vzít v úvahu dva cykly: Biologický cyklus a technologický cyklus. Společnosti by měly vyvíjet své výrobky tak, aby biologický materiál výrobků podléhal biologickému rozkladu a ostatní suroviny, jako jsou kovy, plasty nebo sklo, mohly být znovu použity nebo znovu vyrobeny.
Společnou úlohou těchto čtyř konceptů oběhového hospodářství je regenerace přírodních zdrojů, snížení množství elektronického odpadu a zvládání znečištění.
Vzhledem k nepříznivým dopadům spotřeby je dnes nakládání s odpady nutností. Přechod na obnovitelné zdroje energie v rychlejším tempu je nyní nutností. Toho však lze dosáhnout pouze společným úsilím průmyslových odborníků a společnosti.
Autor je zakladatel společnosti Iprice recare
(Redakčně upraveno)
Ilustrační foto: Depositphotos.com
